Rules of Lies
Réžia:
Robert SedláčekScenár:
Robert SedláčekKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Tomáš KymplHrajú:
Jiří Langmajer, David Švehlík, Petra Jungmanová, Klára Issová, Martin Trnavský, Igor Chmela, Jan Budař, Martin Stránský, David Novotný, Jaroslav Plesl (viac)VOD (5)
Obsahy(1)
Psychologické drama z prostředí terapeutické komunity, kde se jedenáct lidí pokouší odpoutat od své minulosti. Motto jejich snažení by se dalo shrnout do asi nesplnitelného přání - ať najdu sílu změnit, co změnit můžu, a vyrovnat se s tím, co měnit nemůžu; a ať dokážu tyhle dvě věci od sebe rozeznat. Většina lidí tady by na svou minulost ráda zapomněla. Je jim okolo třiceti a v jejich životopisech najdete všechny hříchy světa. Lhali, kradli, podváděli, mysleli jen na sebe a jeden z nich i zabil. Zatím se neví kdo, ale pravda vyjde najevo. Pokud je pravdou to, co lidé nazývají vzpomínkami? Není to příběh o trestancích. Každý z nich je tady dobrovolně a může kdykoli odejít. Z vlastní vůle zde stráví rok života. Odkázáni jeden na druhého hledají své lepší já. Východiskem pro lepší budoucnost je pravdivě pojmenovat vlastní minulost. Ale může člověk vůbec nelhat, aby přežil mezi ostatními lidmi? Atraktivně obsazeny film Roberta Sedláčka, je režisérovým celovečerním debutem. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (415)
Nejlepší český porevoluční film ()
Na hodnoceni jsem si nechala nekolik shlednuti. Povazuji ten film za jeden z nejlepsich u nas, zejmena po strance scenaristicke. ()
Dvě hodiny opravdu velmi intenzivní nudy. Film je složen ze stupidních dialogu, ale je klidně možné, že to takto v těchto léčebnách chodí. Bohužel Ale ovšem je to tak nezáživně natočeno, i když možná to jinak ani nejde, ale v takovém případě takovýto film asi neměl nikdy vzniknout. Z mého pohledu film nebo seriál má být především zábava, tady se měl co dělat abych neusnul. ()
Na české poměry po přelomu tisíciletí dost povedená záležitost. Jen si nemůžu pomoci, chyběl tomu nějaký pořádný závěr. Asi bych se nebál udělat druhý díl. ()
K Sedláčkově prvotině jsem se dostal až sedmnáct let po natočení a byl jsem příjemně překvapen. Vybral si poměrně početnou skupinu tenkrát ještě nepříliš známých herců, z nichž se mezitím zrodily hvězdy, a vhodil je do studené vody realistických dialogů, které věrně evokovaly specifickou komunitu. Čekal jsem postmoderní filozofování nebo vztahovou tuctovku, a místo toho přišel plnohodnotný thriller. Potvrdilo se mi, že Roberta Sedláčka filmařina baví jako málokoho jiného a že jejím prostřednictvím chce pokaždé skutečně něco sdělit. ()
Súvisiace novinky
Všechny cesty vedou do Varů
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary svůj 42. ročník odstartuje již 29. června a tedy by bylo na místě trochu poodhalit program nejprestižnější české filmové události. Předběžná filmová nabídka… (viac)