Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
Jako muzikant jsem nemohl neocenit hudební vtípky ze semináře. V samotné opeře je sice méně vtipu (a ten je místy trochu křečovitý), ovšem dojem zcela vynahradí hudba Jana Klusáka, který vtipně použil veškerá dostupná klišé z vážné hudby (ano, i v témto žánru to existuje) a tu a tam si od některého skladatele i něco vypůjčil. ()
"Plukovník Kolonel v bílých šortkách, řekne mu well, a vše je allright." Coby milovník hudby a opery zvlášť moc nechápu, v čem je tahle Cimrmanova hra slabší. Za mě je to víc než allright. Díky hudbě Jana Klusáka se spoustou odkazů na známé hudební motivy (včetně toho závěrečného ze Smetanovy Libuše) je to vskutku úžasná parodie. Ale i samotný námět o českém inženýrovi, který je oslavován indickým plantážníkem i britským guvernérem víc pro české řečičky než české ručičky, je super. Možná tu nejsou klasické cimmrmanovské hlášky, ale pěkné operní repliky ("Radujte se Indové, nastávají dny nové", "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí…") tu jsou určitě. A tak mám tendenci všem škarohlídům říct: "Rozmysli si Jíro rozmysli, na své štěstí pomysli..." ()
"Stop Your Talking! Rávalpindí! Hindukuš!" Zpěvohra Úspěch českého inženýra v Indii s pivním poselstvím "Radujte se Indové, nastávají dny nové. Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Dilí!" jest nadoblačná. "Nechte mi tam aspoň na dně!" A vy všichni, kteří tuto hru nedoceňuje, vraťte laskavě školné byť jen za dálkové posluchačství hudební fakulty Cimrmanologie! Nebo vám to Jára vrátí na dětech. ()
Já mám ty kluky Cimrmanovský fakt rád, ale tohle si podruhé asi nepustím. Krom pár dobrých chvilek (začátek semináře), to za moc nestojí a musím, ač nerad, napsat, že při této hře jsem málem usnul a dokonce jsem i chvíli uvažoval o tom, že to vypnu. No, ale každý má právo na omyl. I ti naši Cimrmanové... ()
Prakticky nemám proti nikomu nic, tedy ani proti Kájovi a jeho Ivance (Nellince Sofii, Charlottce...) a jiným. Den, kdy jsem začal mít proti někomu (komukoliv) něco, by se dal nazvat dnem D a byl to den totožný se dnem, kdy jsem byl "donucen" shlédnout (alespoň větší část) přeintelektualizované vycpávky, které dali její autoři název "Cimrman v říši hudby". I když mám oba její autory (Svěrák/ Smoljak) jinak rád, tohle se bude jenom těžko odpouštět...nehledě na "duševní újmu" (upadnutí do totální deprese). Autoři zřejmě ve snaze obrátit pěkné české přísloví "Kde nic není ani čert nebere" úplně naruby a tím dokázat českým fandům Járy Cimrmana mylnost tady toho tvrzení upatlali něco, za co by se musel stydět i samotný Jára...i když to nebývalo zrovna jeho zvykem. Ze všeho číší jenom zoufalá a trapná snaha jejich - na povel - vynucené "intelektuálštiny" a to, oblepit jakousi naprosto diletantskou kostru rádoby vtipným - a přitom neskutečně trapným - humorem, kdy tímto zacpávají jednu díru za druhou, čímž dílko působí jako jedna, jediná velká vycpávka. S humorem (s inteligentním humorem, např. Horníček) to nemá naprosto nic společného a došlo to tak daleko, že jsem se sám za oba autory styděl (což se mi až zase tak často nestává) a v tu chvíli jsem byl i ochoten si připlatit - pokud by to bylo možné - kdyby mi někdo nabídnul špás s uklouznutím na banánové šlupce, třeba i několikrát za sebou. Dal bych za jednu hvězdičku...pár "rozumných" vtípků" se tam nakonec objevilo, ale jelikož jsem nebyl vůbec schopen to dokoukat až do konce, tak je to jenom za odpad, jako u jiných - také nedokoukaných - podobných "geniálních" dílek. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Když autor hudby Jan Klusák odešel z divadla, nedal do roku 2007 souhlas s publikováním na zvukové nosiče. Údajně na tom byl za komunismu materiálně špatně a doufal, že ho opera uživí. (Kulmon)
- Herecký soubor během zkoušek dával Svěrákovi a Smoljakovi najevo, že v úspěch hry příliš nevěří. (Kulmon)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
Reklama