Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
Toto je dílo, které asi u mnohých nedojde pochopení. Je to dílo naprosto geniálních rozměrů, které ale může pochopit, podle mého skromného názoru, jen člověk, který je do věci zasvěcen a přece jen mu Bedřich Smetana a Richard Wagner něco řeknou.. Dovedu si představit, že když člověk v životě neslyšel Smetanovy opery – nebo opery všeobecně - a vážná hudba je mu cizí, tak Cimrman v říši hudby může působit poněkud hůře než jiné cimrmanovky. Ale pro diváka znalého věci se tímto dílem otevírá úplně nová dimenze Járy da Cimrmana. Vždyť genialita, preciznost a citlivost s jakou jsou jednotlivé scénky poskládány, mluví za vše! Pánové Smoljak, Svěrák, Klusák a Cimrman dokázali stvořit dílo nové a neokoukané a ještě dnes po mnoha zhlédnutích této hry nepřestávám kroutit hlavou nad tou překypující genialitou! Hlášky typu – Rozmysli si Jíro, rozmysli.., nebo V chaloupky stínu dobře, dobře, ..., dobře NÁM, atd. – mohou někomu určitě připadat jako zoufalý pokus o vtip, ale když člověk vidí, odkud byly vzaty a kam byly zasazeny, musím nad těmito pány smeknout svůj virtuální klobouk!! ()
I když bych při srovnání tohoto kusu s jinými zábavnými kusy naší filmové scény mohl dát bez rozpaků pět hvězd, skončil jsem nakonec u čtyř - prostě proto, že jsem Cimrmany srovnával s tím nejnáročnějším - tedy opět s Cimrmany. A tady jsem musel uznat, že humor byl předkládán formou "smějte se", zatímco u jiných představení se předpokládá, že divák je dostatečně inteligentní, aby to pochopil sám. Ale možná je to jen můj pocit, a vyjádření čtyřmi hvězdami není spravedlivé...ale co je to spravedlnost v hodnocení? Kdybych měl samostatně hodnotit první a druhou část, tak ta první (přednáška) by u mne byla za 3 a druhá (opera) za 5 hvězd. Takže jsem zase na 4. ()
DJC-6. Hra specifická tím, že je to "opera". Zároveň překvapivě jedna z nejtrhlejších cimrmanovek, i když seminář chvílemi začíná až skoro bych řekl nudit - naštěstí to zachrání závěrečný akord. Zásadní podíl na mém vysokém hodnocení má ovšem geniální vykradačská práce Jana Klusáka. To jste divný chodec, když vám chybí bodec!! ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. Té hudby ale mohlo být trochu míň... ()
Je to určitě jeden z těch slabších výtvorů našich cimrmanologů, ale to je tím, že ostatní hry mají laťku velice vysoko. I tak se zde ale objevuje klasický cimrmanovský inteligentí humor, s perfektní operou-parodií, kde exceluje pan Svěrák a operní dirigent Vondruška :-) . . . . . . To jseš ale chodec, když ti chybí bodec :))))))) ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Původně se v opeře část, ve které se zpívá: „Je to nápoj, zvláštní chuti,“ neopakovala. Při jednom představení se pásek, ze kterého jela hudba, zasekl právě v té chvíli, kdy měla opera pokračovat slovy: „Právě jste pili...“ Zvukař to vyřešil tak, že do stroje fláknul a pásek se vrátil zpět na začátek této pasáže. Během zpěvu problém s páskem vyřešil. Jaroslav Weigel, který v představení hrál plukovníka Colonela, opakovanou část ozvláštnil. Poté, co Vaněk zazpíval: „Lokněte si, ale pádně,“ vytrhl z Krišnovy ruky pivo a zazpíval: „Nechte mi tam aspoň na dně člověče!“ Tato pasáž ve hře zůstala dodnes. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Ve hře se původně nacházela přednáška „Poezie pro mlynářské děti“, která byla vypuštěna z představení kvůli novým nápadům, které přidaly semináře a tenhle text zdržoval. (mnaucz)
Reklama