Zmeškaný hovor

Něco na způsob Nezvratného osudu, jen s tím rozdílem, že oběti přesně znají čas své nadcházející smrti, nikoliv způsob. Bohužel i přes neoriginální, leč ucházející námět špatně zpracováno. Scény, které měly děsit, neděsily vůbec. Zjevná inspirace Japonci a jejich zálibou v divných ksichtech nevyšla. Nicméně bylo alespoň na co koukat, protože hlavní hrdinka vypadala opravdu k světu. Ale jinak bohužel ne moc dobré. (17.05.2016)

Tak jsem si večer udělal čas, abych zhlédl tento horror, ačkoli hodnocení není nikterak oslnivé. Delší čas jsem vlastně také neviděl čistokrevný horror, čili jsem nevypnul televizi, ale sledoval tento film. Některé scény mi připadaly povědomé. Jak film pokračoval, zjišťoval jsem, že už vím, jak bude pokračovat a v poslední třetině už mi bylo jasné, že jsem jej viděl. Přesto ve mě nezanechal vůbec žádnou vzpomínku. To je vlastně celkové hodnocení. Průměrný film s několika světlými okamžiky, ale prostě zapomenutelný. (02.06.2015)

Pár lidí nepotěší podivný telefonát, v němž uslyší sami sebe zemřít. Smrt se nedá zastavit, ani když vás napadne telefon třeba zlikvidovat. Jednotlivá úmrtí zavání nudou a bohužel nepřináší nic nového pod sluncem. Vlastního telefonu se ještě bát nemusím, po tomto filmu určitě ne. Maximálně se leknu, když mi náhodou zazvoní v ruce. To se ale nestává, protože mám vždycky telefon někde poblíž sebe. (01.09.2009)

Nezvládnutá direct-to-dvd duchařská uspávačka a jednoznačně nejhorší remake asijského horroru. Místo atmosféry a napětí jen změť nepovedených zrychlených záběrů, nefungujích lekaček, digitálních stonožek, trapných rozplizlých přízraků a prkenných postav s bledou hubou. Miikeho solidní originál je proti téhle srágoře ultraděsivé veledílo, na které aby si divák vzal plenky. Zapomeňte na nepříjemné smrti v čele s vrcholným zpřelamováním kostí v televizním studiu, tuhle scénu Američané přetavili v trapárnu. Jejich tvůrčí bezmoc dokládá jedna smrt jakoby obšlehlá z Final Destination aneb duch svářečem a pyrotechnikem. Ještě že naši distributoři vystavili tomuhle shitu stopku. V kině tak nebude mít nikdo pocit, že právě spláchl stopade za vstupné do kanálu. (13.04.2008)

„S deťmi to vážne viete, to sa musí nechať.“ Originál kontroverzného ázijského režiséra Takašiho Miikeho sa mi páčil. Nebol to zázrak, japan shocky sa na seba proste veľmi podobajú, akurát sa prekliata VHS (RINGU) vymení za prekliaty dom (JU-ON), prekliaty internet (KAIRO), prekliatu špirálu (UZUMAKI), prekliate noviny (YOGEN), alebo práve prekliaty mobil v ZMEŠKANOM HOVORE. Americký remake stratil čaro ázijskej predlohy, ale našťastie nemá zlých hercov a ak odrátame záverečné titulky, trvá ledva hodinu a štvrť. Plus sa musí uznať, že aspoň zopár scén je príjemne strašidelných, atmosféra je pôsobivá, bonbóny ešte asi nikdy neboli také bizarné a vyzváňanie mobilu by si bolo kultové, keby šlo o kvalitnejší horor. Len (keďže som videl všetky významné ázijské duchariny posledných rokov a ich americké remaky) som sa nudil absenciou čohokoľvek inovatívneho. Som smutný z toho, že niektorí Američania v hororoch používajú počítačové triky, ktoré sú (aspoň na mňa) anti-strašidlené, viď. úplne zbytočné (a nekvalitné) počítačové triky z iného remake japan shocku, NENÁVISTI z produkcie Sama Raimiho. Masky sú oveľa pôsobivejšie, ako CGI. (28.05.2011)