O život

Ja bych to tak tragicky nevidel, spis naopak, pac sem se dobre bavil. Steindlera mam rad jako herce i jako rezisera a ani tady me nezklamal. Pribeh je sice jednoduchej a postavy jednaj jak blbove, ale na druhou stranu, je to fakt perfektne svizny a diky ruznejm doplnujicim vidinam a flashbackum pusobi pribeh docela kosate. Jedina skoda je, ze vedlejsi postavy nedostavaj tolik prostoru, zamrzi to hlavne v epizode se Steindlerem a Rosenbergem pri nataceni porna s mimozemstanama, to melo vetsi potencial. Jinak z hercu asi nejvic potesi Klepl a koktajici Nvotova, ale ani Kotek neni spatnej. No a na ceskej film je to fakt pekne natoceny, nepusobi to jak nakej poloamaterskej pokus natocenej nekde v lese za chalupou, sem tam tu je na cesky pomery slusna trikova scena, dobrej napad a nebo perfektni vtipek a jelikoz ma film jen 80 minut a paradni hudbu, tak to utece jakoby nic. Ale scenarista musel bejt asi zhulenej, misty to je fakt desna silenost. (14.10.2008)

Štendlerovina jak vyšitá. Někomu ten humor muže připadat trapnej, ale já se musel pořád něčemu chlámat. Ko-ko-ko-kotek a ko-ko-ko-koktavá Nvotová se k sobě docela hodili a doplňovali se. A dostávali se do všelijakejch situací, ktery nejsou moc pravděpodobny, ale na druhou stranu sou zábavny a nebo aspoň vtipně zahrany. Meziděj s poslancem a jeho duchovním duševním duchem už neni tak dobrej, ale docela musim docela pochválit docela ucházející efekty (na českej film). (15.07.2013)

Ulovit miliardáře byl poslední český film, kde jsem se styděl, že na ten film vůbec koukám. Hovadina ve všech směrech, která prý měla mít nadhled, ale ve výsledku stála za hovno. Když jsem se chystal na tenhle film, říkal jsem si, že to třeba nebude zase tak hrozný. A že se třeba pobavím. Nebudu řešit herce, ti za to ani moc nemůžou, ale samotný příběh. Nechápu, jak je možné, že v dnešní době stále může někdo, jako Pawlovská, psát tak příšerné scénáře a sehnat na ně peníze, aby se to natočilo. Vždyť každej musel vidět, že je to strašná hovadina. Bohumil Klepl si to ale evidentně užíval, nicméně mě mrzí, že peníze z českého fondu na kinematografii jdou na takové sračky, jako je právě tenhle film a ne na, ve světě, ale i u nás, oceněné scénáře, které doteď čekají na zfilmování. Hlavně že Halina si zase mastí ego nad tím, co skvělého se svými kumpány vytvořila. (07.02.2012)

Zrovna, když začínám trochu věřit v naši kinematografii a vidim pár zajímavejch filmů (Karamazovi,Tobruk,Normal), tak přijde film, který mě vrátí zpátky do reality. A bohužel mě do ní vrátil zrovna Šteidler, kterýmu jsem docela věřil. Tenhle film, ale mohl bejt prostě moc ulítlej nebo moc debilní, nic mezitím. A zase vyšla ta druhá možnost. Celý je to vlastně hromada blbých a blbějších scének, mezi kterejma se ještě vedou řeči o tom zda mít dítě nebo nemít. A člověku jenom vrtá hlavou, jak to ti tvůrci vlastně celý mysleli. Jo a taky je tady ještě Klepl, který srazí vlak i auto a potom jede na spermii. No prostě děs, podobnejm českym filmům už se fakt budu vyhejbat obloukem. (20.04.2009)

Totální devalvace uměleckého jména Milan Šteindler. To snad nemyslel ani vážně, nevěřil jsem tomu, že tohle skutečně natočil on. Absolutní odpad... Komedie zcela bez vtipu, vršení položek vzývajících estetiku trapnosti a nesourodých (a nevkusných! - viz uťatá hlava...) absurdit... Kam se poděl duch Divadla Sklep? Kam se poděl zdravý rozum a soudnost?! Jestliže existuje subžánr evropského filmu zvaný eurotrash, pak snímek O život volně rozvíjí Troškovskou a Soukupovskou linii subžánru czechtrash! A jestli můj komentář má mít nějaký význam, pak vyzývám všechny případné čtenáře - nechoďte na to do kina, tenhle film si to skutečně nezaslouží! PS: (cituji ze svého komentáře k Perníkové věži) Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech... (01.03.2008)