Moje čučoriedkové noci

No jo ... je to ten film, kde hraje Norah Jones, no taky je to film, kde nehraje ale vystupuje Chan Marshall aka Cat Power ... to už tak profláknutý nejni (no bodejť, kdo jí zná :-). Kar-wai Wong se vydal na téměř bezúčelnej trip na americkou půdu, schrastil řádku spolehlivejch tváří a tak nějak povýšil charakterové figurkaření a epizodický děj díky expresivně-nápaditým narativním prostředkům na něco, co by mohlo bejt "nezávislým" uměním. Ale běda... je to pěkný lepidlo do držky ... ten borůvkovej koláč. A pachuť neoddělá ani hudba od Ry Coodera, kterou lze ve filmu těžko zaslechnout (nebo lehce přeslechnout, to vyjde nastejno), když na vaše sluchové receptory útočí těžkotonážní přeslazeností dvě dámy uvedené výše. Někdy halt velká očekávání rovnají se zklamání. 60%. (07.03.2008)

Jen proto, že to je pěkně "umělecky" natočený drama nebudu řikat, že to je dobrý, protože mě to prostě nebavilo, přišlo mi to děsně o ničem, takovej ten film, kterej se snaží nést nějakou hlubší myšlenku, ale dojem z filmu je děsně nudnej a tak zbyde jen ta myšlenka, ale to je fakt málo, krom toho ta rádoby umělecká trhaná kamera byla fakt příšerná. Ovšem Portman, Weisz a Jones super a konec konců i Jude Law. (14.03.2008)

Povrchní fraška tvářící se jako sofistikovaná romance, nad jejímž poselstvím byste měli bulet jako diví. Je mi líto, na rozvíření očních kanálků a rozpumpování srdce však potřebuji víc než nabubřelou hereckou exhibici, do sebe zahleděný scénář a režii, která se pokouší povznést primitivnost svého díla do výšin stylizovaným vizuálním ztvárněním. To si radši zajdu do kavárny, udělám smutné oči na číšnici a budu doufat, že se slituje a dá mi kus koláče na účet podniku. Anebo si ho klidně koupím. Lepší než litovat peněz za podobně prázdný, rádoby meditativní a intelektuální film. (10.06.2008)

Velice nudná a nedomyšlená záležitost, kterou rozhodně nespasilo trhané snímání obrazů napříč neony výkladů, naopak, stále se opakující motiv, který tak zafungoval ve "Stvořeni pro lásku", se po chvíli stával otravným a asocioval dojem znělky z baru "Krásný ztráty", už scházel jen Michal Prokop. Rozbředlost dialogů bez opěrného bodu, od kterého by se mohly odvíjet a který by jednotlivé příběhy zajímavě spojoval, nezachránila pouhá přítomnost hvězd, neboť nebylo co hrát - Jude, mimo pokuřování před kšeftem, mohl předvést nanejvýš olizování pobryndané Norah, která, doufám, odbočila z dráhy zpěvačky naposledy, Rachel obdržela nevděčnou roli trapné hysterky bez příčiny, David zase patetického opilce - vše plytké, bez hloubky, bez sdělení a unyle utahané popěvky Jonesové pouze podtrhovaly tu nesdělitelnou prázdnotu. (27.09.2009)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)