Funny Games USA

To, čo tuná väčšina kritizuje - previnutie časti deja sťaby VHS kazety a priame odkazy hercov divákom filmu sa mi ako isté hravo experimentujúce prvky páčili. Žiaľ, bolo ich málo. No vďaka za ne. Ako-tak oživili jednotvárny príbeh o ohrození domu. Ten vždy končí rovnako: a) napínavým vyslobodením sa aspoň jednej postavy spod zovretia votrelcov, b) vyvraždením komplet osadenstva. Keďže koncept nemal veľmi čo ponúknuť, musela to byť forma a spôsob zobrazenia ohrozenia. Voči samotnému spôsobu technicky niet výhrad, na to je Haneke skúsený režisér. No nedokázal ponúknuť nič iné, len prehliadku sadistického psychoteroru. No a k prieskumu dnešnej brutálnej spoločnosti a "proroctiev, že dnešní mladí sú tak krutí" len toľko: ide o klasické a generáciami sa opakujúce skuhranie na morálnu skazenosť mládeže, nepotvrdené oficiálnymi štatistikami, ktoré dokladujú, že počet trestných činov síce neklesá, ale počet násilných trestných činov áno. (01.08.2013)

Nevídaná konzistencia strachu ale predovšetkým ligotavý punc dokonalosti. Nečudo toľkej averzie, kameramanova ruka je statická, vychutnáva si každú maličkosť a nesústredí sa na rýchlosť ale na prekvapivosť (schody, pes) či plynulosť (pozvolná kam. jazda). Osoby na hracej ploche (a že hrali ukážkovo) sa nepredierajú do stavov prevažne žiadaných a kde kto na tom môže stroskotať. A keď už ma prísť onen vytúžený vrchol zvratu, znenazdajky vystrelí ojeb par excellence zvaný "kurva, kde je ten ovládač?", ktorý za A: je proti srsti, za B: šmakuje, za C: je špinavým podpásovým úderom, za D: je obdivuhodnou experimentálnou vývrtkou. Nápoveda nepripadá do úvahy, pretože verdikt je z cela jasný..."Funny Games U.S.A." sú vším tým, čím nie je on (mudrlant znalí všetkých "už dávno objavených" fígľov) i ona (zľaknutá to nešťastníčka/"odborníčka" na nepotrebné filmy). Kritizujú nás všetkých. Mimochodom, "golfisti" by zaslúžili najskôr polámať všetky články prstov a potom pochovať zaživa, ale tá pohŕdavosť, netaktnosť a zákernosť akou mačka loví myš je vďaka zručnosti rakúskeho veterána nenormálne vzácna. "Potiaž nie je v tom jak sa vrátiť z paralelného sveta do skutočného, ale to jak medzi týmito dvoma svetmi komunikovať." (11.02.2010)

Zhruba hodinu a půl je to fakt výbornej thriller se skvělou atmosférou, plněj napětí a se zajímavejma záporákama, který ve mě co 5 minut vzbuzovali pocit, že bych jim musel rozmlátil hlavy tou golfovou holí a naopak Rothovi a Watts sem fandil, no Naomi trošku víc, když tam poskakovala v prádle, jenže to co se událo v závěrečných 20ti minutách, to fakt nemá s kvalitním thrillerem nic společnýho, už když MIchael Pitt občas mluví přímo do kamery, jakoby na diváka, tak mi to přišlo divný, ale to ještě nebylo nic proti tomu, co se odehraje na konci, to mě tak zdrtilo a zklamalo, že sem měl chuť odebrat minimálně 2 hvězdičky, i když takovýhle pocity film asi chtěl vyvolat a chtěl takhle asi působit a pohrát si takhle s divákem asi byl účel, ale to mě nezajímá, mě to přišlo debilní (05.06.2008)

Zaujímavý snímok ktorý vystrčí prvé rožky už v úvodnej scéne v aute „Hádaj čo počúvame?“ a sledujeme rodinku v aute rytmicky kývajúc hlavami pri nejakej klasike ale režisér pritom na nás valí drsnú heavymetalovú muziku, alebo „Vy zrejme držíte palce im?!“ pýta sa jeden zo šialencov nás divákov priamo do kamery. A keď sa zdá že sa týmto dvom plán práve vymkol z rúk, jednoducho je film pretočený späť pred fatálnu situáciu a pokračuje opäť v réžii tyranov... veľmi zaujímavé. (19.04.2008)

Originál jsem neviděl, remake (i když s tímhle termínem je zde třeba zacházet malinko opatrněji než jinde) mě zliskal tak jak nejspíš měl. Cynický, krutý, opravdu ne k smíchu inspitující thriller, který vypadá podobně jako jeho američtí bratránci až do doby, kdy se poprvé postava otočí směrem k divákovi a položí mu otázku. Od té doby tušíte, že je něco špatně, přičemž jistotu získáte dlouho před závěrečnými titulky a přestože jsou už dnešní filmoví diváci připraveni čelit sebevětším zvěrstvům na obrazovce, tenhle má naději je (vás) velice (ne)příjemně překvapit. Herecké výkony jsou opravdu na úrovni, hudba většinu času příhodně absentuje a režie několikrát odvážně znudní, aby nechala přirozeněji dýchat emoce a zoufalství plynoucí ze situace. Odvážné, neotřelé, výborné. Na nejvyší hodnocení jsem to ale na první projekci necítil. 80% (08.10.2008)