Dievča ako ja

----- "Kromě tohoto byl úplně normální.“ … "Normální kluk ?“ ... "Normální dívka.“ ----- Od první minuty budete vědět, jak skončila dívka, která si říkala Gwen … a měla tu smůlu, že se narodila v nesprávném těle. Dostanete možnost nahlédnout do jejího života - a zároveň sledovat soudní proces s jejími vrahy. Je to příběh plný emocí - vyprávěný s citem ... a s pochopením, s jakým se za svého krátkého života Gwen až tak často nesetkávala. Závěrečná řeč její matky v soudní síni mě odrovnala - o to víc, že snímek vznikl na základě skutečných událostí. (06.01.2011)

Mě se tohle téma dotýká, takže nejsem úplně objektivní. Proto ta čtvrtá hvězda, která by tam jinak asi úplně nepatřila. Je za to, že je to film o tom, jak je absurdní nenávidět lidi jen proto, že jsou nedovoleným způsobem "nenormální", což ještě pořád je celkem žhavé a ne úplně dostatečně a hlouběji diskutované téma. Divák v takových filmech, i když jsou atraktivnější a dramatičtější než tento (a v tomto filmu asi obzvlášť) kdovíjakou hloubku moc nenajde, ale může je brát jako dvířka, skrze která projde do jiného světa. A může ten svět potom sám osobně poznávat a zkoumat, procítit ho a přemýšlet o něm. Mě vždycky u těch filmů napadne, jak je absurdní, že na někoho "jiného" (třeba ženu v mužském těle) se společnost dívá s odporem a páchá na něm násilí a jiné "jiné" (třeba slepé, nebo chromé) zahrnuje péčí a starostlivostí. Trapné, velmi trapné. Já jen doufám, že tyhle filmy můžou lidi trochu změnit, alespoň o centimetr pootočit jejich pohled, rozšířit jejich omezené obzory a taky že lidem, jichž se to bezprostředně týká, můžou naznačit, že přetvářka, podvody a lži (zde k nim Gwen v podstatě nutí celou rodinu) jsou hodně špatná volba a zařídí se jinak, férově. I když je to těžké, já vím. A v některých zemích skoro nemožné.----Co se filmu jako takového týče, je to zkrátka Agnieszka - trochu suché, střízlivé pojaté, s dokumentárním nádechem, syrová realita, která není vždycky kdovíjak hollywoodsky pohledná a zábavná. Gwen je podaná taky tak - obyčejně, uvěřitelně, nepřehrává, nepózuje. Mercedes Ruehl je taktéž výborná, také dědeček, který rád šije:) Hudba velmi ukázněná a příhodná, i když místama snad až moc smířlivá a konejšivá. Dala bych tedy lepší průměr, ale jak jsem řekla, ta hvězda navíc je za přidanou - doufejme výchovnou - hodnotu :) (01.03.2014)

S tvorbou Agnieszky Holland mám problém. Udržuje si sice slušný standard, takže její filmografie neobsahuje vyložená zklamání, zároveň mě ale ještě nikdy nenadchla. Nikdy jsem ani na okamžik neuvažoval o nejvyšším hodnocení jakéhokoli jejího snímku. Holka jako já je natočena podle skutečné události a celá kauza, tedy brutální vražda transvestity s následným soudním procesem, představovala obrovský potenciál pro natočení napínavého dramatu s morálním apelem. Bohužel ve výsledku jde o film, který se za pár dní vytratí z paměti, narozdíl od tématicky zpřízněných kousků, jako je Vojákova dívka a Kluci nepláčou, které se mi spolehlivě vybaví i po letech. Poctivé 3* a víc ani ťuk. Celkový dojem: 60 %. (22.10.2013)

Oproti Soldier's Girl nebo některému filmu od Almodóvara poněkud ploché. Za nešťastné považuji především vyzrazení konce příběhu hned ze začátku. Ono to možná funguje u Colomba, ale u tohoto filmu to ke gradaci děje moc neslouží. Z mého pohledu film končí před nejzajímavější událostí příběhu, tedy když se Sylvia Guerrero rozhodla stát advokátkou transsexuálů. Mercedes Ruehl má ovšem pořád ohromné charisma a hlavně její civilní výkon pomáhá uvěřitelnosti a naléhavosti filmu. Nadprůměrné televizní drama, které kdyby bylo o trochu lepší, mohlo být nezapomenutelné. (02.05.2012)

Právě proto, že je to stále pravda a že společnost se stále ještě moc nepohnula...právě proto dávám tu hvězdu navíc do pěti, protože film nefilm, z toho faktu samotnýho se jednomu vaří krev. Každýho, kdo omezuje svobodná práva jiných lidí, bych zavřela do klece jako pokusnýho králíka a píchala do něj injekce, dokud by se nevzpamatoval. Ti, kdo berou svobodu jiným, na svou svobodu totiž nemají právo. (21.04.2013)