Po svadbe

Film začíná (a zčásti pak i pokračuje) trochu jako hollywoodská oddechovka - hlavní hrdina, správňák co se stará o indické dětičky, přijíždí zpátky do rodné země, kde má možnost získat od neméně správného chlapa, shodou okolností milionářského podnikatele, peníze pro charitu. A aby to nebylo tak jednoduché, manželka onoho milionáře je jeho láska z mládí a on je otec její nejstarší dcery. Není to ovšem náhoda, proč se ocitl tady a teď. Z příběhu, který mohl lehce sklouznout do patosu a sentimentu, Brierová vykouzlila podivuhodně hutnou podívanou. A jako snad všechny dánské filmy, i tenhle je o rodině, životních hodnotách a smrti. Doporučila bych ho mimochodem promítat u nás studentům FAMU. Protože tudy vede cesta. (14.04.2009)

Film s tak dobrými herci ani nemůže být v zásadě špatný, ale to neznamená, že se jedná o zbytečně natahovanou podívanou, ve které je místy osudových zvratů až přespříliš (spoiler: novomanželova nevěra je naprosto zbytečná a celá jeho postava je v rámci příběhu dost nadbytečná). Stejně tak typické atributy správné artovky, na které řada uživatelů nadává, jako kamera dívající se herci až do nosu, jsou zde dosti samoúčelné. A vzhledem k tématu se mě Po svatbě příliš emocionálně nedotklo, což považuji asi za největší mínus. Sečteno a podtrženo se jedná o docela slušný film, ale v rámci severské kinematografie jde o jeden z těch slabších kousků. (28.12.2012)

Snímek pojatý civilněji než cokoliv co jsem za dlouhou dobu viděla a přesto mně dokázal vtáhnout tak dokonale, že jsem ty dvě hodiny visela očima na obrazovce a nevnímala dění kolem sebe. A přitom jde o příběh, který by většinu filmařů snadno sváděl k divácky přístupnějšímu slzopudnému sentimentu a já jsem moc vděčná scénáristovi a režisérce, že tu místo toho máme citlivě natočené drama, kde jsem si u mnohých scén říkala, že takto podobně by se nejspíš zachovali lidé ve skutečném životě. Tentokrát ani nebudu vyzdvihovat výkon mého oblíbence Mikkelsena, protože všichni ostatní podávají stejně výborný a vyrovnaný výkon a tak bych si jen přála více takových filmových zážitků. Tento mě mimo jiné přimněl zamyslet se, že někdy je asi lehčí být hrdinou v cizích životech, než v tom vlastním. (10.07.2013)

Za jeden z největších důkazů talentu režiséra považuji schopnost vyprávět obrazem. Teď nemyslím tu osobitou kameru, která dává filmu dynamiku a opravdovost, ale klasický záběr-střih-záběr, protože právě v tom je zde ukryto to nejcenější, emoce. A že jich tu bylo. Nechtěl bych být ani omylem v kůži Anny, která tam schytá hned tři citový atomovky. Film má zajímavou zápletku, ale to hlavní je tady o emocích, o lidech a především o citech. (08.06.2016)

Zase jsem se odhalil jako necita, uprostřed posmrkávajících a dojatých spoludiváků. Ale mám to tak nastaveno u většiny podobných filmů. Jakmile režisér/ka začne moc tlačit na pilu (citové vydírání pomocí roztomilých dětiček mám nejradši), nebezpečně se mi zvýší hladina cynismu ("Tak už konečně umři, ať můžu jít spát"). "Po svatbě" je určitě dobře natočená "červená knihovna", skvělí herci atakdál... Jen asi zabere na jiné, emotivněji založené diváky, možná spíš divačky. (18.05.2010)