Štyri slnká

jeden z filmů, kde budu podle nálady měnit hodnocení mezi třemi a čtyřmi (chci víc hvězdiček!), a to z prostého důvodu, první část se mi totiž zdála poněkud rozvleklá a nudná, s postavami, jejichž osud mne skoro nezajímal. To se ale změnilo v části středí, kde scénář a s ním postavy dostali novou hloubku, především scéna, kde Jára kráčí za mistrem se nasnímána vskutku nádherně a nenudila mne snad ani na vteřinu (což se nedá říct _-spoiler-_ o scéně, kde se Jára vyspí s jakousi ženštinou a je okraden o Karlovi úspory, což nemá vlastně žádný důsledek, krom morálního srovnání Járy a Jany v oku divákově). Technicky je vše zvládnuto více než se ctí, obzvláště kamera je oku opravdu libá, spíše střihačovi mělo být dopřáno vystříhat víc materiálu, pak by i skvělé herecké výkony všech hlavních herců, od Plesla, přes mladého Marka Šáchu až po Rodena, lépe vynikli. Obzvlášť úplný závěr a zahradní scéna považuju za jednu z nejlepších věcí, co jsem v českém filmu v poslední době viděl (03.02.2013)

Bohdan Sláma si jede svoje pomalé blues od ničeho k ničemu. Z našeho českého rybníku vyzobne charaktery lidí, kteří jsou tak nějak životně v hajzlu a pomalu je posunuje k dalším životním průserům. Jára lže, fetuje a chlastá. Jana se kurví. Karel má v hlavě svůj svět a Jerry tomu celému dá závěrečnou tečku. No prostě takhle nějak se žije u dna společnosti. 60% (21.07.2017)

,,JÁ JSEM TO ASI VŠECHNO POSRALA....“ /// Prej se u nás rozpadá víc jak půlka vztahů (manželství pičo). Tak je třeba vo tom natočit nějakej film (asi). A tak tady máme Járu, což je pěknej pičus, nešťastnou paničku Janu, synka Vénu, což je zase pěknej spratek, je tu senzibil Karel, kterej není ani tak debil, jako blázen, a ještě pár postav, vo kterejch si můžete přečíst jinde. A všichni (i ti druzí) čekaj (jo, čekaj) na štěstí. No a místo štěstí - (správně, ti moudřejší tušej…) PRD! (řekl bych hovno, ale ty prej nosej štěstí…) A tak se tam hezky babraj v těch svejch sračkách, místo naděje jen další průser, místo slunce mraky, a zrazujou ty, kteří je ještě maj rádi. (ty krávo, to je optimismu…) Ne, Poupata byly depresivnější. Tady prostě nevím, co mi jako film o životem zmítaných nešťastnících má dát. Pro koho je? Pro lidi co žijou v depce ze vztahu a přemejšlej, jestli skočit? Pro vyřechtanýho milionáře, aby mrknul do akvakárka, co tam dneska zas ty socky vyváděj? Nebo pro publikum, který chce vidět, jestli jsme zase o kousek dál? (soráč, ale nejsme!) Dovedete si představit třeba Poláky jak čuměj na takovejhle film …(mrkli na Růžu a teď prej něco českýho na spravení nálady…)? (Já jo, ale na jejich reakci mi fantasie nestačí!) Aspoň že ten úplnej závěr se povedl, ale jinak – tyhle slunce pro MOJI radost nesvítěj. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vobčas mi zavolá. (Kdo? Mistr přece. Hovno z fabriky – MISTR! A chce abych za ním jel. Kam? To nevím.) 2.) Chcu zjistit, jestli ještě nejsu mrtvej. (po 20ti letech manželství? Hmm, co chceš slyšet…?) /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (28.09.2012)

NEJSEM JÁ MRTVEJ? Pokud pominu nějaký hlubší rozbor sociálního tématu (takoví lidé prostě exi(s)tují a nedějí se jim vyloženě pěkné věci), skutečně mě fascinovala ta bezvýchodnost, i když Sláma opravdu v některých chvílích tlačí na pilu až moc. A sám se také vyhýbá něčemu hlubšímu, tu v podstatě zlehčující předposlední scénu nepočítám, vyrovnala se s filmem zbytečně nadneseně, i když její smysl je jasný. 70%. (13.03.2012)

Bohdan Sláma zase hledá Štěstí, ale tentokrát má jeho nový film mimo dalších funkcí jednu zásadní, totiž terapeutickou. Skrze Čtyři slunce ventiluje frustraci z neštěstí ve své rodině a to tak, že mi jako poučenému divákovi ke konci běhal mráz po zádech. Je to tak silná osobní výpověď, že se jen těžko hledají slova. Obdivuji se jeho síle se s bolavou vnitřní ranou takhle otevřeně vydat všanc divákovi, ale i od toho je asi umění. Když však odhlédnu od osobní roviny, jeho čtvrtý celovečerní film má v sobě opět něco, za čímž mnozí mohou vidět paralely se severskou kinematografií a co je poznávacím trademarkem jeho filmů, totiž bezvýchodnou existenci života daleko od městských center, života bez perspektivy, bez naplnění, bez budoucnosti. Samozřejmě se stále vše vrací ve spirále, proto tu hraje punk, mladí rebelové dělají přesně ty stejné chyby, jako staří rebelové, zpravidla jejich otcové, objevují se mystici (moderně esoterici) a únik je možný jen na jedno jediné místo. Vůbec zásadní je v celém filmu hledání Mistra. Možná že přeneseně i Bohdan Sláma točí (podvědomě?), stejně jako režijní velikáni Tarr či von Trier, o konci světa, o zániku civilizace, ta západní je v krizi, Bůh je mrtev, hodnoty inflantují, vztahy se rozpadají a jestli ještě před sedmi roky byly ve Štěstí spásou a nadějí děti, ve Čtyřech sluncích se ve stopách rodičů i ony řítí vstříc katastrofě. Sláma trochu zrychlil dynamiku svého nového filmu, pryč jsou dlouhé kamerové jízdy, pryč je dvorní režisérův herec Pavel Liška, i když plastický Jaroslav Plesl ho v něčem připomíná, ubylo poetických scén (kamera několikrát zajímavě pracuje se sluncem, kdy se jím nechá záměrně zalít v teplých barvách tzv. dlouhého světla, při putování za Mistrem zase krouží okolo Járy uprostřed babího léta...), režisér a scénárista míchá tragické s komickým a hodně si všímá absurdního, vždy ale nechá diváka, aby si sám vybral a zaujal stanovisko, jako třeba v případě Karlem Rodenem bravurně ztvárněného podivína. Vůbec práce s herci je Bohdanovou tradiční silnou stránkou, třeba to, jak dokázal z Jiřího Mádla udělat uvěřitelného pankáče, je úžasné (a scéna u přepážky pracovního úřadu dokazuje, že Mádl je skutečně dobrý herec). Jaroslav Plesl s Aňou Geislerovou pak podávají výkony, se kterými bych počítal za rok při udělování Českých lvů. Za více než zmínku stojí i dětští herci, výkon chlapce ztvárňujícího Jaroslavova syna je vynikající. Finále je zprvu dosti nečekané a jistě vzbudí mnohé kontroverze, pochopitelné je pak především z hlediska osobního, ale i transcendentního, což v českém filmu lze označit jako novum. Čtyři slunce rovná se čtyři hvězdičky za film, pátou za terapeutickou očistu... Slovy Márdiho z Vypsané fixy: ,,Čtyři slunce svítěj pro radost, vlnovka se zvedne, když máš dost ... já vím, někdy to nejde, já vím, všechno to přejde..." (03.03.2012)