Dexter

Dlouho jsem tento seriál nesnášel. Jenže pak do mě kámoška pořád rejpala (a já jí za to strašně děkuju), jakej je to super seriál a že sedne i mně. A přesně tak se taky stalo. Nechce se mi zde vypisovat dojmy z jednotlivých sérií, jen chci říct, že mě naprosto nadchla druhá série a také konec čtvrté. To byla naprostá paráda. První série byla taková pohodová a skvěle představila jednotlivé charaktery, ale už tehdy mě seriál nadchl, jelikož jsem se při jednotlivých dílech ani na chvilku nenudil a s radostí jsem si pustil díl další. Což rozhodně není obvyklé a zvláště u mě ne, jelikož obvykle tak dlouho neudržím pozornost a přestože má každý díl kolem padesáti minut, tak se mu daří mě zabavit. Ke každému skvělému seriálu nezbytně patří skvěle napsané i zahrané postavy. Michael C. Hall, jako hlavní (anti)hrdina Dexter Morgan je bezkonkurenční a skvěle se mu daří zahrát jak vypjaté situace a akční scény, tak i jeho druhou tvář v podobě vzorného člověka, který na nikoho ruku nevztáhne. Jeho sestra Deb je taky velice charismatická dívčina a vlastně celé policejní oddělení je plné zajímavých a nenudných lidí, ze kterých si každý vybere svého favorita (za mě to byl při druhém zhlédnutí po letech Batista). Jedná se opravdu o špičku seriálové tvorby a co se týče policejní práce, tak rozhodně zabaví více než kterákoli Kriminálka (dokonce víc než moje oblíbená Kriminálka Miami). Ke konci už to sice nebylo úplně ono, ale budu vzpomínat v dobrém...100% (06.12.2013)

„Doufám, že se nezabije sám. To by byla tragédie!“ Každý policejní okrsek by si zasloužil přídělit do služby jednoho bezcitného cynika, který systematicky ochuzuje svět o přítomnost dobráků, kteří svým brilatním kličkováním mezi paragrafy berou slušným lidem víru ve spravedlnost. Já bych pro tuto práci sice neměl úplně dokonalé předpoklady, ale když už televize vysílá tento solidní manuál, tak začínám věřit v to, že bych pro ten náš zkorumpovaný svět mohl přece jen něco udělat. (11.11.2012)

Dexter sympaťák, no scénaristicky mäkota. Skladačkový vrah je jeho tatko alebo mamka, myslel som si. No riešenie bolo také kus biblické. Potom večne milujúca ségra, policajtka. Návrat k náboženstvu v VI. sérii. Mysticky sa zjavujúci mŕtvy tata furt. V inej sérii zase iný tato, od inej rodiny, slušný človek, čo zabíjal, koho mohol. Medzitým (predtým aj potom) mal Dexter lásku, frajerky, decko, čiže šecko, čo vyžaduje USA seriál aj rodina. Aj kolegu mal, čo ho podozrieval, aj šľahnutú milenku. V polovici šiestej série som to prestal kukať a nijako mi to nechýba. Ba dokonca, ani si na to nejako zvlášť nespomínam. Čiže produkt kvalitný, no veľmi jednorazový a sterilný. Niečo ako hamburger v bio kvalite z domáceho chovu, gmo modifikovaný z argentínskych steakov, biotronicky ošetrený, posvätený jogínskym guru Pahásvámí Mahéšvárárandou VII. A milovaný masami ako to najkvalitnejšie masso, massíčko, čo sa urodilo v seriálovej svätyni. Kvalitný pop-produkt priživujúci sa na pocitovo-politických symptómoch dnešnej postpubertálnej biohumanoidnej generácie, do značnej miery ovládanej strojovými a technologickými zariadeniami. Podobne ako v sexe: potreba zasunúť kábel či dobíjačku do nejakej diery a potom dlhý, úľavný výdych: Boha sme v tom, sme napojení! Konkrétne generačné symptómy sú napríklad: nedostatok empatie; neschopnosť otvorene prejaviť city; túžba pomstiť každú nespravodlivosť, pretože skoro každý má pocit zlyhania oficiálnej spravodlivosti; dočasnosť vzťahov, práce i obydlia; deklarovanie potreby zlepšenia mravov navonok. A kto nemá dobré mravy, nech bárs aj zgegne. Hocijako. Čo sa presne v Dexterovi deje. Preto je taký sympatický. (07.04.2015)

Poslední díl 8. série zabil perfektní seriál. Deb je postřelená a její mozek umře na sraženinu, Dexter jí odpojí přístroje a odveze její tělo do bouře, kde bídně zhyne. Syna nechá své lásce Hanně. A pak je scéna, kdy fousatý Dexter o pár let později vozí klády na severu USA... Fakt super vymyšlené a určitě to sedí do charakteru postavy... Osobně asi budu radši dělat, že to nenatočili takhle, a že to byl špatný sen jak v Dallasu. Fakt by mě zajímalo, co si tvůrci mysleli a co si říkali herci, když jim dali scénář. Já osobně bych to odmítl hrát, protože jedním špatným dílem zničili dobrý pocit každému, kdo to sledoval. Kdyby tam nakonec dodali scénu, kde se Dexter s trhnutím probudí vedle Hannah, tak fajn. Mohli jsme si to domyslet, co se stalo a i tak by to byl dobře temný konec. Jenže takhle zbývá jen nahořklá pachuť, které se ještě dlouho nezbavím. A co jsem tak slyšel o další sérii, kde se dozvíme, že Hannah umřela na rakovinu a Harrison skončil v děcáku... Tak sorry jako, ale myslel jsem si, že víc posrat už to nepůjde. A ono přece... Asi si tvůrci myslí, že sérioví vrazi si happyend nezaslouží... Nasrat, jo nasrat! (14.01.2024)

Seriál, který mě získával velmi pomalu, přesto jsem si však na něm vybudoval jistý druh závislosti. Prvních pár epizod mi nepřišlo nijak zajímavých, spíše jsem byl odrazen od dalšího sledování, ale pak nastala rapidní změna. Seriál dostal spád a Dexterova fascinace "Mrazákovým vrahem" přešla i na mě. Pomalu, ale jistě, jsem začal propadat Dextrovu světu, což je mimochodem velmi zvláštní, protože hrdina samotný mě zase tak moc nezaujal. Nejdříve jsem s oblíbil podezřívavého Doakese, který v Dextrovi hned odhalil bezemotivní 'monstrum' a obohacuje děj povedenými sarkastickými hláškami a poté jsem začal propadat i ostatním postavám, z nichž každá má zajímavý život. Postupem času se mi začala líbil i práve tvůrců, ať je to zdánlivě nehodící se hudební složka, která perfektním způsobem podbarvuje "zvrácenost" hlavního hrdiny nebo jemný smysl pro detail a vlastní přůběh v každé epizodě. Perfektní je třeba i postupné seznamování s "Mrazákovým vrahem", už při prvním příchodu na scénu naznačují tvůrci jemně divákovi, že tenhle člověk nebude úplně v pořádku, v další epizodě je již téměř jisté, že se jedná o vraha a dochází tak k perfektní situaci, kdy divák ví více než hrdinové, ale přesto to není taková ta křečovitá situace, jako když má někdo v zádech vraha a vás neskutečně štve, že o tom neví... O epizodu později již není pochybností o tom, že náš tip byl zcela pravdivý, tvůrci identitu vraha již nijak netají, spíše nám neustále potvrzují, že je to opravdu on... A víte co? Nám je tato postava stále sympatická, hledáme její motivaci a spolu s Dexterem pomalu procházíme jednotlivé stopy až nám konečně dojde proč to všechno dělá. Je to magické, zatímco Dexter hledá ve stopách kdo je vrah, divák se může soustředit právě jen na ten motiv... Úžasné. Velmi povedený seriál, který v několika momentech vyloženě exceluje a překvapuje svou genialitou, na druhou stranu občas někdy klame tělem. Miluji momenty, kdy Dexter mluví se svým psychologem nebo v pozdější fázi s "Mrazákovým vrahem". Tohle hledání identity je úžasným podtržením celého díla. ___ Po polovině třetí série snižuji hodnocení a přestávám sledovat. (24.03.2008)