Pustatina

Mistrovský thriller to tedy byl, nebýt tolik násilí, nasolím plnou palbu. Scénář nepostrádá neustálé napětí, výbornou zápletku plnou zákrutů a vybočení, neokoukané herce, našlapanou akci a nečekanou pointu. Až na psychopata, který jakoby si odskočil od plotny a v čase odhalení vůbec nevypadal jak nekompromisně jednal, je největším plusem filmu vynikající navrstvená propracovaná psychologie postav a jejich pohnutek k jednání. Ať už šlo o delikventy, dozorce během pobytu v ústavu nebo na ostrově, uzavřeném a otevřeném prostoru, nebo o nově příchozí dívčí trio, včetně krvelačného neviditelného lovce. Nejvyšší kartu jsem vsadila na svého "patrona" Tobyho a karta mi kupodivu vyšla. Jinak jsem se nechala krásně vést a mást hlavním hrdinou - STRACHEM, včetně jeho veškerých doprovodných prvků až k úlevnému závěru. Nezanedbatelným přínosem byla skvěle padnoucí hudba. (04.08.2012)

Můj názor na film vyjadřuje hodnocení, proto bych se omezil na dvě poznámky: 1, Každý tvůrce hororu stojí před zásadní otázkou: Je lepší se snažit o napětí, nebo o překvapení? Někdy se tomuto dilematu říká Hitchcockův obušek - Hitchcock se na filmařské problémy díval vždycky z konkrétního hlediska a zásadně ho zajímalo např. toto: Vidíme-li postavu, jak kráčí po ulici, zatímco za rohem na ni číhá jiný muž s obuškem, máme útočníka ukázat, či nikoliv? Pokud ano, mluvíme o napětí, pokud ne, jde o překvapení. Hitchcock si tuto otázku kladl po celý život. Samozřejmě, většina filmů oba postupy spojuje, ovšem takový kompromis (nerozhodnost) snižuje jejich efektivnosti. Wilderness na to jde tak, že divák toho ví více než postavy (odtud napětí a strach), ale méně než hlavní padouch (odtud překvapení a nenadálý zvraty). Tady bych podotkl, že napětí se ve filmech vytváří skrze „dlouhodobější" dění v čase, zatímco překvapení díky „krátkodobé" práci s prostorem (což může být otázka jednoho záběru, v němž vybafne hlavní padouch). Tudíž režiséři, kteří vynikají spíše ve vyprávění a dopadu celistvého příběhu na diváka, vynikají v napětí, zatímco ti, kteří pracují s detaily, s prostorem před kamerou, s art-kulisákem apod., excelují v překvapeních a v diváckých šocích. Experimentální horor se proto pozná dle toho, že tyhle zavedený konvence nějak porušuje (sleduje třeba příběh očima vraha; překvapení rozkládá „kubisticky" do více záběrů a naopak napětí zhušťuje do kratších minisekvencí), zatímco geniální horor se vyznačuje lepší druhou půlkou, než je ta první. Oboje není případem tohoto filmu. 2, Pozoruhodný je dále způsob, kterak se Wilderness vypořádává s žánrovými limity, uvnitř nichž se musí pohybovat. Za prvé neustále přikládá pod kotel, utvrzujíc mě v přesvědčení, že mezi nejakčnější filmy vůbec náleží survival horory. Za druhé vhání bez přestání hrdiny do nových situací (ostrov, dívky, pobuda, psi...), ale vystavuje z nich rozšiřující se pyramidu, nikoliv odnikud nikam vyhnaný komín, protože každá situace hrdiny poznamená, hlavně ve vztahu k sobě navzájem. A za třetí vsází film na úlohu hlavního padoucha - nevysvětlitelného elementu, který vzbuzuje sérii otázek. Je velice důležitý, protože odstraňuje pasivní přijetí předkládaného, znesnadňuje „čtení" a vzbuzuje v divákovi hádanky a otázky, jež ho nutí nad filmem přemítat a jež komplikují scelování předkládaných informací. (23.12.2008)

Skupina mladých vyvrheľov spoločnosti z nápravnovýchovného strediska je po smrti svojho spolubývajúceho vyslaná na opustený ostrov, kde sa majú uvedomiť. Samozrejme, že ostrov nie je až taký neosídlený. Bohužiaľ žiadne mysteriózno tu nečaká, možno preto sa mi to nepáčilo až tak ako Bassetov predchádzajúci Nightwatch. Spracovanie je podobné Dog Soldiers. Podobná kamera, les, prízvuk postáv, ten istý herec. Nahodenie príbehu je fajn, potom nasleduje dlhší rozjazd, útok psov je fajn, záber s narazením psej hlavy na kôl je najlepší a poctivá rezanica na záver ako zo Štvanca s Del Torom a Tommy Lee Jonesom potešila. Malá porcia vyhryzených čriev a sem tam naaranžovaná mŕtvola. (31.10.2006)

Bassett dává zapomenou na svoji prvotinu, jelikož ji upgradoval posunem o 89 let, armádní rotu vyměnil za partičku vězňů, přihodil tři ženské, čtyři psy a jednoho nekompromisního lovce, který funguje mnohem lépe, než psychóza válečných zákopů. Adrenalin z toho teče po litrech a postavy jsou ze své podstaty ‚krásně‘ nevyzpytatelné. Ty, jimž zrovna chcete fandit, si vybíráte jako z bonboniéry, abyste následně skousli hořký vnitřek a vyplivli, popř. nechali plavat, když bolestně umřou. Úderná irská šleha bez kompromisů, která posouvá hledáček zajímavosti režiséra o dva levely výše. [Současnou středověkou řežbou jsou kvality stvrzeny.] (27.05.2010)

Novy britsky survival horror od rezisera Deathwatch. Feelem to hodne pripomina filmy Neila Marshalla, destive britske exteriery, herci s vyraznym prizvukem a obcasna kvalitni old school gore scena. Stopy inspirace pak jiste pochazi i z vyborneho severskeho Villmarku. Jinak se vpodstate Bassett zabyva tim samym jako ve sve prvotine. Skupina lidi, odriznuta od okoli se musi vyporadat nejen s "tim co je veku" ale i s problemy mezi sebou. Tezko rict, co je horsi....Doporucuju. (23.09.2006)