Králi ro(c)ku

Tak hned předem chci všechny varovat. I když to podle názvu vypadá, že jde o pokračování Školy ro(c)ku, není tomu tak. To jen tak pro pořádek… Prvních zhruba 10 minut je geniálních, pak se to trochu "přibrzdí", poté přijde parodie na Mechanický pomeranč a pak se rozjedou vynikající camea (Stiller, Robbins) a následuje finále v podobě rockové bitvy se samotným ďáblem! To vše je okořeněno chytlavými písněmi, ve kterých se vždy najde místo pro nějaké to "fuck". A za ně, za skvělého Jacka Blacka a neméně skvělé Kylea, za proslov "ďábel je v každém z nás" a hlavně za hoďku a půl naprosté pohody, dávám maximum. (01.04.2010)

I need a tight compadre who will teach me how to rock, my father thinks you're evil but man he can suck a cock. Co dodat? Fenomenální záležitost a i když nejsem Hard Core fanda Rocku, tak to pro mě byl naprosto úžasný zážitek. Dokonalé texty, dokonalá hudba, dokonalý Jack Black, dokonalý Kyle Gass... Tenacious D rulez a nikdo na ně nemá, ani zkurvenej Satan. (08.05.2007)

Tenacious D jsou nejlepší rocková kapela současnosti a vezmeme-li v potaz, že ROCK je nejlepší hudební žánr, tak jsou "D" logicky nejlepší současná kapela. Nerad bych přeháněl. Jejich první celovečerní film je nehorázný nářez, dělá si prdel ze všeho a ze všech, pyšní se nevídanou náloží cameí, hudebních a filmových odkazů a po každém jeho zhlédnutí mě vlna entuziasmu nakopne do koulí a já nově nabytým sopránem spustím: Long ass fuckin' time ago in a town called Kickapoo.... Vy, nevinní sektaři, pohoršení ptákokliky a slovíčkem "fuck" v každé větě, popadněte důtky a vymrskejte ze sebe toho zasranýho antikrista, který na vás parazituje od závěrečného zúčtování se Satanem a jestli opravdu nedokážete ocenit smršť nadsázky, politicky nekorektního humoru a nejnadupanějšího soundtracku vůbec, tak je to s vámi nezdravě v pořádku a od rolexek a šesticiferné měsíční mzdy vás nezachrání ani zamordování Arabáče. PS.: Jejich nejnovější album, Rize of the Fenix, je snad ještě lepší než to předešlé, (08.06.2012)

„Beat the Devil!“ Rockový nářez roku! Roku 1994 dal Jack Black své šoumenství dohromady s kytarovými rify kolegy Kylea Gasse, z čehož se zrodila rocková kapela s nepřeslechnutelnými texty - Tenacious D. Tohle je příběh jejich cesty na vrchol. V reálu pošahaná mystifikace, střídající hodně sprosté písničky a hodně nevkusný humor. Film hodně hlasitý, hodně vtipný, ale skutečně ne pro každého. Již prolog s mladší verzi JB, jeho rebelující pubescencí a fotříkem v podání Meat Loafa, dává tušit, jakou cestu tvůrci zvolili. Řečeno stručně a výstižně: s ničím se neserou. Přesto mě překvapilo, jak daleko si dovolili v mainstreamové americké komedii zajít. Když pominu momenty vrcholně nevkusné („použij ptáka“), nezbytná camea Bena Stillera (na první pohled ho tutově nepoznáte) a Tima Robbinse, zůstává zde několik neskutečných okamžiků, jež podnítili mou zvědavost ohledně lesíku, v němž režisér našel a pozřel hříbky prazvláštních účinků (totálně zhulená pasáž s yettim). Vtipy do nás hustí s kadencí bubnování Johna Bonhama, některé kolem prošumí bez většího efektu, jiné vám budou v uších doznívat jako zvuk Gilmourovy kytary. Hudba Tenacious D není geniální, texty nejsou geniální, nejsou ani geniálně hloupé, ale hoši do toho jdou na plné koule, i když nehrají hlavou, ale srdcem, a finální duel… that was rock’n roll! Mám rád komedie od členů frat packu, přesněji: mám pro ně slabost a rád jim odpouštím jejich přílišnou slaboduchost. U Králů jsem musel odpouštět více než obvykle, ale bohatě mi to kompenzovala nářezová hudební čísla. Krom toho, Jack Black je ďábel a parodie na Mechanický pomeranč fungovala. 75% Zajímavé komentáře: DaViD´82, B!shop, Beky, Red Meat, arkie (18.06.2008)

„Ale Satan nie je začarovaný v nejakom trsátku, ľudia. Je v nás. Každý ho v sebe máme. Tu. V srdci.“ Teda Jack, ty si čudný. Keď som kedysi videl prvú ukážku z KRÁĽOV RO(C)KU – a to scénu s tebou ako prvý raz spoznávaš Kylea Gassa, hovoril som si, že z toho musí vyliezť najlepší film roku. Dvojnásobne ako obrovskému fanúšikovi tvojej predchádzajúcej bomby, ŠKOLY RO(C)KU. Nakoniec ale prevláda skôr sklamanie a rozčarovanie. je to až príliš čudný, zvláštny a WTF film. Stále je tu však pozoruhodne veľa originálnych vtipov (Péroklik, Stanley Kubrick, /s/nežný muž, veľmi biele ponožky v hnedých sandáloch, simulácia koncertu, Ben Stiller a Tim Robbins, huby). (08.07.2007)