Slipstream

Experiment filmového střihu – dravý, efektní, rytmický a v některých momentech i působivý, avšak ve své podstatě zcela SAMOÚČELNÝ. Anthony Hopkins se ve svém režijním debutu nepochybně snaží přiblížit tvorbě Davida Lynche, jehož filmy jsou obecně označovány jako tzv. „mind-fuck“ (odvozeno od toho, že je vám v průběhu vyprávění při snaze o konstrukci fabule obrazně řečeno „ojebáván mozek“). Divákova vize o fabuli je zde oproti filmům Davida Lynche bořena poněkud neohrabaně a více, než by bylo záhodno. Lost Highway nebo Mulholland Drive bylo v matení a překvapování diváka obdivuhodně elegantní, avšak ve Slipstream celé to mystérium budí dojem jedné velké tvůrčí křeče. Vyznění postav a vztahy mezi nimi jsou měněny z nenadání a to, že v druhé polovině si divák není jist už vůbec ničím, zapříčiňuje, že je mu je celá zápletka vlastně ukradená a pouze ze zvědavosti vyčkává, zda se v závěru dočká nějakého smysluplného rozuzlení. Co se týče pointy, tak už samotný plakát k filmu nabízí jasný klíč, jak film chápat, avšak konečné rozřešení zápletky není natolik sofistikované, aby obhájilo existenci VŠECH podivností, se kterými se musel divák po celou dobu sledování potýkat. ____ Na jednu stranu chválím Hopkinse za to, že se na stará kolena neuchýlil ke tvorbě vděčně prostých dramat a místo toho experimentuje s formou i s narativem, ale na druhou stranu musím konstatovat, že na tento druh filmové tvorby nemá dostatek režijních zkušeností. Celý film se mu velmi záhy bortí v samoúčelnou hru s filmovou řečí – střihy, prostřihy, prolínačky, rapid-montáž, deformace proudu diegetického času, tonalita – tyto formální hrátky postrádají větší smysl. Jednotlivé neobvyklé formální prvky mohou mít funkci určitého kódu vypovídajícího o stavu událostí, psychickém rozpoložení postav či snad směřování celého příběhu, jedná se však o pouhou spekulaci a Slipstream popravdě není natolik atraktivní, abych mu věnoval více pozornosti a tuto spekulaci ověřil. Filmu se však nedá upřít několik působivých a nápaditých momentů, jisté vizuální prvky jsou pozoruhodné (jiné však odpudivé) a množství hereckých es angažovaných v této podivnosti také dokáže zpříjemnit nevšední divácký zážitek. Jakožto narativní i formální hra je Slipstream zajímavý, nikoliv však povedený. Nutno ale dodat, že film, který dokáže rozpoutat „výživnou“diskuzi (ač jsou jeho kvality sebevíce pochybné), nabízí stále hodnotnější divácký zážitek než přízemní „pásové“ výrobky, u kterých ani nevíte, co o nich napsat…a to je asi to nejpozitivnější, co lze poznamenat na adresu Slipstreamu. (03.08.2010)

Dialog na čtyřicáté minutě filmu: - "Bere nějaké léky, že?" - "On bere všechno." - "To jsem si myslel... Vicodin?" - "Jo, to ste uhád... Z toho je magor!". Nejlepší dialog filmařů v celém filmu, protože jednoduše odpověděl na to, co jsem si od prvních minut sledování myslela: takže dámy a pánové, můj oblíbený herec, sir Anthony Hopkins, evidentně jede na drogách, jinak si nedovedu Slipstream vysvětlit... Dokoukala jsem to do konce jen z toho důvodu, abych alespoň částečně zjistila, co tím chtěl autor říct a stejně jsem zjistila prd. Bejt tohle jedinej film americký výroby, kterej bych doteďka viděla, byl by to s nejvyšší pravděpodobností i ten poslední. Totální WTF kousek, u kterého mě napadá, že plejáda herců, která se ve filmu objevila, přijala účast jen ze solidarity a známosti k Hopkinsovi, ale točit to někdo jiný, nečetli bychom v obsazení jediné známé jméno, ale kdo ví, možná že ani tak nešlo o známost, jakože se spíš chytili na ten Vicodin, co dostávali k honoráři, protože jinak si ten jejich zápal pro ukřičený absurdní dialogy o ničem nedovedu ani vysvětlit. Celý to vypadá jako by byl scénář napsaný na jednu A4 s tím, že se pak všichni při natáčení sjeli a točili, co je zrovna v zápalu vášně napadlo a silně obdivuji každého, koho jeho střízlivý intelekt donutil po shlédnutí tohoto veledíla dát víc jak dvě hvězdy. (25.06.2011)

Nádherný film, a téměř všemi (99,9%) zde nesprávně či vůbec nepochopen, což jen dokazuje, jak výjimečný tento film je. Nemá cenu se tu pouštět do rozborů, to už tu udělali jiní, jen, padají tu zmínky o Lynchovi, ač to s Lynchem nemá nic společného, kdyby toto Lynch natočil, stydět by se za to nemusel. (Taky) se mi to velmi líbilo. (24.08.2011)

Udelal jsem chybu ze jsem se na tento snimek dival asi v 11 vecer. Protoze strihove sekvence filmu daly mym ocim poradne zabrat a nakonec to oci vzdali asi po 70 minutach filmu, takze se ostudne priznavam, ze jsem to ani nedokoukal. A popravde me to ani tak nemrzi, protoze to co se nam snimek snazi rict, rika nesrozumitelne, sisla u toho a slape si na jazyk. Koukam ze sir Anthony mel v tomto filmu mnoho uloh, od herce, pres rezisera a scenaristu az po hudbu, tak jen doufam ze nemel na svedomi i strih, ktery ze zacatku ani nevadil, ale po deseti minutach byl jiz nesnesitelny a zpusoboval to, ze s ubihajicim casem se film staval nudnym. Natocit to nekdo jiny, byl by to urcite propadak, takhle si vydobyl film alespon malinkou uctu. (22.03.2008)

K Anthonymu Hopkinsovi mám jednu prosbu: Sire, držte se raději své herecké profese, protože Slipstream nesvědčí o tom, že byste jako scénárista a režisér mohl uspět. Slipstream vypadá spíš jako dílko mladého tvůrce hudebních videoklipů, který zhlédl několik slavných Lynchových filmů a řekl si, že to není nic těžkého a zkusí to taky. Vizuálně a obsahově to sice Lynchovy úlety připomíná, ale ta příznačná surreálnost a hypnotická atmosféra Lynchových děl je tatam. Přibyl zběsilý střih a spousta samoúčelných "vychytávek", kterými Lynch obratně manipuluje s divákem, ale tady se za nimi evidentně neskrývá žádný význam. Tohle je případ snímku, kterého jsem za pět minut měl plné zuby, ale protože mi bylo hloupé vypořádat se s ním tak rychle, trpěl jsem další desítky minut, aby se můj názor nezměnil. Snad jen některé scény jsou tak nechtěně pitomé, až jsou úsměvné. Po všech stránkách jde o nepovedený experiment. Celkový dojem: několikanásobně podtržená nula. Možno doporučit intelektuálně zaměřeným snobům a masochistům... (12.07.2010)