Moje čučoriedkové noci

Kar wai Wong vyvoláva vďaka svojmu menu a hereckému obsadeniu vysoké očakávania. Keďže poznám dva jeho ázijské filmy, žiadne očakávania som nemal. Napriek tomu mal film ničím neupútal. Žiadne silné myšlienky (aj keď sa tak tvári), žiadna katarzia, žiadna scenáristická logika. Toto je typ filmu, pri ktorom musíte rozprávať v spoločnosti, že sa vám páčil, inak si o vás budú myslieť, že pozeráte iba blockbustere. Tak spoznáte pseudointelektuálov. Bavil som sa viac menej iba hviezdnou účasťou. VIDENÉ ZNOVA: Aj by som dal tri hviezdy, je to celkom príjemné, ale keď je dramatickou potrebou hlavnej postavy kúpa ojazdeného auta a režijný štýl, využívajúci pri každej scéne trhané spomalovačky, pripomína príjazd rútiaceho sa vlaku v akčných filmoch Tonyho Scotta, tak sa k tomu neodhodlám. Sympatická myšlienka mala byť podaná výstižnejšou formou. (17.09.2012)

Mně je to vážně líto, dát jen 3*, ale přes ty dobré herce (Jude Law byl skvělý) mě to nějak nechytlo za srdce. Ačkoliv tam šlo o ty city, o zlomená srdce, o lásku, ani jeden ten příběh jsem nedokázala žít s nimi - jakoby to bylo tak vypočítané na city, až to na mě působilo uměle. Škoda, asi jsem se moc těšila. (21.06.2008)

Nehorázný sranec. Norah bych nejraději půlku filmu vzala cihlou přes hlavu. Její filozofování v různých koutech amerického zapadákova je neuvěřitelně nudné. Co je ale ještě nudnější a klišovitější, jsou osudy lidí, se kterýma se hrdinka během cesty setká. Přidejme snahu o artový dojem filmu dlouhými záběry bez dialogů a 90 minut královské nudy je na světě. Wim Wenders umí poeticko-filozofickou americkou road movie líp. (07.02.2010)

Kar-wai Wong stárne a jeho filmy začínají být spíše přehlídkou snahy než skutků. Nulová údernost a klesající vizuální stránka, která byla tak vytříbená z jeho dřívějších let. Jude Law a Norah Jones se mohou snažit jak budou chtít, ze zadu je mohou postrkovat hvězdičky jako Natalie Portman nebo Rachel Weisz a přesto to nebude stačit. Několik lidských příběhů, které z dálky sleduje hlavní postava a přitom řeší své vlastní dilema, své touhy a své potřeby? Možná někdy někde jinde, ale ne v Borůvkových nocích, ať mých nebo Wonga. (29.03.2008)

Nevím, proč tohle někdo vydává za artový snímek (asi kvůli asijskému jménu a původu režiséra...exotika je sama o sobě vnímána jako art), coby zástupce žánru romantický film je to však snímek nadprůměrný a hodně povedený. Jde o ten progresivní přístup, neortodoxní rámec, který Kar-wai Wong i coby scénárista, svému romantickému dramatu dává. Dva se sice na začátku potkají a na konci to skončí podle očekávání, ale vše mezitím je dosti osobité - narativní složka si chytře pohrává s osudovostí, konec předznamenává začátek druhého, nově vznikající vztah je potřeba konfrontovat se vztahem právě dohořivším (výtečná dějová odbočka v podobě rozpadu manželství notorického alkoholika-policisty a alkoholičky), sama sebe je hrdinka nucena konfrontovat se svým charakterovým opakem, aby došla k racionální sebereflexi... Dějová linka je koncipována jako několik až přízračných barových zastavení (epizodičnost je pro tenhle styl zřejmě dogma...), opojný trip (road-movie) po barech amerického středozápadu, odér barové ospalosti a malátnosti (symbolizující i těkání hlavní hrdinky) je formálně tvořen zpomalenými záběry, které v tomhle snímku jednoznačně dominují. Zpomalení a detaily evokuje neustále příchod čehosi stěžejního, možná osudového...celé to barové bloudění je vlastně osudová cesta k nejmenovanému baru newyorskému... Do toho Kar-wai Wong přimíchal několik klipových sekvencí, dění v baru většinou snímal zpoza výkladního skla skrze sofistikované nápisy (symbolický ,,ključ" v azbuce), nádherně si vyhrál s obrazem a ozdobil Moje borůvkové noci silnou vizuální stránkou... Příjemný, neprávem podceňovaný romantický snímek... (12.04.2008)