Strážcovia

Není mi příjemné zůstat se svou jednou hvězdičkou v menšinové ohrádce vyhrazené negramotným, provokatérům a uznaným obecním bláznům ČSFD. A ano, připouštím, že chyba může být a asi je na mé straně. Ale nemůžu jinak. Nudil jsem se jako už dlouho ne a nad mnoha dialogy se i propadal hanbou, jak je to trapné. Abychom si rozuměli - ten film je pastvou pro oko a věřím zasvěceným, že comics, který mu byl předlohou, je úžasný. Ale právě věrnost předloze je faktor, který se často neslučuje s dramatickými potřebami filmu a Strážci jsou toho IMHO dalším důkazem. Zack Snyder je evidentně schopný člověk, ale rozhodně není vypravěč. Film pravděpodobně vytvořil jako přesný opis comicsu, který mu posloužil jako storyboard. Jinak si nedovedu vysvětlit, proč mi něco na pohled tak očividně úchvatného připadá vnitřně tak prázdné, chladné, banální, duchamorně plytké. Od filmu - jakéhokoli - očekávám především příběh, postavy s určitým cílem, o jehož dosažení usilují a je možné jim v tom fandit nebo naopak. Ale se Strážci mám stejný problém jako s Úsvitem mrtvých - postavy jsou mi lhostejné. Bloumají filmem v efektních, ale bezduchých záběrech, trousí dialogy jako z nějaké soap opery, tlachají, blábolí a žvaní, občas někoho zpomaleně zabijí, ale víceméně se plácají odnikud nikam. Připadá mi, že všechno, co film chtěl a měl říct, řekl skvělou obrazovou montáží pod úvodními titulky. Tam je s vydatnou pomocí Dylanovy písně Časy se mění ve zkratce koncentrované totéž, co se pak dvě a půl hodiny ředí v nedramatickém zbytku filmu. A ano, pořád se na to hezky kouká, ale to považuju za kvalitu předlohy. Tleskat Zacku Snyderovi za to, že převedl comics na plátno, aniž by pomyslel na specifické nároky filmového vyprávění, mi připadá jako připisovat autorský kredit Gustava Eiffela člověku, který převezl v neporušeném stavu sochu Svobody z Francie na Manhattan. 20% (03.10.2010)

Netknut komiksem, zato s myšlenkami na Gilliama i Greengrasse, nakonec děkuji právě za Zacka Snydera, který ve svém třetím snímku filmařsky dospěl. Umožnila mu to sice evidentně silná předloha, potažmo její scénáristické ošetření, ale způsob, jakým Snyder představuje rozsáhlý svět odmítnutých superhrdinů bere dech. Silná reflexe Ameriky s téměř až meditativním myšlenkovým přesahem o člověku samotném stojí na výborných dialozích party neokoukaných hereckých tváří, které občas režisér pošle do vynikajících akčních sekvencí. Rorschachovo randevous s policajty mě přivedlo hluboko za hranici obyčejné divácké extáze. Z kina jsem odcházel hodně zadumaný, den nato jásám a vím, že to musím vidět minimálně ještě jednou. Edit I.: A stálo to za to, už dlouho jsem nezažil druhou projekci nějakého filmu, kterou bych si tak intenzivně vychutnal. Edit II. A D.C. verze je už 'jenom' labužnická třešnička. (10.03.2009)

// "October 12, 1985. Tonight, a comedian died in New York." Následující řádky nejsou joke. Strážci - Watchmen jsou naprosto strhující velkolepá podívaná, a je mi naprosto ukradený, jestli za to může víc geniální předloha, nebo Snyderova vizuálně dechberoucí adaptace. Ten film, tak jak jsem ho před chvílí asi potřetí v životě viděl, je beze srandy komiksovej i filmovej milník, kterýmu se ve vší serióznosti může rovnat fakt jen máloco, a letošní Endgame mezi to určitě nepatří. Tam, kde totiž ostatní potřebují 20+ filmů, aby neřekli nic nového, stačí tady tři hodiny, aby bylo sděleno kompletně vše, s patřičným rámcem, vlastním historickým kontextem, i okázale působivými akčními hody. Není divu, že po tomhle stropu chtěl Snyder zkusit s DCEU něco trochu jiného, komornějšího, a mnohem osobnějšího. V Batman vs. Superman se mu to málem povedlo znovu dotáhnout k dokonalosti. Věčná škoda, že pak jeho vize zanikla a my dostali ten clusterfuck v podobě Justice League. Mohla se znova přepisovat historie. Anyway, jestli na tohle dokáže někdo navázat, je to Lindelof s HBO za zády. Už za pár hodin budeme znát výsledek... (20.10.2019)

Nejsem nějaký velký fanda komixů ani komixových filmů a už vůbec ne jejich znalec. Ale hned po úvodní akční scéně (podbarvené nádhernou poetickou písní Unforgettable) a následující velmi netradiční titulkové sekvenci, která nás provede (lehce upravenými) novodobými dějinami USA a jejich Strážců (podbarvené Dylanovým Times They Are A-Changing) mi bylo jasné, že se dívám na něco výjimečného. Kromě velmi netradiční (na komixový nebo akční film) dějové struktury a hudebního doprovodu (kromě dobových písní mě ohromě zaujala sekvence podbarvená Philipem Glassem) mě zaujalo celkové zpracování a kamera, používání zpomalených sekvencí tak, že mi to vůbec nevadilo, celá vizuální atmosféra a zvuk, syrovost ale i poetika... A po asi dvou hodinách užívání si Strážců mi došlo, proč se mi to vlastně tak líbí - vlastně po celý film chybí záporak, velkej padouch, prostě někdo, komu by hrdinové chtěli nakopat zadek, ale ona chybí vlastně i nějaká ta "krásně" kladná postava. Všichni Strážci mají svou minulost, která opravdu není zrovna zářivá, takže to do toho, co si obvykle představíme pod pojmem "komix" má opravdu hodně daleko. Takže přestože jsem komix nečetla (a řadím se tím do potenciálně velmi špatné cílové skupina, podle Tetsua), film mě nadchnul. Je jiný, složitý, filozofický, přitom akční ale pořád zábavný! (11.03.2009)