Moje noci sú krajšie ako vaše dni

Hra se slovy na pozadí intenzivní romance. Mindfuck, který drží pohromadě zejména díky ústřední herecké dvojici, respektive díky Sophie Marceau, která by svým charismatem utáhla i dokument o petangu. To, že byla autorka stejnojmenné knižní předlohy po zhlédnutí zděšená a nechala své jméno vyškrtnout z titulků, považuju za pomatení smyslů. Kult. (28.09.2014)

Varování!!! Už po zhlédnutí půlky filmu si budete připadat jako by vás někdo praštil po hlavě nebo jste utekli z blázince. Najednou vše, co jsem dělala, jsem vlastně nevěděla, proč dělám a že to dělám a jestli se to tak má dělat. Šla jsem se umýt a vůbec jsem nevnímala, že už teče voda a pak že už jsem dávno v pyžamu a sedím u druhé půlky tohoto chaosu. Jako by moje tělo jelo na manuál a mysl tam vůbec nebyla. Takže pokud si chcete zkusit být sjetí, aniž byste se museli skutečně něčím sjet, tak tohle doporučuju. Udělá vám to v hlavě pořádný guláš. Postupně vám pak začně docházet, že nejste blázen, ale za to všichni ve filmu ano... každý si to tam rozdává s každým, pak se tam objeví sluha trspaslík s fretkou, koupou se oblečení, vyvlíkají se až po koupeli... Byla jsem z toho totálně mimo, ale dodívat jsem se na to musela. Nějakým kouzlem to člověka táhlo, aby sledoval dál a dočkal se toho krásného konce... za to vyústění a úžasnou Sophie Marceau jsou ty 2*. Já to prostě nepobrala, ale jako když tam naplantali něco o tom, že trpaslíkovi je to jedno, že má čas, protože je už dva dny po smrti, tak co byste ode mě čekali? Na druhou stranu to ale doporučuju... ono to fakt bylo tak divné a nepochopitelné, až to mělo něco do sebe a říkám si, ať si láme hlavu taky někdo jiný, ne? Tohle je prostě dada, výstřední dada. (14.08.2014)

Milovat. Mít. Mlýnek na maso. Machiavelli. Chlapec a holčička. Cítit. Nahé ňadro na mokrém prostěradle. Blázen opilý láskou. Tento film. Milovat nebo nerozumět. Protože divadlo. Hra slov. Imprese přetékající extravagantností. Láska trpí, ohlodaná na kost. Potácí se opilá ve zboru vymyšlených kreatur. Verše ze rtů necitlivé jako život. Zpětné zrcátko odrážející krásu slunce. (01.08.2011)

Opravdu tak bizarní podívanou, která je svou formou předložení těžko srozumitelná a zřejmě musí být na takové snímky ta správná nálada. I přestože byla Sophie Marceau nesmírně krásná, tak já jsem až příliš často tápala a moje pocity jsou tudíž hodně smíšené. Velmi nezvyklé zpracování a oproti To The Wonder, které bylo také originálně zpracované, tak tady nesdílím takové nadšení. Asi si to budu muset pustit někdy ještě jednou, ale dnes je to pouze slabší trojka. (10.02.2014)

Tenhle snímek mi těžce nesednul, sice mě za začátku oslovila jakási kafkovitost dialogů a konání ústředních postav, ale jejich neustále veršování se mi brzy začalo mírně řečeno velmi nelíbit. Na jeden film je té poezie až příliš. Slovo, které se na to jak vidím tenhle film skvěle hodí je "přepí*ený". Ale uznávám, že oba herci, ale hlavně Sophie Marceau hrajou až na dřeň. (15.12.2013)