Študentka

Když podle Prototypu byli Beatles lavinou, ve Francii válcoval parkety Vincent Lindon se svým keyboardem. Nedaří se hloubky, ale výšky ujdou. Alespoň tedy pokud jde o snahu vykreslit nějaký vztah a ten náležitě zdramatizovat. Osmdesátá v Paříži, vlaky o kterých se nám mohlo jenom zdát, a přepracovaná budoucí absolventka státní zkoušky s francouzské klasické literatury, která se musí líbit každýmu chlapovi. Sophie se nestyděla a protože ve Studentce byla ještě mladá, je na co koukat. I když ta romantika se tentokrát taková zvláštně kousavá a ubrečený konec nebrat. (31.03.2013)

Francouzský film z 80. let, celkem triviální, předvídatelný, až naivní děj. Zápletka je opravdu téměř nijaká a vyplnit tím 103 minut by nešlo, pokud by je ovšem vesměs nevyplňovala půvabná a temperamentní Sophie Marceau, která je asi hlavním tahákem i obsahem filmu. A jenom kvůli ní to stojí za vidění. Přihrává jí Vincent Lindon, u něhož jsem si dlouho nemohl ujasnit, zda mě rozčiluje, nebo baví. On to má tak opravdu na hraně, chvílemi působí jak postava z němé grotesky, trochu jako Laurel. Další zajímavý moment je zachycení reálií 80. let. Oblečení, auta, muzika ... bylo to asi to esteticky nejhorší z 20. století, jestli ne z celého milénia, ale je zajímavé se na to takhle s odstupem mrknout a trochu se tím pohledem a poslechem potrápit. O půvabu a šarmu Sophie Marceau svědčí i to, že i těch příšerných hadrech a střevících dokáže vypadat půvabně. A další věc která mě na tom baví je nahlédnutí do drobných reálií života ve Francii a v Paříži. Když koukám na český film reálie jsou většinou všední, známé. V anglosaské produkci je to obdobné. Je to tak časté a obvyklé, že to je samozřejmé. Ale Francie, to je jiná planeta! Něčím je to hodně blízké i naší socialistické minulosti. Takové to lopocení, pachtění, formálnost, byrokratičnost a škrobenost profesorů a činovníků, maličké byty, lpění na formálních zkouškách, které jsou strašně těžké, ale zároveň vlastně samoúčelné a k ničemu převratnému nevedou, drobné kverulanství a opozičnictví, absence patosu. Zároveň ale vysoké kulturní povědomí, zapálenost pro nejrůznější společensko - politická témata a samozřejmě vždy důležité a vynikající jídlo a pití. No prostě nahlédnout do Francie je vždycky zajímavé a tenhle film toho, možná úplně neúmyslně, nabízí v tomto ohledu hodně. Celkově jsem byl já osobně s filmem hodně spokojený, užil jsem si to, ale z objektivního hlediska je to maximálně průměrný snímek. (03.11.2010)

Romantický film bez zbytočného pátosu a presládzania o tom, ako sa dvaja rozdielni ľudia žijúci v odlišných svetoch musia spoznať a prispôsobiť sami sebe, aby mohli byť spolu. Marceau a Lindon svoje úlohy zvládli veľmi presvedčivo a prirodzene. Filmu prospieva aj intelektuálny nádych. Niektoré zábery by si zaslúžili zarámovať, pretože zachytávajú atmosféru okamihu. Hudba osemdesiatych rokov je fajn, ale titulná pieseň je krásna a reprezentatívna. Veľmi európsky a môj obľúbený romatický film. (29.08.2008)

Krásná Sophie Marceau a charismatický Vincent Lindon. Oba herci hrají přirozeně a je tam cítit jiskření. Celý film navíc podtrhuje nádherná hudba Vladimira Cosmy - nejvíc se mi líbí ústřední píseň You call it love. Tento film jsem viděla poprvé zhruba před 20 lety a zamilovala jsem si ho. Proto mě potěšilo, že ho nyní vydali na dvd a já ho mohla opětovně zhlédnout. Tento film rozhodně patří mezi mé oblíbené romantické filmy. (18.03.2010)

"V osum večeře, v deset u něho, o půlnoci doma, zopáknu si Moliéra a Zolu a ve dvě jdu spát.." Tak nejen skvělé dialogy Daniele Thompson, ale zejména přirozené herecké výkony Sophie Marceau a Vincenta Lindona, kterým to prostě věříte od začátku do konce, dělají ze STUDENTKY jednu z nejkrásnějších milostných romancí filmového plátna 80. let. (23.06.2010)