Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
Čím více tenhle divadelní záznam sleduji, tak v něm nacházím čím dál větší zalíbení a herecké uznání všech přítomných. Je zde skvělý seminář, fantastické písničky, které na sebe báječně navazují, a nic neztrácení na půvabu, komediálním výkonu, a chuti si jej pustit znovu. I s trochou přiznání - v pozadí je slyšet velice příjemný smích jedné z divaček. ()
Představení, kterému asi nejvíce ubírají na kvalitě diváci, kteří hercům nikterak nepomáhají v hraničních a svízelných situacích... a naopak nechají neopomenutě "ležet" několik dobrých a trefných vtipů a narážek... ale abych vše neházel na diváky, musím uznat, že se Cimrman necítí v říši hudby zdaleka tak dobře jako na Severním pólu či při Vyšetřování ztráty třídní knihy, protože narozdíl od této hry, tam hluchá místa hledáte jen těžko :( ()
CImrmany mám rád, ale většinou se nesměju jejich vtipům. Spíš se z nich potichu těším. "Cimrman v říši hudby" mě ale rozesmál. A to hlavně v druhé polovině, kdy je předváděna Cimrmanova opera Úspěch českého inženýra v Čechách. Pěvecké výkony, taneční čísla, i samotná hudba Jana Klusáka jsou ukázkou perfektní parodie. Je tu znát skvělé odpozorování různých prvků, ze kterých se skutečné opery skládají, hudba je plná známých motivů, které na diváka/posluchače spiklenecky pomrkávají, dávaje nám nenápadně najevo, že Cimrman přicházel pozdě i s geniálními hudebními motivy. Zpěv hlavních představitelů dokazuje, že tito vědci dokaží pro divákovu osvětu dojít skutečně až za hranice svých možností. Cimrman v říši hudby se od ostatních her DJC liší propracovaností hudebního čísla. Díky němu patří k tomu nejlepšímu, co v tomto divadle vzniklo. ()
I když bych při srovnání tohoto kusu s jinými zábavnými kusy naší filmové scény mohl dát bez rozpaků pět hvězd, skončil jsem nakonec u čtyř - prostě proto, že jsem Cimrmany srovnával s tím nejnáročnějším - tedy opět s Cimrmany. A tady jsem musel uznat, že humor byl předkládán formou "smějte se", zatímco u jiných představení se předpokládá, že divák je dostatečně inteligentní, aby to pochopil sám. Ale možná je to jen můj pocit, a vyjádření čtyřmi hvězdami není spravedlivé...ale co je to spravedlnost v hodnocení? Kdybych měl samostatně hodnotit první a druhou část, tak ta první (přednáška) by u mne byla za 3 a druhá (opera) za 5 hvězd. Takže jsem zase na 4. ()
Geniální. Dokonce jsem neváhal a za hříšný prachy koupil dárkovou edici všech her. U některých se směju víc, u některých míň. Ale směju se vždycky, vždycky mám dobrou náladu a nevěřícně kroutím hlavou, kde na to chodí. Tolik nápadů, odkazů, parafrází a chytrosti jsem snad nikde jinde neměl tu čest vidět. Té hudby ale mohlo být trochu míň... ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
- Ve hře se původně nacházela přednáška „Poezie pro mlynářské děti“, která byla vypuštěna z představení kvůli novým nápadům, které přidaly semináře a tenhle text zdržoval. (mnaucz)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
Reklama