Pustatina

Znepokojivý a maximálně jednoduchý survival thriller s bandou antihrdinů, skupinkou zuřivých loveckých psů a záhadným vraždícím maniakem, kteří se sami na ponurém ostrově vzácně doplňují a pro fanoušky béčkových vyvražďovaček představují rychle odbyté a krví nasáklé hody. K dobru lze připsat povedenou atmosféru, dráždivé gore a herecké obsazení v čele s hororovým smolařem Pertweem, který zřejmě soutěží o to, v jakém filmu zemře více nepříjemným způsobem. Slabinu naopak vidím ve scénáři, který jako dlouhodobý kámen úrazu podobných jednorázovek opět nezklamal a z výborného námětu udělal jen lehce nadprůměrnou podívanou, v níž se střídají napínavé a intenzivní scény s těmi vyloženě nudnými mnohem častěji, než by bylo zdrávo. I tak jsem se ale dobře bavil, všechny ty nevyzpytatelné charaktery a drsná akce bezpečně udržovaly moji pozornost a nakonec musím přiznat, že jsem vlastně dostal přesně to, co jsem původně očekával. Britové se začínají pěkně vybarvovat... 65% (08.04.2013)

Můj názor na film vyjadřuje hodnocení, proto bych se omezil na dvě poznámky: 1, Každý tvůrce hororu stojí před zásadní otázkou: Je lepší se snažit o napětí, nebo o překvapení? Někdy se tomuto dilematu říká Hitchcockův obušek - Hitchcock se na filmařské problémy díval vždycky z konkrétního hlediska a zásadně ho zajímalo např. toto: Vidíme-li postavu, jak kráčí po ulici, zatímco za rohem na ni číhá jiný muž s obuškem, máme útočníka ukázat, či nikoliv? Pokud ano, mluvíme o napětí, pokud ne, jde o překvapení. Hitchcock si tuto otázku kladl po celý život. Samozřejmě, většina filmů oba postupy spojuje, ovšem takový kompromis (nerozhodnost) snižuje jejich efektivnosti. Wilderness na to jde tak, že divák toho ví více než postavy (odtud napětí a strach), ale méně než hlavní padouch (odtud překvapení a nenadálý zvraty). Tady bych podotkl, že napětí se ve filmech vytváří skrze „dlouhodobější" dění v čase, zatímco překvapení díky „krátkodobé" práci s prostorem (což může být otázka jednoho záběru, v němž vybafne hlavní padouch). Tudíž režiséři, kteří vynikají spíše ve vyprávění a dopadu celistvého příběhu na diváka, vynikají v napětí, zatímco ti, kteří pracují s detaily, s prostorem před kamerou, s art-kulisákem apod., excelují v překvapeních a v diváckých šocích. Experimentální horor se proto pozná dle toho, že tyhle zavedený konvence nějak porušuje (sleduje třeba příběh očima vraha; překvapení rozkládá „kubisticky" do více záběrů a naopak napětí zhušťuje do kratších minisekvencí), zatímco geniální horor se vyznačuje lepší druhou půlkou, než je ta první. Oboje není případem tohoto filmu. 2, Pozoruhodný je dále způsob, kterak se Wilderness vypořádává s žánrovými limity, uvnitř nichž se musí pohybovat. Za prvé neustále přikládá pod kotel, utvrzujíc mě v přesvědčení, že mezi nejakčnější filmy vůbec náleží survival horory. Za druhé vhání bez přestání hrdiny do nových situací (ostrov, dívky, pobuda, psi...), ale vystavuje z nich rozšiřující se pyramidu, nikoliv odnikud nikam vyhnaný komín, protože každá situace hrdiny poznamená, hlavně ve vztahu k sobě navzájem. A za třetí vsází film na úlohu hlavního padoucha - nevysvětlitelného elementu, který vzbuzuje sérii otázek. Je velice důležitý, protože odstraňuje pasivní přijetí předkládaného, znesnadňuje „čtení" a vzbuzuje v divákovi hádanky a otázky, jež ho nutí nad filmem přemítat a jež komplikují scelování předkládaných informací. (23.12.2008)

Docela mi Pustina svoji lesní atmosférou, podobně nevysokým rozpočtem a kamerou připomíná jiný ostrovní horor - Psí vojáci. A to není vůbec špatné. Režiser Bassett se nepatlá s dlouhým rozjezdem a skoro hned pošle skupinu problémistů z pasťáku spolu s jejich vychovatelem za trest na "opuštěný" ostrov. Myšlenka tajemného psychopatického zabijáka se smečkou krvežíznivých psů po ruce je fajn a je neotřelá. Proč by ne. Pořád je nač se dívat. Trošku film ztrácí ve finále. To už mi přišlo značně překombinované a trochu neuvěřitelné. No stále zajímavý horor. 70%. (12.08.2007)

Netradiční vyražďovačka, která mě hodně potěšila. Netradiční proto, že místo party vymaštěných teenagerů na studentské párty nebo při kempování, jsou vyvražďováni vymaštění chovanci z pasťáku při... ehm... při kempování... při takovém netradičním kempování. No a když už člověk jednou vyvražďuje, tak má koukat aby vyvražďoval a přibere k tomu vyvražďování i nějaké ty nevinné baby a místního houmlesáka, to dá rozum. A potěšila mě proto, že děj i severské ostrovní lokace jsou příjemně syrové, stejně jako většina hereckých výkonů (až na hlavního hezouna, který je v tom pasťáku - jaké překvapení - vlastně neprávem). A fakt bych v tomhle případě neřešil logiku příběhu - je to prostě relaxačka, nic víc. Nejlepší scéna - určitě ta s Pertweem jako terčem pro šipky a hračkou pro pejsky. (20.04.2015)

Parta sígrů z polepšovny na opuštěném ostrově a jeden psychopat se smečkou psů, který ze zištných důvodů hodlá všechny zmasakrovat. Celkem výživná britská naháněčka, která sice nepřekvapí ani nevyleká, ale zaručeně pobaví. Potěší britský rukopis a nakonec i herci. Zejména toho největšího parchanta z pasťáku budete spolehlivě nenávidět. 60% (21.01.2014)