Obsahy(2)
Komediální hříčka se odehrává jednoho nevšedního odpoledne v jednom domě. Bydlí tu dcera s rodinou a otcem, který rád popíjí v hospůdkách, zkrátka vede veselý způsob života. Toho dne rodina zjistí, že dědeček zemřel, a vypukne shon. Například je třeba přestěhovat jeho nový psací stůl, než se objeví druhá dcera, která by si na něj mohla dělat nárok. Po příjezdu příbuzných se rozvine debata o lásce k zesnulému, ale za farizejskými slovy se skrývá pouze touha po dědictví. Když je diskuze v nejlepším, objeví se starý pán zničehonic na schodech, živý a zdravý… (Česká televize)
(viac)Recenzie (50)
Jestli paní domu v podání Stelly Zázvorkové běhala po celý den kolem domácnosti v těch apartních botkách na podpatku, tak musela mít večer nohy jako konve. Josef Kemr by klidně mohl ztvárnit funebráka. Při sledování této komedie jsem si vzpomněla na Tetičku s Růženou Naskovou. Tam bylo příbuzenstvo ještě mnohem povedenější. Správně to dědeček zařídil, takhle se na rodinu musí. ()
Zatímco některé komedie, na něž jsem měl matně kladné vzpomínky, mi při vidění po letech připravují zklamání, Drahý zesnulý se ukázal být ještě lepším, než jsem si pamatoval. Prostinká zápletka o domněle mrtvém dědečkovi a soupeření jeho dcer o pozůstalost by možná stačila i na kratší stopáž, ale je precizně vygradovaná a IMHO není na škodu, že Jan Werich se objeví až v poslední třetině. Jestliže jeho charisma v jiných krátkých komediích znesnadňovalo ostatním hercům uhájit si své místo na slunci, zde se nejprve dobře seznámíme s postavami jeho hamižných dcer (Zázvorková a Gollová) a jejich slabošských manželů (Hrušínský a Kemr), s jejich vztahy k dědečkovi i k sobě navzájem a Werich tomu takříkaje přijde nasadit čepici a celou situaci parádně vypointovat. Nenechte si ujít. 100% ()
Čekání na Wericha. Nicméně ve společnosti hašteřivých Zázvorkové a Gollové a podpantofláků Hrušínského a Kemra příjemné čekání (znepříjemňované snad jenom tím spratkem). Nicméně nehrát hlavní roli Werich, nebo nebýt aspoň uveden v titulcích na prvním místě, nečekal bych celou dobu na to, než se konečně zjeví, snad by to bylo i překvapení. Takhle je pointa vyzrazena už v titulcích. ()
Chamtivost po dědictví a oživlého nebožtíka jsme tu měli už předtím například ve filmu Tetička (1941) s Růženou Naskovou, takže je to již vybrakované téma. Navíc, dialogy byly slabší a celé to bylo příliš naivní a předvídatelné, protože podezření, že dědeček vstane, jsem měl hned od začátku a jistotu poté, kdy se zmínili o tom, že ho neviděl lékař (což nastalo příliš brzy). Nějak jsem ty role hercům navíc nedokázal uvěřit a nijak zvlášť jsem se u toho ani nezasmál ani nepobavil. Dost pravděpodobně slabý scénář a nedalo se to zachránit jinak. Škoda, mělo to potenciál být lepší. ()
"Mohlo to být horší, moh to být někdo z nás." Televizní adaptace jednoaktovky Stanleye Houghtona s hereckou elitou, která se ani přes veškerou svou snahu, nedokáže se scénářem této smutné komedie, vyprávějící o zbrklém a nepodloženém rozhodnutí, řádně vypořádat. Paradoxně nejlepší výkon, zde podává Alena Franclová, v roli malé Viktorie. ()
Galéria (5)
Zaujímavosti (2)
- Autorem divadelní hry, podle které vznikl scénář, je anglický dramatik Stanley Houghton (1881–1913). Hra nese název „The Dear Departed“ a poprvé byla odehrána v roce 1907. (sator)
- Z hereckého výkonu Aleny Franclové, která si zahrála jedinou roli svého života, byla Stella Zázvorková nadšená. Byli spolu do smrti Stelly v kontaktu, psali si a telefonovali. (sator)
Reklama