2:37

(Nevinná inšpirácia Gus Van Santového Elephanta sa tu zmenila na tvrdý kopirák). Ťažkonážna psychologická sonda do jedného atipického dňa, "ktorý sa už stal". Perfetkná hrá s divkámi a krásne podavané emócie. Pri začiatočnom (dokumentárnom) intre som skoro zomrel bláhom. Záver silný, ale čakal som trochu viacej, takže aj napriek tomu, niečo čo ma trochu emocionále (po dlhšej dobe) zasiahlo. (08.08.2013)

Australané bodují. To, co zpočátku vypadalo na další z řady dramat z prostředí střední školy vyvrcholilo v pořádné psycho. Líbilo se mi pohrávání si s divákem a retrospektivní vyprávění, snaha o jistou dokumentárnost navozenou kamerou a střihem a především perfektní herecké výkony úplně neznámých (tedy až na Teresu Palmer) tváří. Two Thirty 7 je film až děsivě realistický. (14.07.2014)

Jeden den na typické (?) australské střední škole. Ač to na první pohled vypadá, že jde o další bezútěšný film o dysfunkčním školském systému, není tomu tak, tady je škola pouhá kulisa čistokrevnému dramatu o současných dospívajících. Musím uznat, že na problémy adolescentů je nahlíženo citlivě a asi i sofistikovaně, jen jsem se nemohl zbavit dojmu, že koncentrace nešťastných životních osudů byla na jednu školu a jeden den až příliš vysoká. Zajímavá je jistě forma - tvůrci skládají před divákem mozaiku z jednotlivých střípků kruhu života několika mladých hrdinů a je velmi pečlivě zdůrazněno, že každý střep má hned několik hran, skrze něž se nahlížená realita může jevit rozdílně. Navíc je tu rozděleno pásmo vypravěče a pásmo postav, prvé v pseudodokumentární černobílé formě stylizovaných interview, druhé pak v mírně časově posunutých kratších sekvencích. Naprosto mrazivá je závěrečná scéna, která pointuje rámcovou kompozici celého filmu - tvůrci velmi rafinovaně vedou diváka v průběhu děje k vědomému tipování, kdo může za dveřmi skončit, a může to být skutečně každý z hrdinů - o to víc je pak finále šokující a dává celému snímku nový, hlubší smysl... (28.09.2012)

Súhlasím s mnohými komentármi, aj na mňa bolo tých dramatických osudov na jeden okruh ľudí až moc. Ale odhliadnuc od toho, teenegeri sú v dnešnej dobe skutočne vystavovaní mnohým náročným situáciám a nie každá psychika to vydrží. Deti vedia byť kruté, vedia šikanovať, ponižovať, klamať, navádzať....na druhej strane niekedy dieťaťu riadne naložia už aj samotní rodičia. Túžba patriť niekam, mať kamarátov, byť obľúbený a úspešný... všetok ten tlak z okolia dokopy nerobí dobro. Páčil sa mi celkový štýl točenia filmu, čiernobiele vybočenia z hlavného deja v podobe spovede realitou trpiacich jednotlivcov, flashbacky a napätie, ktoré vás drží už od začiatku. V úvode filmu je vám totiž prezradené, že jeden z hlavných hrdinov to očividne nezvládol a istým spôsobom ukončil svoje utrpenie. Ale vy po celý nasledujúci dej netušíte ktorý, pretože by to sedelo prakticky na každého z nich. Posledná polhodina je dosť silná, záver na jednej strane prekvapivý, no na druhej aj pochopiteľný. (02.09.2014)

Velmi poutavě a poměrně sofistikovaně natočené drama, které seznamuje diváka hned snad s půl tuctem středoškoláků a jejich méně či více závažnými problémy. Jedná se o film cestující do duší mladých lidí, jež se odehrává během jednoho dne na střední škole. Někdo by si mohl říct, že jsou charaktery postav napsané příliš účelově, ale mně se to nijak přitažené za vlasy nezdálo, navíc oceňuji i učesanou formu, takže jo, za mě spokojenost. Mít to o kousek lepší rozluštění hádanky, která ke konci opravdu z pohledu diváka řešitelná/odhadnutelná není, dal uvažoval bych o plným. 80% (31.05.2014)