Otec prasátek

Hogfathera som si pozrela hneď na druhý deň po Farbe mágie a páčil sa mi ešte viac - aj keď uznávam, že najmä v druhej časti boli chvíle, kedy by som tempo rada popohnala. Ale to je spoločný znak oboch týchto filmov, no ak si to užívate, nie je dôvod sa pre to rozčuľovať alebo ponáhľať. Filmový Otec prasátek je krásna fantasy rozprávočka pre dospelých, má to skvelú atmosféru, napätie aj milé postavy. David Jason hrá Alberta lepšie ako Mrakoplaša, Časnačaj je mrazivo diabolský, Arcikancelár je "k zulíbání", Susan krásna, láskavá i ľadová zároveň a SMRŤ... ten je absolútne dokonalý :-D Ak by som to mala prirovnať k megahitu, tak kvalitatívne je to silná konkurencia Harrymu Potterovi - samozrejme, že marketingovo sa nechytá ;-) (21.05.2008)

Nečetl jsem žádnou Zeměplošnou knihu a ani toho moc nelituji. Můj smysl pro humor není 100% stejný jako Terryho Pratchetta a to není jeho ani moje vina, prostě občas mi některý vtípek přijde trochu mimo mísu. Avšak ostatní věci mi přišli, jemně řečeno, skvělé. Vše okolo Smrtky nemá chybu a celá ta postava(figurka/panák?) je dokonalost sama. To ani nemluvím o překrásné Michelle Dockery jako Zuzany Stohelitské. Vedle těchto dvou postav je asi nejsilnější ještě postava vraha TimeToTea, který jako by byl naprosto šílený a přesto tak nebezpečný. Masový vrah puštěný z blázince? Rozhodně. Tento dvoudílný film hodně lidí potěší a hodně naštve. Je to jasné, protože Zeměplocha nejde jednoduše a dokonale převést na plátno a tak vždy bude existovat někdo komu vadí, ale pro mě je tento film příjemnou exkurzí s výborným šálkem čaje do světa jednoho muže, Terryho Pratchetta. (14.01.2008)

za prvé, Pratchetta zbožňuju a Smrťe s jeho krysákoidní verzí obzvlášť, takže přede mnou stála otázka, jak asi dopadne tahle adaptace.... Jedním slovem, skvěle, od Časnačaje po Alberta jsem skákal nadšením, tančil blahem a zpíval radostí. Ze všech tří hraných filmů zde nejvíc cítím ducha děl páně Pratchetta. Jeden z mejch nejoblíbenějších televizních počiinů. A cameo na konci filmu je jednoznačně skvělé! (19.12.2012)

Jsem britfil. Britská literatura, hudba a především anglický humor, to vše je mi velmi blízké. I proto mě vždy mrzelo, že jsem nepřišel na chuť Terry Pratchettovi. Přitom ingredience ze kterých tvořil, jsou základním stavebním kamenem většiny z toho, co mám moc rád. Fantazie, morbidní, ale chytrý humor smíchaný s mytologií často absurdním způsobem. A přesto mají tyto příběhy silné sdělení s přesahem. Specifický humor Terry Pratchetta mi v knižní podobě nesedne a ani ve filmové podobě to není úplně ono, přesto oceňuji spoustu dobrých nápadů, hravost a momenty, kdy autorovi není nic svaté a střílí si z kdečeho...třeba jen jméno zabijáka Ča snač aj, nebo skřítek Plešoděj. V češtině to nevynikne, ale i tak ... .  Scény Smrtě jsou taky fajn, jen je to občas zdlouhavé, infantilní a na efekt. Jakoby se autor rád poslouchal a nevěděl kdy ubrat a vést příběh přímočařeji. Pro samé blbůstky se děj posouvá tak nějak trhaně. I proto nabobtnal do takové stopáže. Přesto je v Otci prasátek mnoho, mnoho dobrého. (12.02.2023)

Mé první setkání s Pratchettem (měl to být trénink na divadelní představení, abych alespoň částečně tušila, co mě čeká - pozn.: moc jsem si nepomohla, stále netuším:o) nedopadlo zrovna nejlépe, jako neznalec jakékoliv jeho knihy (které jsou údajně vtipné od začátku až do konce, ehm tady se to nějak nepovedlo) v tom plavu řekněme asi jako kapr na suchu. Sneslo se na mě tolik postav, že být to vločky, už jsem celá zasněžená (koukám, že začínám být trochu poznamenaná přicházejícími vánoci) a nebýt sympaťáka Smrťi a vrahouna Časnačaje nejspíš bych ztratila trpělivost hned na začátku, ale chyba bude pravděpodobně spočívat skutečně v mé neznalosti, zorientovat se je vážně dost těžké. Zpracování (obzvlášť na televizní produkci) je však velmi slušné, skoro až obdivuhodné. Kdo ví, třeba až si něco přečtu, přiroste mi Zeměplocha k srdci, prozatím Hogfathera považuju za takovou milou podivnost. (05.11.2007)