Réžia:
Miloš BobekScenár:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
Zvláštně pojatá pohádka - na české poměry. Neříkám, že špatně, ale... Příběh je klasika, krásná pohádka o "oslí kůži". Herecké ztvárnění celkem dobré, princezna se povedla. Studiové pojetí zde však bylo spíše na škodu, z tohoto tématu se určitě dalo "vytřískat" mnohem více. Jakkoli se příběh může zdát poetický, na mě působí spíše ponuře. Co se mi však moc líbilo, to byl konec. Princezna si nakonec uvědomí, že má ráda starého krále a ne mladého, krásného prince. Škoda, že v závěru tvůrci divákům neukázali zázračnou proměnu - král omládne, princezna zestárně... ()
Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. ()
V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé. ()
I pohádka pro dospělé může mít své kouzlo. V prostinkých interiérech s hlubokým myšlenkovým poselstvím, které skvěle zvládá svou oprávněnou aspiraci být životní moudrostí, je přesto - nebo právě proto - co k vidění i slyšení. Krásná princezna Pichlíkové je opravdu krásná, a nejen krásná, Cupákův král je přímo skladem předností středního věku a Brodský jako sedlák k nakousnutí (tyto superlativy jsou plně vztažitelné i na skvělé herecké výkony obou dramatických umělců); své na opravdu minimální ploše zvládají i dobrá čarodějnice Jorgy Kotrbové a princ dnes zapomínaného Ivana Luťanského. Jednoznačné není ani pozitivní řešení, byť magií podložené. Poprávu zatím tušíme promyšlenou, mimořádně zdařilou režijní ruku pro mně jinak neznámého Miloše Bobka. A ani fakt, že co je chytré a moudré zároveň, nebývá zpravidla snadné a už vůbec ne podbízivé. nemění nic na nadčasovosti tohoto šperku z dílny někdejší Hlavní redakce pořadů pro děti a mládež normalizační Československé televize. ()
Pro mě neznámý motiv pohádky o oslí kůži a o to příjemnější překvapení. Hlavně hodně hluboké poselství mě potěšilo. Výkon E. Cupáka v roli krále je standardně na výši, ale mě dosud utajená L. Pichlíková byla také vynkající! Dobrá je i figura Bedrnova rádce. Škoda jen tak nízkého rozpočtu, který se projevuje v minimu scén a výtvarným posouváním děje... ()
Reklama