Pravidla lži

Precizně natočené těžko, neboť tajemná kriminální zápletka je poněkud nedotažená, jakož i sama skutečnost, kdo všechno se to tak pěkně sejde v jedné zapadlé léčebně. Rozhodně je to však natočené efektně. Slovo precizní by se dalo použít pro herecké výkony, i když třeba u Igora Chmely ta preciznost ve velké míře spočívá ve strnulosti a pohledu upřeném kamsi do dáli;) To ale nic nemění na faktu, že jako těžce vyjetá smažka je libovější než stehenní sval Martiny Sáblíkové. Herecká sešlost a souhra je to opravdu povedená, škoda se o ní rozepisovat - nakonec obsazení si každý přečte sám a osobní sympatie či antipatie dokážou leccos, pročež výpovědní hodnota tohoto kritéria padá jako současné sebevědomí (vrahů z) Wall Streetu. Rozhodně dobrým tahem bylo postupné přetváření příběhu podle toho, co dalšího na sebe kdo práskne a hlavně toho, jestli to byla či nebyla pravda, a i když je vám jasné, že ten Langmajer nebude jenom další kus v zátiší s troskami, nekazí to výsledný dojem víc, než by bylo omluvitelné. Já osobně dávám té pestré mozaice osudů a dobrých či zlých snah zbavit se duchů minulosti 80%. Mimochodem poslední flashback s Langmajerem je lahoda sama. (25.09.2008)

Vzhledem k tomu, že se jedná o smyšlený příběh, nebo nemám minimálně informace, že by tomu bylo jinak, Tak poněkud nechápu režisérovo rozhodnutí nás seznámit v rámci závěrečných titulků se smyšleným osudem smyšlených postav. Jinak se nelze nepřipojit ke hlasu většiny. Jako režijní debut to bylo prostě skvělé. Tuto informaci jsem v době sledování neměl a přesto jsem se bavil. Minimálně po většinu stopáže. Několik postav bylo opravdu skvěle napsaných a přesvědčivě zahraných. Až z toho tu a tam šel mráz po zádech. I navzdory dlouhé stopáže jsem byl vtáhnut do děje a dostával patřičnou dávku deprese rovnou do žíly. Jedinou velkou výtku bych nasměroval zřejmě k tomu gangsterskému nepravděpodobnému finále, které se mi zde zdálo být tak trochu navíc. [77 %] (02.06.2021)

,,.....zavřete oči a pokuste si vybavit nějakej okamžik ze života, který by jste nechtěli vrátit". ,,Ty vole, zdá se ti, že jsme málo rozhozený?"..... Za ten úvod by se nemuseli stydět ani Američani. Feťáci, prostitutky, dealeři, pasáci. Ti všichni utíkají do K O M U N I T Y, protože už jinam sami před sebou utéct nemůžou. Režisér J.Sedláček je dokumentarista a ze snímku je to cítit. Za ,,mrzký" peníz nám předvádí v některých okamžicích perfektní psychologii postav. Scénář postavený na dialozích, při kterých mě napadá, že snad ani nemohli bejt vymyšlený, protože z nich je cítit ,,život" tedy autentično. Kromě dialogů napínavost děje dotvářejí emotivní ,,hnusné" příběhy formou krátkých flashbacků z mysli přítomných lidí. Je třeba podotknout, že ne vždy vše vyšlo. A je důležité, jak přijmete konec. Buď převládne spokojenost nad výtečným scénářem, místy až neskutečnou hudbou a perfektními hereckými výkony (vyzdvihuji J.Langmajera a J.Budaře), nebo prázdnota z nedokonalého filmového zpracování. Já říkám ,,na českej film DOST DOBRÝ !" (29.06.2007)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 3/10 Hudba 4/10 Prostředí 3/10/// +kvalitní herecké výkony a lákavé obsazení -slabý scénář, málo dramatické/// Původně jsem si myslel podle obalu, že půjde o nějakou gangsterku. Dlouho jsem rozdýchával že se jedná o psychologický film o komunitě, která je mi velice vzdálená. Dokonce až tak vzdálená, že osudy postav mi byli lhostejné a celkově na mě film nepůsobil moc příjemně. Závěr to mírně napravuje./// Celkem 37%/// (30.07.2011)

Od prvního záběru dávají všemi kroky od barev přes střih po mrazivou reálnost zimního křtu v rybníce jasně znát, že tohle bude silnější káva, než se v českém filmu běžně podává, ne-li přímo "nářez". Zkrátka čistokrevný thriller.Skupina lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na samotě, aby se zbavili drogové závislosti, vytváří drama modelové, nicméně civilní, bez ozdob; málem dokument. Což svědčí oběma klíčovým kvalitám filmu, náladě a herectví, bohužel už méně jeho stavbě.Jiří Langmajer coby nekorunovaný "kápo", skvělý žonglér s pravdou, tichou hrozivostí a pobavenou nada řazeností, sice kraluje, ale vymykají se i David Švehlík v roli jeho soka-nováčka, Jan Budař, Igor Chmela či dvojice Jaroslav Plesl a Jaromír Dulava, která tu po Grandhotelu stvrzuje svou nejen typovou výbavu.Tichá hra mezi dvěma vůdčími osobnostmi má sílu časované nálože, přitom však do vypjatého mikrosvěta vstupuje i přirozený humor a jazyk vůbec. Hrdinové jsou kvůli terapii otevření, tudíž krutí; vzájemné nahlížení do citů, vztahů i peněz přesně postihuje tíhu místa, kde člověk nesmí mít nic vlastního. Jediný dotek vnějšího světa přináší rodinná návštěva se sladkou holčičkou, o niž divák trne strachy, ač vlastně nemá důvod. Režie vytváří atmosféru až nepříjemně trvalého, byť neviditelného napětí bez úniku prvek krimi z minulosti, účelný, ač ne nezbytný, přivádí do klasického rozvržení hry motiv nepohodlného svědka.Slouží v druhé půli jako rozbuška nutného úderu, připravovaného rafinovaně, ale až příliš dlouze, takže husté dusno trochu vyprchává.To by však vadilo méně než obsáhlé zpovědi blízké sociologické anketě či výkladové pasáže o vnitřních chodu a obřadech komunity aneb "jak se co dělá a jak to tam chodí". Hlavní zrada přijde - či vlastně nepřijde - v závěru, kdy Pravidla lži popřou pravidla žánru úplně. Pečlivě chystaný výbuch se nekoná a titulky o další cestě hrdinů se rozpijí mezi dramatem, dokumentem a mystifikací. Kdyby si Sedláček jednoznačně vybral, měl by vyhráno. (13.06.2020)