Bournovo ultimátum

No, nač to sáhodlouze okecávat, tak dynamický a inteligentní akční nátěr tady nebyl už dlouhá léta. Jestliže se v případě ´Die Hard 4´ mluvilo o "vynalézavé akci", tak ve srovnání se závěrečným dílem Bourneovy trilogie vypadá Len Wiseman jak Franta Vomáčka z Horní-Dolní, bádající nad perpetuum mobile s pohonem na bázi králičích bobků, zatímco Paul Greengrass je elegantní a sofistikovaný Thomas Alva Edison. Sice mi možná chyběl propracovanější scenář, jako u prvních 2 dílů, ale ta fascinace z toho, jak je Bourne svým promyšlením jednáním stále o krok napřed před svými pronásledovateli, i tady byla velmi silná. Nepochybuju o tom, že bourneovská trilogie se zapíše nesmazatelným písmem do "zlaté knihy" historie kinematografie. (19.09.2007)

Ak by som mal filmu napísať prívlastky ako božský, geniálny, famózny, úchvatný, tak pred každý by som musel vsunúť slovko takmer. Záverečná časť totiž len šliape predošlým častiam na päty. Chýbala mi lepšia ucelenosť, originál od Mobyho a charizmatickejší protivník, aj keď celkovo ich bolo požehnane. Reálnosti Jasonovych útekov a naháňačiek dopomáhala nestatická kamera, ktorej otrasy boli miestami až prehnané a v dave som sa neraz stratil. Rovnako ako aj v úvodných neucelených sledoch udalostí. Divák, ktorý nevidel jednu z častí sa len nepriamo dozvedá o čo vlastne ide. Dominantou je však excelentný Jason Damon. Alebo Matt Bourne? Opäť vžitosť a reálnosť na perfekcionistickej úrovni, napätie, akcia, naháňačky, prešpekulovanosť scenára takisto. Už len dúfať, že to snáď ešte duo Greengrass-Damon roztočí. A nemusí to byť projekt Bourne. 80%. (05.09.2007)

Najdynamickejší Bourne. Dejovo asi najmenej nabitý, emociálne trochu odťažitý a záverečné rozuzlenie mohlo byť aj lepšie. Ibaže aj tak adrenalínom presiaknutá bomba, ktorá až na pár oddychových časov presviští ku koncu, ani sa divák nenazdá. Len tá kamera je občas na parkinsona, až to nie je pekné a subjektívne mi to práve vo vyvrcholení ságy vadí najviac. (09.09.2007)

Kdopak to nemluvi?... Muž, který nikdy nechodí pozdě, (poněvadž běhá jak Zátopek),zběsile hledá pod terminátorovskou hroší kůží sám sebe. Tam, kde průměrný Američan zalehne na gauč a podrobí regresní hypnóze, démon Damon hopsá z okna do okna, šrotuje luxusní přibližovadla a rozmazává protivníky po zdech. Žůžo, že, chlapci?:)) Greengrass si z tučného prasátka uspořádal mezikontintentální olympiádu-všudybyl Jason sprintuje, skáče, hází, vrhá, předvádí bojové chvaty, plavecké techniky i gymnaastické kejkle. Jen lov na bobříka mlčení si mohl odpustit. A nejen to. Epileptická kamera rozechvívá rvavé scény dosyrova, ale při té brilantní zabíjačce zapomněli na jednu maličkost. Nejen masem živ je člověk. Co naplat, že čas letí jak splašený mustang, že všichni herci hrají jak z partesu, že hudební podkres drtí bubínky, když hlavní postava kvůli své robotické konstrukci vzbuzuje jen vlažný zájem a takřka nulové emoce? Surreálný hrdina v reálném prostředí. Ale já dávám přednost buldočímu Bondovi z Casina Royale. Po akční stránce se svému opěšalému kolegovi vyrovná, díky suchému humoru a mokré scéně ve sprše ho předčí. Protože je to celý muž, Bourne je jen osvalené torzo, které to umí famózně roztočit... (09.09.2007)

(1001) S každým dalším sledováním ztrácí a ztrácí na poutavosti. Ještě několik promítaček a budu si myslet, že je to volovina. (A jenom mám tedy potřebu ještě dodat, jak mě prostě deptá, že je příběh seskládán ze všech zásadních momentů obou předchozích filmů, že nepřináší nic nového, že jenom recykluje. Nejvíc mě asi deptá ta scéna, kdy způsobí autonehodu, aby se zbavil zabijáka, který ho nahání, a potom se při pohledu přes zbraň rozhodně býti člověkem - to je přesně do puntíku to, co se stane v Bournově mýtu, až na to, že tam je na druhé straně hlavně Karl Urban, který je mnohem hezčí psychopatický zabiják než Edgar Ramirez. To je prostě drzost, recyklovat staré emoce a odvolávat se na ně místo vzbuzování nových. Asi bych dokázala leccos odpustit, ale tohle ne.) Ale kvůli vyčítavému pohledu Daniela Brühla (o němž jsem nicméně úplně stihla zapomenout, že tam hraje, protože při scénách v tom bytě vždycky nábožně obdivuji ten fíkus u okna a tu bonsaj u dveří) jsem se rozhodla zmínit i pár pozitiv a ukončit můj soud na smířlivější notu. Celá scéna s novinářem na londýnském nádraží je neuvěřitelně poutavá, nejspíš to bude moje nejoblíbenější sekvence z celé trilogie. A i jak pošle agenturu v New Yorku na procházku je celkem zábavné. Jenomže poslední akt filmu všechno zahodí a začne hrát na emoce a tam prostě vždycky ztratím zájem. I ten Moby na závěr jako by už zněl trochu opotřebovaně. -"Get some rest, Pam. You look tired." (29.01.2008)