Opilí slávou

Je libo sestoupit do spodních pater šoubyznysu? Rychlovýtah Buscemi vás tam dopraví coby dup. Úloha Lese, fotografa s šakalím charakterem, připraveného parazitovat úplně na čemkoli, byla Buscemimu psána snad přímo na tělo a ten svou příležitost využil naplno. Lesův protipól Toby, bezmezně dobrotivý světec bez domova, neustále rozdávající duchovní útěchu na všechny strany, už mě tolik nenadchnul, ale řekl bych, že za to mohl spíš scénář, než Michael Pitt. Od doby, kdy jsem četl Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče, totiž nechovám důvěru k lidem, kteří po ostatních vylizují misky — přinejmenším se nedá věřit tomu, že přežijí dostatečně dlouho. Natož aby si zachovali kondici, svěžest a luzný zjev. Ale budiž. Grungeový fešák si v tomhle filmu prožije svůj příběh z červené knihovny a já nehodlám nic namítat, snad jen to, že jsem se tak trochu nudil. Já vím, že to byla satira se vším všudy, přesto mě banální fešanda Alison Lohman moc nedostala, Pittovy kukuče taky ne a tak celý ten jinak docela milý a příjemný příběh pro mě stál celý hlavně na tom Buscemim. Budu dnes trochu přísnější a pro jednou zaokrouhlím dolů. (26.09.2010)

Že je showbussiness a všechno kolem něj povrchní, to ví asi všichni. Přesto se o tom dá mluvit pořád a pořád a někdy dokonce i trochu jinak a tedy zajímavě. Tohle tenhle případ bohužel nebyl, ale dost možná to byl i účel. Celý snímek a všechno, co se v něm odehrává, překypuje povrchností a banalitou, asi stejně jako Hollywood sám. I přes možný režisérský záměr se nemůžu zbavit pocitu, že být do hlavních rolí postaveni např. Mandy Moore či Lindsay Lohen a nějaký fešný mladík (s pouhou špetičkou hereckého talentu, jehož nedostatek je ale bohatě vynahrazen překypujícím šarmem a sex-appealem), posunul by se tenhle film do úplně jiné kategorie. To, co z tohohle filmu dělá nepitomou slátaninu jsou akorát „nezávisláci“ Buscemi a DiCillo, protože příběh na to vážně nemá (a že by film oplýval božskou hudbou, kamerou či střihem, to se taky říct nedá). (18.07.2010)

Tom DiCillo je podobně jako třeba Jim Jarmuschi symbolem americké nezávislé scény. Jeho filmy se dělí na dvě skupiny buď je žerete nebo vám jedno zkouknutí stačí. Já se řadím spíše do té druhé skupiny, neboť Opilí slávou už bych nejspíš podruhé vidět nemusel. Největším pozitivem celého filmu je Steve Buscemi, který opět předvádí skvělý charakterní výkon a role "profesionálního fotografa" mu padne jako ulitá. Největší dojem ve mne zanechala závěrečná scéna na červeném koberci, ani nevím proč, ale strašně moc se mi líbila. Jinak mi to přišlo spíše nudné, tudíž tři hvězdičky jsou odpovídající....... (26.10.2008)

Tři lidi, tři osudy, všechny na nic. Jeden bezdomovec co si snaží polepšit a je rád za cokoli co se nabídne, jeden fotograf co se nazývá profesionálním fotografem a nechce uvěřit a slyšet, že je jen ubohej paparazzi a jedna popová hvězdička co se soudí s vlastníma rodičema o prachy. A co že je všechny nutí to dál zkoušet ? No přece jediná věc, kterou mají všichni společnou....... jsou opilí slávou. (05.10.2008)

Dalšího 'Living in Oblivion' jsem se nedočkal, ale i tak to byla fajn podíváná s decentním humorem a s dojemným koncem o přátelství. Herecká hl. dvojka výborná a i většina vedlejších postav. Co mě ovšem na takových filmech dost **re je, když tam pořád melou o známých jménech jako třeba Del Toro, De Niro... ehm dejme tomu Lady Gaga, Britney Spears apod., ale když už příjde na konfrontaci s hvězdama, tak jedině s fiktivníma (vyjma jednoho... ok... ale ten mi stejně nic neříká). Asi jako kdyby se postava S.Buscemiho stále snažila fotoaparátem znásilnit S.Buscemiho... (18.04.2014)