Šťastný smoliar

Je mi líto, ale málem jsem to ani nedokoukal. Tak nesympatickej děj a obsazení nezachrání ani technická zručnost. Nějaké dobro a zlo, morální ponaučení nebo alespoň zajímavý příběh, nic takového. Příšerně napsané postavy a výprava míchá několik různých období, což nesnáším i v pohádce (motorka versus kostýmy tak někdy z počátku 19. století). Krom toho prvky jako zbavení dcery cti, kasino Monte Carlos a podobně? V pohádce, ve které přitom chybí v podstatě cokoli co by se dalo aspoň trochu nazývat romantikou a kde se "hrdinova" milá objeví sotva na nějakých 10 minut? Bez atmosféry, naprosto nepohádkové a velmi zdlouhavé. Včerejší měsíčci tedy nebyli veledílo, ale proti tomuhle byli ještě zlatí (přesněji méně špatní). (25.12.2012)

Šťastný smolař Aneb příběh o něčem, co doopravdy neexistuje - o štěstí. Ale prd, vždyť Jirka Strach má safra štěstí, že mu role odehráli herci jako Trojan, Dvořák, Töpfer nebo Navrátil, protože kdyby ne, mám pocit, že by tenhle pokus o crazy pohádku zůstal v bažině smůly. Smůla logicky taky neexistuje. Mám trochu potíž se scénářem. Celá mytologie kolem Štěstěny mi přijde zcela nedotažená. Jedna postava řekne, že když se chce kominík zbavit smůly, musí za Štěstěnou, která o tom rozhoduje. No a když Štěstěnu najde, tak se doví, že kdepak, že Štěstěna vlastně nic neovlivní, že vše je napsáno (ach ten fatalismus). Tak proč tam ta Veškrnová vlastně byla?? Klady: Já se při sledování tak nachechtal, že jsem měl štěstí, že jsem se z toho nepos***. Töpferova zubařská etuda mě rozsekala na šťastné zubní kázky. Dvořákův mamánek není směšný, což je mega štěstí. Poslední dobou již tradiční problém s mladými herci se naštěstí v tomto případě neprojevil - Filip Cíl mířil do cíle štěstěny přesně. Je to klikař alias šťastlivec, kdo jiný si může bez následků na výplatní pásce profackovat pana Trojana, hmm? Marťa Zábranská je krásná baba, možná měla jen smůlu s dabingem? Hlas k obličeji moc nepasoval. Taky štěstí, že hudbu dělal jeden z nejpovolanějších - Jan Jirásek. No za mě dobrý, takhle ztřískat bránice jsem potřeboval jako smolař štígro. Jen to, že tento komentář vlastně dost často obsahuje (neexistující) pojmy jako štěstí či smůla, je vlastně neštěstí. (04.01.2019)

Láska je štěstí. A Jiří Strach to ví... Konečně po čase zase silná televizní autorská pohádka vymezující se (ale v něčem i rozvíjející) proti klasické české pohádce. Podle námětu (pohádkové knížky) slovenského režiséra Mateje Mináče napsal Marek Epstein povedený scénář, který po hodně dlouhém čase připomněl originalitu pohádkových scénářů Zdeňka Svěráka, tolik scenáristických fórků by divák jinde pohledal. Tři veteráni to sice nejsou, ale alespoň je vzdáleně připomínají, což u ostatních novodobých českých pohádek nehrozí ani náznakem. Pohádka coby projev ryzí modernosti (respektive postmodernosti) jde někdy na hranu toho, co ještě v pohádce snesu (pokus o sebevraždu), každopádně většinou se drží v mantinelech očekávaného. A Jiří Strach se zase drží svých osvědčených hereckých koní (Ivan Trojan, Jiří Dvořák, vlastně už i Jiřina Bohdalová...) a ti jsou největším tahounem diváckého prožitku, bez Trojana by byl celý snímek poloviční. Jeho postava pohádkového ,,barona Prášila" s pábitelským přesahem je opravdu dobře napsaná i zahraná, a hlavně nosná. Nejsilnější momenty pak přicházejí v místech, kdy se Jiří Strach snaží svou televizní pohádku nějak ozvláštnit, punc modernity ji pak paradoxně dává především retro animovanými pasážemi, které jakoby odkazovaly k zemanovskému pojetí dětského filmu, animovaná zkratka cesty motocyklem po Evropě je tím nejlepším a nejvtipnějším, co bylo v této pohádce k vidění. Škoda toho, že většina věcí není dotažených k úplné dokonalosti, nechybělo mnoho a Šťastný smolař se mohl stát kultem, stejně jako jsou kultem počiny výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Takhle je Šťastný smolař velmi povedenou televizní pohádkou, v níž se mísí a realizuje mnohé, vtipně se tu třeba potkává veřejně proklamovaná víra pana režiséra s humorně pohádkovými motivy (Nejvyšší knihovník), každopádně je vidět, že Jiří Strach má cit pro ty správné náměty... (24.05.2013)

můj komentář budiž opakem třebas hodnocení páně Flankera sedmadvacátého, nevím proč se u filmu nebavil tak jako já.. Pravda, že spíš než Anděla Páně připomíná Smolař loňskou Bambitku ( u kteréžto jsem se bavil taktéž převelice ), ale to mi vůbec nevadí, neskutečně dobří herci ( snad ani jeden herec nezahrál špatně a k tomu "velká" jména která si své roličky užívali jako můj pes pískací hračku ). Narážky na dobu dnešní mě pobavily a stejně tak i ostatní humor, ani nevím, jestli sem se bavil víc u Kdokolijeho vyprávění (klatě, jak to mám skloňovat?), nebo stoliček, nebo koupeného titulu, nebo převozník, nebo rakvopohovka, nebo .... Prostě.. Další skvělá a k tomu vtipná pohádka (0= _:_:_:_:_:_:_:_ ps: co mi vadilo? Čaj jsem si vypil moc brzy (25.12.2012)

Těžké vánoční zklamání, nesoucí nepříliš překvapivě jméno Epstein. Jiří Strach tu ne snad šlápl vedle, ale rozhodně zdaleka nevyužil potenciál, který měl v rukou. Šťastný Smolař je těžce nevyvážený počin - nejkřiklavěji to lze demonstrovat na tom, že sledovat Ivana Trojana v roli krále lhářů je radost nad radost, ale zápletka s principálem a hlavně jeho matkou je zoufale průhledná. Je to opravdu škoda, protože scény zabývající se osobními strastmi hrdinů jsou na pohádku až nezvykle silné. Silná káva je ale bohužel taky podivná stylizace doby a prostředí, ve kterém se putování smolaře za dítětem Štěstěny odehrává. Bohužel musím říct, že Janákových Dvanáct Měsíčků je mi - přes svoji "prvosignálnost" a vyprázdněnost - z Vánočních pohádek roku 2012 tou milejší. (31.01.2014)