Psanci

Johnnie To vie. Vytvoril komplexný príbeh namiešaný z akčných scén, za aké by sa nemusel hanbiť ani John Woo, z humoru, ktorý krásne preniká do podstaty každej jednej z postáv, intímnych a jednoduchých konverzačiek, ktoré prehlbujú atmosféru diela a posúvajú do inej žánrovej roviny a nakoniec to okorenil ešte epickosťou, ktorá má úvod, jadro a koniec a je vygradovaná do takej miery, že má jeden až problém chytiť druhý dych. Exiled je nádherne zrežírovaný a zostrihaný a nasnímaný film. Neustále preskakuje z jedného žánru do druhého, kamera plynie z jednej scény do druhej. Stále sa tam niečo deje a film sa neustále posúva z tej príjemnej atmosféry do tej nervydrásajúcej. Koniec je tak krásne uspokojivý, že sa smejem ako slniečko na hnoji. Jedna z najlepších vecí na poli žánru. (24.11.2019)

Johnny To v najlepšej forme. Existenciálny mafiánsky opus o následkoch porušenia rozkazu využíva motív "cesty" hlavne k znovuobnoveniu priateľstva piatych gagsterov z mladosti. Estetický a štýlovo krásny mix eastern a westernových žánrových prvkov (slow motion, detaile tváre, strnulé ikonické polohy v dôležitých okamihoch, hojné užitie gitary a harmoniky) dýcha nezameniteľnou, núka sa až povedať retro opojnou atmosférou ultimatívnych rozhodnutí a osudovosti. Zároveň popri neustálej práci s diváckym očakávaním vývoja štandardných situácii do žánru vnáša aj nebývale množstvo úsmevných vsuviek, ukazujúcich gagsterský život aj z uhľa pohľadu, keď sa odložia zbrane. (06.12.2006)

Vynikající záležitost. Pomalu plynoucí sled epizod ze života partičky gangsterů, o jejichž minulosti jako diváci víme akorát to, že byla hodně temná. Přestřelky tu nejsou samoúčelné (ale až s jednou výjimkou se objevují jako vrchol nějaké mistrovsky vygradované scény) a jejich poetizované zpracování si nazaslouží být zaměňováno s lacinou efektností. Typický příklad filmu, který se nesleduje, nýbrž vychutnává. (05.10.2010)

Nebetyčná hloupost, samoúčelně efektní a směšně seriózní v nepatřičných momentech x úmyslně stylizovaný akční nářez, brilantně zrežírovaný a vyvolávající napětí, při němž slyšíte tlukot vlastního srdce – tyto dva protichůdné názory se mně praly během úvodní dvacetiminutové „přestřelky“. Přestřelky, během které nikdo nezemře, která skončí stejně nečekaně jako začala a ze které se vyklube skoro rodinná komedie. Byla to atypická, přesto zcela plynulá změna atmosféry. Najednou sledujeme společnou večeři pěti dobrých přátel, z nichž žádný zdánlivě nepředstavuje hrozbu pro někoho z přísedících. Jenže bossův požadavek zněl jasně a jeho ignorace se neobejde bez následků, z čehož vyplyne druhá ze čtyř (nanejvýš pěti) akčních scén. Zbytek první hodiny filmu zabírá bezeslovné, k prasknutí napjaté čekání na něčí výstřel. Zdánlivě zásadní skutečnost, že příběh nemá po uplynutí šedesáti minut a vyeliminováni scénáristicky nejvděčnější postavy kam dál směřovat, se ukáže být nepodstatnou v poslední, existenciálně laděné třetině. Putování skupiny mužů bez ideálů, kteří již dávno ztratili vše, co ztratit mohli, připomíná pozdní westerny, především pak Peckinpahovu Divokou bandu. Poetické, chlapsky dojemné, trochu krvavé a z celého filmu nejvíce pohlcující. Nabudete-li však ze samého začátku přesvědčení, že tenhle blábol nemá krom, ehm, „dveřního fotbalu“ co nabídnout, konec vás o opaku nepřesvědčí. Pro tu neskutečnou akční scénu započatou plechovkou Red Bullu, vám ale přesto doporučuji vydržet až do konce. 80% Zajímavé komentáře: Adrian, DaViD´82, kitano, t_gon (07.05.2008)

Největší karlovarské zklamání. Film, který je vizuálně nádherný, má působivou atmosféru a když se začně střílet, vypadá to neskutečně cool, ale......to je vše. Naprosto nelogický děj, ve kterém jsem se navíc neorientovala (a který ve mě vyvolával pocit, že okamžitě usnu - nestalo se tak jen kvůli mému výskajícímu kamarádovi posilněnému rumem s colou) - asi proto, že byl tak jednoduchý, že jsem neustále hledala něco navíc, plus přehršel od sebe nerozeznatelných postav. Nuda a zmatek! (09.07.2007)