A nebojíš se, princezničko?

"Copak nám osud nadělil všem stejně...??" Bróďa se svým klasickým smutným výrazem a tímto výrokem, je pouze jeden z nadprůměrných prvků v tomto pohádkovém dramatu. Opravdu skvělé dialogy, samozřejmě v rámci inscenační pohádky, nicméně mají svou moudrost a sílu. A Lenička Pichlíková? Naprosto skvělá, po stránce profesní i vzhledové. Pro mě bez diskuze jedna z nej princezen čs. kinematografie...krásná nedělní hodinka. (20.06.2021)

Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. (29.06.2014)

Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě? (15.09.2016)

„…starý král a mladá princezna a princ, i on je mladý a neobyčejný osel. Tím nemyslím toho prince, i když i o něm by se to dalo říct…“ Tak nějak to začíná slovy vypravěče a účastníka příběhu Vlastimila Brodského. Ten oficiální text distributora je taky poněkud zavádějící, neboť se jednalo o příběh tří, na začátku poměrně povrchně, zamilovaných lidí. Princezna nechce krále, ač je moudrý, poněvadž je starý, zato chce prince, který rozhodně není moudrý, ale zase je krásný… Král chce princeznu, protože je mladá a krásná, ale sám přiznává, že vlastně vůbec neví, jaká doopravdy je ("Mám ji rád čím dál tím víc, i když nevím jaká vlastně je". Takže jaký hluboký cit!!). No a třetí z hlavních aktérů (když pomineme princeznina rádce, jenž si (jako občas každý) neví rady a kouzelnou vílu, která se snaží, aby princezna zmoudřela) - princ - chce princeznu, protože je krásná ale vlastně ji nechce, protože ji nedokáže poznat v přestrojení do oslí kůže podle krásné duše. Podle mě bylo poselství pohádky v jejím průběhu zavádějící a nedobré, jelikož podle mě takový věkový rozdíl fakt není dobrý a ani konec, který tak nějak všechno vyřešil, ve mně tuto pachuť z 25-letého věkového rozdílu, který podle ní jaksi láska měla zahladit, nedokázal. Tak nějak jsem si představila, kdyby bylo nějakému princi dvacet a královně, se kterou by mu doporučoval v závěti se oženit jeho otec, pětačtyřicet a byla moudrá… (tak by se do toho vůbec nepustila, to jen obráceně, pro pětačtyřicetileté krále se to zdá in). (14.01.2013)

Zvláštně pojatá pohádka - na české poměry. Neříkám, že špatně, ale... Příběh je klasika, krásná pohádka o "oslí kůži". Herecké ztvárnění celkem dobré, princezna se povedla. Studiové pojetí zde však bylo spíše na škodu, z tohoto tématu se určitě dalo "vytřískat" mnohem více. Jakkoli se příběh může zdát poetický, na mě působí spíše ponuře. Co se mi však moc líbilo, to byl konec. Princezna si nakonec uvědomí, že má ráda starého krále a ne mladého, krásného prince. Škoda, že v závěru tvůrci divákům neukázali zázračnou proměnu - král omládne, princezna zestárně... (27.07.2008)