Hry bez hranic

V dětsví jsem tuhle soutěž úplně žral. Pamatuju si, že jsem byl kdysi dávno někde na dovolené a zrovna ji dávali na CT1. Bylo to začátkem 90. let. Mě bylo 8-9 let a úplně mě pohltila. Vybavuje se mi, že soutěž měla pěknou úvodní melodii a celkem dobré komentátory. Nemohl jsem si nechat ujít ani jeden díl. Pamatuju si, že soutěžily různé národy v různých disciplínách. Je hrozné jak ten čas letí. Už je to nejmíň 13 let, kdy jsem viděl naposled Hry bez hranic. V dnešní době dávají na CT ne moc dobré soutěže typu AZ kvíz a jemu podobné. Kdyby CT měla o trochu více rozumu a dala do programu reprízy této výjimečné soutěže, byl bych a myslím, že nejen já vděčný. (12.07.2008)

tak nevím mám hodnotit kameru, nebo snad herecké výkony, či jaká byla hudba (potažmo úvodní znělka)??? Hru jako takovou hodnotit - nu tak jak a kdy někdy dobrý, jindy nuda, někdy zábavný, jindy usapávající. Když tam bylo třebas vaše město, tak jste pochopitelně sledovali. 50% Ale pořád nechápu co to tu dělá? Což takhle rovnou sportovní přenosy - fotbal, hokej - taky můžeme hodnotit nebo třebas i televizní noviny...... (05.05.2008)

Strašně jsem tuto soutěž zbožňoval. Mohla by se obnovit. V dnešní době nějaká dobrá soutěž, kde člověk něco fakt musí umět, chybí. Vyjma moderního projektu "survival" - "Kdo přežije". To, že Prima toto u nás zabila, nepočítám. Takže Hry bez hranic, super, miloval jsem už znělku, jak se barevní panáčci snáší na lanech... (24.08.2008)

Povedená soutěž. V 90. letech jsem ji celkem pravidelně sledoval. Jednotliví pořadatelé se snažili o nápadité disciplíny. Osobně jsem se zúčastnil natáčení s družstvem Jihlavy v červenci 1994 a přímo na stadionu v Lublani to nebyla až taková legrace jako v televizi. Soutěžící si nejdřív zkoušeli kostýmy, pak nanečisto soutěžili v generálce, ale při vlastní soutěži je čekaly záludnosti v podobě kluzké podlahy natřené mýdlem... Skvělé zážitky. Výborná moderátorka Marcela Augustová. (10.07.2008)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)