Poslední koncert

Tohle není pro mne. Pana Hrušínského jsem skoro nepoznal a když ano, málem jsem se uchechtal. Neprávem maskéři to udělali dobře. Ale přece jen. Snímek je možná zajímavý jen z hlediska historického, ale jak píši výše, pro mne to není. Ty kecy byly nad mou sílu a také moje chápání. Herci dobří, dávám deset procent, ale nevytáhli to. Příšerný kvikot houslí byl pro mne nesnesitelný. 10 % (24.02.2023)

Oldřicha Kaisera coby "houslistu" znám zatím jen z pořadu Možná přijde i kouzelník, v této televizní inscenaci si vystřihl postavu "českého Paganina" Josefa Slavíka a vůbec v této roli nebyl špatný. Naopak je to zcela jiný Kaiser, než jakého známe z tehdejší doby (žádné to přehrávané šaškování). Nadprůměrné herecké výkony jsou vůbec tím, co tuhle inscenace charakterizuje (třeba Jan Hrušínský jako Frederik Chopin či Libuška Šafránková v roli jedné ze Slavíkových lásek). Možná trošku víc bych očekával od scény ztvárňující setkání Slavíka právě s Paganinim (Jiří Adamíra). Vždyť právě ten se prý měl o Slavíkovi při vzájemném setkání vyjádřit slovy „Vy jste sám ďábel“. Zde Jiří Adamíra takto entusiasticky nepůsobí. Jinak jsem si po shlédnutí této inscenace zase uvědomil, kolik skvělých umělců opustilo tento svět tak předčasně (kromě samotného Slavíka, který zemřel v 27 letech zde třeba zmíněn i hudební skladatel Franz Schubert - Miroslav Masopust). (31.03.2023)

Spíše průměrná inscenace, i když některé momenty jsou silné. Potěší pozorování kdo z herců zobrazuje kterou významnou osobnost: Půvabná Šafránková jako Henriette Sontag, mladičký Hrušínský jako Frederik Chopin, Masopust jako opomíjený Schubert. Originální nápad nechat temperamentního Paganiniho zahrát jako vždy chladným Adamírou. Do toho smyšlené (generál Kučera?) i skutečné postavy z vysoké společnosti, dosti umělé a jen náznakové interiéry a alespoň u ženských kostýmů (a občas i účesů) snaha o vystižení módy doby biedermaieru... (18.01.2016)

Dějově dost tendenční a neobjektivní, některé příhody ze Slavíkova života si autor půjčil ze života Paganiniho, a naopak zde předvedené ukázky ze života Paganiniho zas neodpovídaly skutečnosti (např. dojemná rodinná pohoda Niccola a jeho družky Antonie se synkem ve Vídni), přitom ta slavná věta, kterou Paganini prokazatelně na adresu Slavíka pronesl, ve filmu nezazněla: "Když vy hrajete, svět se chvěje." Také to, že si Paganiniho učitelé přehazovali coby žáka jeden druhému a nechtěli ho učit, protože uměl víc než oni, se tu předvedlo jako příhoda Slavíkova. Až na to, že Paganinimu se to stávalo v době, kdy mu bylo 5-7 let. Ale nejsem povolaná uvádět děj tohoto filmu na pravou míru, nestudovala jsem Slavíkův život, jak jistě učinil autor předlohy. Jako celek film nepadá pod úroveň běžných inscenací své doby. (09.02.2021)

"Vy jste ďábel! Svět se třese, když hrajete", prohlásil kdysi slavný italský houslista Niccolò Paganini, charakterizujíc tím co nejpřesněji Slavíkovu uměleckou výjimečnost v kontextu domácí i zahraniční hudební produkce. Životní i profesní osud tohoto bohem nadaného hráče, který si housle osvojil prostřednictvím velkého a přesvědčivého zanícení, s nímž později zvládal nejtěžší pasáže, upozorňuje v působivých inscenačních zkratkách na mnohá příkoří, kterým byli tehdy mladí a začínající umělci vystaveni. Slavíkova ctižádostivost nebyla ovšem žádným projevem vzdoru či zklamání, naopak posilovala přirozenou touhu člověka vyniknout, lhostejno kde. Obsazení Oldřicha Kaisera, tehdy sotva čtyřiadvacetiletého mladíka, do hlavní role vzbudilo jistě nemnohá překvapení i jisté obavy, přesto je Kaiserův Slavík jednou z jeho nejlepších kreací před televizní kamerou vůbec; postava na hony vzdálená někdy beztvarému a samoúčelnému šaškování, kterého se později dopouštěl v nejrůznějších zábavných pořadech. Ani lidé ze Slavíkova bezprostředního okolí nebyli ponecháni náhodě a pod zkušeným Bělkovým režijním vedením se plejáda nejvýznačnějších osobností české i světové kulturní scény zásluhou několika hereckých generací (Šafránková, Konvalinková, Fialová, Dvorská, Švorcová, Voska, Adamíra, Řehoř, Jan Hrušínský a další) proměnila v oživlou galerii velikánů své doby. Slavíkovou předčasnou smrtí ztratila česká hudební scéna jednoho ze svých nejnadanějších žáků a učitelů. A také génia, jakých se rodí skutečně málo. (13.05.2016)