Slídil

Původní verzi jsem kdysi viděl v televizi a byl jsem nadšen. Herecký koncert, skvělé dialogy, zvraty, překvapení... Po této nové verzi jsem dost zklamaný - jde jen o slabý odvar - což trochu překvapí vzhledem k režii K. Brannagha. Herci sice hrají jak mohou, ale stejně se za svými předchůdci zaostávají (dokonce i dnešní M.Caine za tehdejším M.Cainem :) A hlavně prakticky všechny dějové posuny oproti původní předloze jsou k horšímu. Sice se objevují překvapivé vzraty, ale jsem hloupě podané a hlavně ten závěrečný nedává vůbec logiku vzhledem k předchozímu vyprávění. Hodně fajn byla hudba Patricka Doylea. slabé tři hvězdy (08.04.2008)

Tři hvězdy za atmosféru, nikoli za konec. Který jsem buď nepochopil vůbec nebo ne úplně. Myslel jsem si totiž, že vítězství ve "třetím setu" si bude M. Caine více užívat. Navíc pointu scény s vracející se manželkou si můžu jen domýšlet. Tedy to, zda se vracela k milenci či k manželovi. Kdo z uživatelů csfd to ví, ať mi napíše, to mě fakt zajímá. Fandil jsem mu, protože většinou fandím ženatým chlapům a ne milencům jejich žen. Chyba ve filmu - SPOILER - jaktože autor geniálních detektivních románů se nezeptá vyšetřujícího policisty v jeho domě, kde má odznak? KONEC SPOILERU. Jinak dialogové drama slušné, škoda, že jsem jej viděl v českém znění. Každopádně po zhlédnutí této verze mám velkou chuť se podívat i na verzi původní. PS: Zařízení domu jakož i jeho interiér se mi vůbec nelíbilo. Myslím si, že takto skoro futurologicky si může dům zařídit pouze blázen. (02.08.2010)

Ani mysteriózní, ani thriller, ale skvělé psychologické drama, jehož scénář napsal skvělý dramatik podle skvělé divadelní hry. Divadlo je hlavním hrdinou, čouhá z režijního pojetí i z výkonu obou protagonistů, kteří rozehrávají své vlastní hry ve hře. Cynický a blazeovaný Caine i vystajlovaný páskovský Law si jdou po krku tvrdě a neúprosně a je těžké se rozhodnout, který z nich je odpornější a sebestřednější. Odlidštěná dekorativnost interiéru je posilovaná objektem sporu - Cainovou manželkou Maggií, která je přítomná jen jako obraz a symbol, jako kořist, o kterou v posledku ani tak nejde. Brrr! (09.01.2009)

Pusťte si tohle, Polanského Venuši vkožichu s fenomenálním Mathieu Amalricem a Medemův Room in Rome. Alternativní způsoby, jak vyjádřit a prožít obohacenou skutečnost, vysokooktanovou pravdu. Kdysi někdo řekl, že zbabělci umírají tisíckrát, kdežto odvážní jen jednou. Až uvidíte tyhle filmy, nejpozději pak byste měli vědět, že odvážní především žijí tisíckrát, kdežto zbabělci ani jednou. Ovšem mluvíme tady o odvaze mysli, o přitažlivé odvaze mysli nacházet rozmanité složité zoůsoby, jak vyjadřovat a prožívat veškerou skutečnost, k níž se nechám přijít... a pakliže se takové mysli potkají dvě, balet může začít. Tři filmy, tři sožitá baletní představení, během nichž odvážné a vzájemně se přitahující mysli prožijí stovky alternativních životů, anichž by se odchýlily od pravdivosti toho, kým jsou. Naopak, s každou další piruetkou a odbočkou a trikem se o to přesněji jedna druhé dourčují. Fascinující, svůdný tanec odhalující v mámivých závojích mnohotvářnou pravdivost základní skutečnosti, která je v každé osobnosti pouze základem, pobídkou, ingrediencí, žetonem, prvotní polévkou, stavebnicí, abecedou. Teprve vztahy odvážných hráčů dají oběma stranám s jistotou rozpoznat, kým vším kdo není, i kým vším kdo je. Dojít si na dno, na hranici, osahat vlastní limity - to vzácné požehnání střetnout se s někým, kdo nám umožní se alespoň někudy v tomhle omezeném a omezujícím světě naplno rozvinout. Okamžiky nespoutaného tvarování, štěstí poznání, ať už to skončí jakkoli. *~ (01.08.2017)

Přiliš nechápu nízké hodnocení tohoto filmu. Měl jsem pocit, že lidé na čsfd jsou schopni pochopit náročnější film... Pravda je, že tenhle chce ale opravdu speciální vkus. Pokud máte rádi ostrou konverzaci, suchý britský humor, intriky, minimalismus ve všech směrech a hlavně divadlo, pak budete nadšeni. Aby taky ne, když pro film napsal scénář laureát Nobelovy ceny Harold Pinter podle hry Anthonyho Shaffera. Herecké výkony obou dvou jsou fantastické, Michael Caine je geniální a Jude Law ještě víc, docela se divím, že Akademii tenhle snímek asi unikl... Dokonalý výběr interiéru, moderního, minimalistického s použitím umění současných britských výtvarníků podtrhuje syrovost děje, vynikající Doyleova hudba mi připomínala Mansellovo Requiem za sen, kamera je úchvatná a ctí pravidla divadla - nic se před divákem neschová. Výborný kousek, nepochopený a nedoceněný! (08.11.2008)