China Blue
Obsahy(1)
V ilegálně natočeném snímku China Blue se dozvídáme, co by před námi Čína i maloobchodníci z celého světa raději zatajili – totiž jak ve skutečnosti vzniká oblečení, které si kupujeme. Hrdinkami filmu jsou dívky Jasmine a Orchid, které se snaží zvládat drsné pracovní prostředí továrny na džíny. Jejich životy se protínají s životem dalšího hrdiny, majitele továrny pana Lama. Snímek nabízí pohled z vrcholu i dna tovární hierarchie a posouvá tak složité problémy globalizace na osobní úroveň. Jako miliony dalších dívek opustila i Jasmine rodnou vesnici a vydala se za pracovním místem ve vzdálené továrně. Počáteční nadšení z toho, že vypomůže rodině, rychle střídá zklamání z dlouhé pracovní doby a opožděných platů. Jedinou útěchu nachází v přátelství s ostatními dělnicemi. Pan Lam zase musí přijmout přehnaně nízké výkupní ceny a rychlé dodací lhůty, aby mu západní odběratelé přihráli nové zakázky. A tak snižuje zaměstnancům platy a nutí Jasmine a její kamarádky pracovat nepřetržitě. Dělnice se bojí, že v práci usnou, a tak si na oční víčka připevňují kolíčky na prádlo. Jediným východiskem z neúnosné situace by byla stávka, ta je však v Číně nelegální. (Doc Alliance Films)
(viac)Recenzie (14)
Všichni víme (nebo alespoň tušíme), jak to v těchto asijských továrnách, kde levná pracovní síla vyrábí produkty pro západní trh, chodí. Když to pak ale vidíme "na vlastní oči", je nám z toho špatně. Lidé (často ještě jako nezletilí) pracují celé dny do úmoru, několik týdnů v kuse, téměř nespí, dostanou měsíčně zaplacenou opravdu směšnou částku, a to vše jen proto, aby mohli poslat alespoň nějakou tu trošku peněz svým chudým rodinám na jejich farmy. ()
I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu. ()
Amnesty International. // Snímek z jiného světa, z jiné kultury, od jiných (a jinak uvažujících) lidí. Dělníci makají i dvacet hodin denně, směšnou výplatu častokrát ani nedostanou a šéfovi továrny se jeho zaměstnanci jeví jako nevděčná děcka. Co dělat? Protestovat a riskovat tak nejen ztrátu výplaty, práce, bydlení, ale i svobody? A je vůbec důvod protestovat, když jim (v přepočtu na českou měnu) částka 1,50 na hodinu přijde "docela normální"? // China Blue je jedním z těch počinů, po jehož zhlédnutí si připadáte jak rozmazlení fakani, co si stěžují na malichernosti. Ale tady žijeme jinak, v jiných podmínkách a naskýtá se otázka: "Co můžeme dělat?" Tak v první řadě se začít zajímat, pokud nás to sere, jak se "vedle" vykořisťují dělníci (a mnohdy děti). A v neposlední řadě nad tím přemýšlet. // Je mi jasné, že v těchto podmínkách je pro nás nejdůležitější cena - ale najednou mám pocit, že i ty jeansy za skvělou cenu (a přesto těžce předražené!) jsou najednou nevyčíslitelně - opravdu NEVYČÍSLITELNĚ - drahé. /// Pro Fair Trade není jen pojem. ()
Do zkouknutí tohoto dokumentárního filmu jsem neměl úplnou představu o tom, co vše stojí za čínskou velkovýrobou. Člověka to nutí zamyslet se nad celkovým dopadem pro naši společnost. Pro nás je výhodné nakupovat levně a spotřební věci vyměňovat stále za nové. Škoda, že za tím vším stojí nešťastné lidské příběhy. ()
Zaujímavý dokument, ktorý má napriek trošku ošumenému vizuálu dosť zaujal. Cynický spotrebný kolotoč je vystihnutý dosť dobre (a to ani z ďaleka nie som ľavičiar) a nepochybujem, že v značnej časti (no neviem, či by som rovno povedal, že vo väčšine) fabrík v Číne to (až) takto funguje, no často som mal nepríjemný pocit v žalúdku, že niektoré zábery pôsobia nepríjemne zinscenovane... ()
Galéria (3)
Reklama