Štyri slnká

Průměrný film Bohdana Slámy, který je natočen jakoby dokumentární kamerou, která filmu příliš nesluší. I příběhy postav jsou tuctové a závěrečné vyvrcholení je teda dost přestřelené. U režiséra Slámy bych čekal lepší filmařinu. Nejlépe zahrál jak jinak než Karel Roden (jeho podivínská postava mě hodně připomínala kamaráda Flegina :)) a nejhůře jak jinak než Jiří Mádl (ten borec zkrátka hrát neumí!). (27.07.2016)

Někdy mám pocit, jako by u nás byla půl roku tma a půl roku den .. tak nějak si český film v poslední době lahodí v bezútěšnosti tolik typické severským filmům (no dobře, tolik jsem jich neviděl). Nedávno jsem zabředl do marastu s Poupaty, nyní mi do smíchu nebylo se Čtyřmi slunci. Oba filmy mají společné to, že přes všechen nezdar každá z filmových postav hledá to své štěstí. A pozitivem může být to, že ho tam nacházím i já .. v podobě skvěle zahraných rolí, výborné muziky, dobrém příběhu. (29.03.2013)

Další z těch lepších českejch drám, kdy to na jednu stranu varuje generaci teenagerů. Na druhou stranu to řeší rodinný problémy, kdy to na ty mladý dolýhá a od toho se to odvíjí víc a víc do ...! Ale nic proti takovejm kouskům nemám, přesně tohle česká kinematografie potřebuje. A já taky, protože co víc už můžeme od naších tvůrců čekat. Obsazení parádně rozdělený, i když sem se na to koukl kvůli Mádlovi, kterej tam tolik ani nebyl. I tak ostatní scény nenudili... (24.09.2012)

Čtyři slunce. Lhali sami sobě i ostatním. Neustále hledali. Působili zklamání. Sobě i druhým. Touha víru mít, potřeba věřit, ale hlavně v rozkladajícím se osobním světě víru v sebe cítit. O koho nebo o co se měli opřít, když slabí toužili po tom, co zároveň dusili... Snímek je opakovaně nevyřčeným voláním hlavních hrdinů po něčem, v co sami nevěří a co svým jednáním zabijí. Je o hledání víry v to, čemu se sami svou přirozeností každým dnem vzdalují a proto nemohou být šťastní. (24.04.2012)

Typický český film bez Troškovských a Vieweghovských kýčů ve své nejlepší formě. Jeden odporuje: „Poetické nic!“, druhý navrhne: „Až příliš reálné hledání sebe sama ve světě s vytrácejícími se cíli i hodnotami!“ A nad tou všudypřítomnou poetičností punkové subkultůry proti proudu i proti sobě, i její slunečnou alternativou září čtyři geniálně napsané i zahrané slunce. Čekal jsem hodně, dostal jsem víc, ale nikdy by mě ani nenapadlo že během půl roku se dostanou do kin dva perfektní české filmy. Stalo se. Ahoj, Karle. (25.04.2012)