Robinsonka

Lepší než pozdější verze. Nepřehání to tolik s Robinsonem. Když, tak to Pešek bere s humorem. Pěkné prolínání záběrů: Bláža zatápí ve sporáku – tatínek si zapaluje cigaretu. Bláža otevírá bránu své pevnosti na ostrově – tatínek vstupuje do dveří bytu. Klika u auta – klika gramofonu. Mýdlová pěna – mořská pěna. Sympatická Tvrzníková. Politika nula, snad jen propagace vzdělávání. Bláža se vrací do školy – happy end. Zednářská symbolika: 54:14 Tvrzníková – merkel sign. (18.09.2021)

Na spisovatelku a novinářku Marii Majerovou bývá v současnosti nahlíženo až nezdravě kritickým pohledem a její dílo hodnoceno velmi příkrým odsudkem. Objektivní pravdou ovšem zůstává, že Majerová patřila především ve dvacátých a třicátých letech k nejlepším autorkám domácí prózy pro dospělé i mládež. V konfrontaci s její poválečnou bezpáteřní komunistickou tvorbou ještě lépe vyniká výjimečnost některých starších děl. Majerová se globálně zaměřila na téma údělu ženy ve společnosti a z této reflexe vystupuje do popředí drama Panenství a v jiné poloze pak povídka Robinsonka. Na příběhu dospívající hrdinky je načrtnut střet světa dětí a dospělých v okamžiku, kdy dochází k přelomovému zlomu a kdy se s nečekanou razancí přetrhává sen, nahrazený tvrdou realitou syrové šedi dneška. Majerová pak s neobyčejnou silou vystihla tento přerod na pozadí Defoeova románu, kdy se titulní hrdinka ztotožňuje s postavou ztroskotance Robinsona a stejně jako on se pokouší přežít. Exotický ostrov je nahrazen péčí o ovdovělého otce a citovými zmatky probouzejícího se srdce. Autorům filmové verze se s překvapující obdivuhodností podařilo zachovat lyrický půdorys díla a svým způsobem se tak přiblížil další generaci dospívajících diváků. Velký podíl nese vedle Pleskotovy režie i vhodně zvolené herecké obsazení. Pro šestnáctiletou Jaroslavu Tvrzníkovou a dvaatřicetiletou Libuši Havelkovou to byl zároveň filmový debut, s kterým se obě vyrovnaly až překvapivě vyrovnaně. Ladislav Pešek se tu na prahu svých abrahámovin nenápadně přehrál do postav otců a dědečků, které pojímal v jemně tlumených odstínech ryzího člověčenství. V celkovém kontextu doby a Majerové tvorby představuje ROBINSONKA zdařilou sondu do psychicky vypjatého období dívčího dospívání a zároveň nabízí jednu z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat i v té nejtragičtější chvíli a v té nejtragičtější době. (20.11.2009)

Obě dvě adaptace literární stejnojmenné předlohy někdejší sociálně demokratické literátky a poté oficiální autorky komunistického režimu Marie Majerové se obírají nesnadnými léty dívčího ženského dozrávání a vyspívání. Nenadálé osiření, násobené čerstvým narozením nového sourozence, staví studentku kvartánku-kvintánku (?) před zcela nové povinnosti. Vychována mužskými vzory, feminizuje Robinsona a snem spoluzvládá nesnadnou skutečnost. Představitelky hlavní role Jaroslava Tvrzníková a Miroslava Šafránková dávají své postavě veškerou horoucnost probouzejícího se dívčího věku. Neobvyklá forma netriviálního feminismu dává možnost i mužské části sledovat zblízka ženskou věcnost i imaginaci a - dodávám - také ji přiměřeně a s úctou docenit. V obou variantách vyznívá toto završení shodně - v té starší více romanticky a tradičně (laskavý paternalismus Peškův), v té mladší naopak civilisticky (včetně Kostkovy odpaternalizované, realistické otcovské alternace). V obou případech byla vytvořena plnohodnotná díla dětské tvorby bez tzv. dívčího kontextu. V obou případech by si také zasloužila častější opakování a trvalejší přibližování novým a novým generacím vděčných českých diváků. (27.01.2008)

I já, jako celé generace žáků, prošel výukou české literatury na ZDŠ, abych si o Marii Majerové odnesl představu, že to byla pitomá a nudná bolševická kráva (také byla, ale až po r. 1945; byl jsem překvapen, když jsem se dozvěděl, že druhdy bývala femme fatale české avantgardy před i po I. svět. válce). Proto jsem samozřejmě žádnou její knihu nečetl a Robinsonka nebyla výjimka. Ale tímto filmovým zpracováním jsem byl příjemně překvapen, není to žádná agitka, jak jsem se domníval. Jaroslava Tvrzníková moc hezky zahrála svou dorostenku mezi dětstvím a dospělostí, která si těžkou životní situaci oslazuje svou fantazií. A moc se mi líbí i to poetizované vypodobnění periferie. (14.05.2015)

Poměrně silné sociální téma, ale s budovatelským nádechem. Úplně jiná doba, úplně jiné mravy, pro dnešní mládež určitě k nejednomu pousmání. Prolínání skutečného a imaginárního děje mi vadilo. Děj se místy jakoby držel na jednom místě s nadměrným protahováním zbytečných momentů. Přišlo mi to tedy jako bez šťávy. Líbila se mi však ta rodinná semknutost a teplo. A ty námluvy neměly chybu. Hlavní hrdinka se mi celkem líbila, hlavně ta kombinace dětskosti a dospívání. (29.03.2010)