Pravidla lži

Takový nenápadný, přehlížený snímek, který na sebe upozornil jen díky několika nominacím na Českého lva (přičemž jednoho získal). Přitom tu platí ono okřídlené: Za málo peněz hodně muziky. Tenhle psychologicky laděný thriller z prostředí detoxikační terapeutické komunity na sebe váže totiž jen samé superlativy. Překvapivě konzistentní a strhující scénář s nosnou dějovou linkou skýtající hned od začátku několik vrstev - přitom klíčová je ta z minulosti, na níž odkazují efektní, syrové, expresivní černobílé flashbacky. Překvapivě suverénní režie na poli celovečerního hraného filmu debutujícího Roberta Sedláčeka, elitní herecké obsazení, kterému vévodí přesvědčivý Jiří Langmajer ve své ,,typické" roli, mne však nejvíce oslovil Jan Budař a zvláště Jaromír Dulava v pro něj zcela atypické roli recidivisty... Prostředí detoxu je velmi depresivní (zvláště kvůli nucené ahistoricitě jeho členů, jedině díky níž mohou fungovat i do budoucna) a jeho vykreslení byl možná jeden ze záměrů filmu. Celý snímek stojí především na komunikačním schématu uzavřeného kruhu lidí z komunity a na nonverbální komunikaci - hra pohledů, náznaků, mimických svalů, symbolů, vizáží... Nevěřil bych, že tohle v českém filmu někdy uvidím...a budu tomu bez výhrad veřit... Překvapivě silný a strhující (téměřdetektivní) film... (10.08.2008)

Film jsem viděl v předpremiéře na Festivalu dokumentárních filmů v říjnu 2006. Herce jsem postupně přestal vnímat, bral jsem je jako civilisty, myslel jsem, že na mě tak zapůsobila atmosféra festivalu. Ale 21.9.2008 jsem znovu žasl nad scénářem Roberta Sedláčka (Český lev). Herecká komunita výborně vybraná, pestří týpci, kteří své role zvládli. Dobře domyšlené vzpomínkové medailonky ze života před příchodem do léčebny. Hudba: Tomáš Kympl http://www.tomaskympl.cz/. (08.07.2008)

Na české poměry v celku podařená záležitost, která velmi těží z dusné atmosféry v komunitě. To co můžeme vnímat jako bežnou rutinu, rozcvička, snídaně, sezení... se po uvědomnění si faktů mění v opravdu dsné drama. Divák se totiž stává členem komunity, stejně jako nově příchozí. Pomalu se dozvídáme co jsou ostatní zač, a proč si zvolili tento způsob života. Na tom není nic až tak dramatického říkáte? To je omyl, v komunitě totiž žijete opravdu v progresivní nejistotě. Nejde ani tak o fakt nevědomosti jako spíše o to, že si uvědomujeme, že i ti ostatní kolem nás jsou lidé s temnou minulostí, která se může docela snadno vrátit. Největším záporem snímku je bohužel začátečnická režie, úžasné flashbacky opravdu dokáží zapůsobit, jsou skvěle natočené, mají atmosféru a opravdu dokážou vtáhnout, což se zbytku filmu až tak nedaří, zvláště proto, že finální pointu většina diváku dokáže vcelku snadno odhadnout, snímek se ji totiž nijak výrazně tajit nesnaží. Problém je právě v tom, že flashbacky tvoří tak 5% snímku a neustále se opakují, aniž by ukázaly něco nového. S tím souvisí i problém s detektivní linií, která má dvě strany. 1. Není ji věnován dostatek prostoru. 2. Není ji věnován dostek prostoru. Nespletl jsem se, oba důvody jsou totiž opodstatněné. Ten první souvisí se životem v komunitě, která NENÍ soudem, proto vypuštění této fáze příběhu může působit pouze jako jistý vliv okolností. ALE - I když se její 'slabost' může zdát oprávněná, na druhou stranu to vyvrací fakt se svévolným uvědoměním si faktů ke konci snímku, kdy je tato linie vyřešena, aniž bychom se nějakého samotného procesu zamyšlení se nad problémem, či chcete-li 'pátrání', dočkali. Přestože je nám stále předhazováno, že není podstatný čin, který se stal venku, je mu věnováno až nezdravě MOC prostoru, což v důsledku rozhodně nelze posoudit jako logický postup. Každopádně si cením, že v současné době se někdo odvážil přijít s něčím novým a chválím povedený hudební doprovod, který pouze umocňuje zážitek a z rytmu filmu diváka rozhodně nevytrhne. (Zajímavé je, že jsem v několika fázích měl nostalgické vzpomínky na školu v přírodě). (15.09.2007)

Upřímně nenávidím současné české filmy, všechny jsou na jedno nudné připosrané čecháčkovské brdo. PRAVIDLA LŽI mě upoutaly sugestivním popiskem na obalu DVD, který - jak se ukázalo ve filmu o filmu - napsal sám režisér. Prvních asi tak dvacet minut je hodně intenzívních - drsná flashbacková scéna, příchod do komunity, první sezení...Je to neskutečně atmosférické a napínavé, herci v čele s Langmajerem jsou skvělí. Pak se ale skvělý thriller poněkud rozplizne a dál už jede jen na půl plynu, přesto však zůstává vzdor své průhlednosti a vyšumivšímu konci dost napínavý. Velmi příjemné překvapení. (19.08.2007)

Pravidla lži jsem viděla již několikrát a přijde mi, že jsou stále lepší a lepší. Při posledním zhlédnutí, v rámci cyklu Rozmarná léta českého filmu, jsem se těšila, že se dozvím nějaké zajímavosti z natáčení. Poslechla jsem si "výpovědi" herců, kteří hovořili o Robertu Sedláčkovi, kterak šel do natáčení s obrovským zápalem a až šílenou precizností s důrazem na naprostém ponoření se herců do postav a samotného režiséra, který říkal, že při natáčení byl tenkrát v naprosté euforii. Uvědomila jsem si, jaký měla jeho tvrdá, odhodlaná a důsledná práce výsledek. Jeho snaha jde sakra poznat. Celé herecké obsazení "Komunity" svými výkony a bravurně napsanými charaktery jasně vévodí. Od aktérů hlavní zápletky, Jiřího Langmajera a Davida Švehlíka, až po ostatní členy, z nichž mě nejvíce zaujal Jan Budař, "Ostravak" Ruda v podání Jaromíra Dulavy (ten chlapík je vždycky tak správně moravsko buransky přirozený:), Igor Chmela či Jaroslav Plesl. V rolích terapeutů to jsou Martin Stránský a sympatická, okatá Klára Issová. Celá sestava navzájem dokonale ladila a vytvořila tak "správnou partu." Flashbacky některých postav mě upoutaly natolik, že by si samy o sobě zasloužily hlubší a obsáhlejší zpracování. Zde jsou jejich příběhy pojaty převážně jako vzpomínky, bez většího rozboru. Námět, scénář, kamera a zpracování Pravidel lži je velmi sugestivní a působivé. A drobné rýhy v několika, lehce papírem šustících dialozích, jsou jen sotva viditelnými drobnostmi na tomto, opravdu drsně vybroušeném diamantu. Místy jsem měla pocit, že se pan Sedláček musel inspirovat v těch severských, chladných, drsných, výmluvně nemluvných dramatech. Zvláště umístění léčebny kdesi na samotce, zimní období a šedá krajina. Dokonalé prostředí, které utužuje již tak výbornou atmosféru. Stejně jako podmanivá hudební melodie. Svým debutem rozčeřil stojaté a ne příliš "hluboké" vody českého filmu. Je snadnější točit spíše lehké komedie a nenáročné filmy pro řadové diváky, kteří na ně půjdou do kina se pobavit, ale Sedláček si nasadil tak vysokou laťku, na kterou by spousta filmařů možná ani neměla v úmyslu dosáhnout. Tímto počinem možná vyčerpal své nasbírané síly, které zhmotnil do všech precizně fungujících částí Pravidel lži. Pro mě rozhodně jeden z nejlepších a nejsilnějších zážitků českého filmu poslední doby. Nejvyšší hodnocení za tvorbu uplynulých let jsem dosud udělila jen třem snímkům. Viděla jsem spousty kvalitních, silných dramat, ale toto je něco úplně jiného. Odvážného, odlišného a zatím nepřekonaného. "Pravda je to, čemu věřím..." (22.09.2008)