Robinsonka

Robinsonka ve filmové podobě Jaromíra Pleskota je laskavě optimistickým dramatem. Výchozím bodem je dívčí svět na prahu dospívání. Určujícím faktorem je tragická událost a vypořádávání se s nečekaným zásahem do zaběhnutého a důvěrně bezpečného života. Cestou je fantazie a prolínání se dimenzí představ a reality. Překonává se smutek a osamělost, dochází k seznámení se zodpovědností a pragmatičností dospělosti. Vedení příběhu je citlivé a dobrosrdečné, občas se zastaví v jímavosti a v poselství dodává odvahu a zanechává zřetelnou stopu naděje. Hlavní postavou mládežnického filmu je středoškolská studentka Bláža Borová (zajímavá Jaroslava Tvrzníková), zasažená ve slunném oparu letní bezstarostnosti osudovou nezvratností tragické melancholie života. Probouzející se ženství, první dotyky s novou a nepříliš známou a zažitou rolí udržování útulnosti rodinného krbu. Osamělost trosečníka bezelstně hledá svého věrného Pátka. Hlavní mužskou postavou je Blážin otec Jaroslav Bor (dobrý Ladislav Pešek), pracovně vytížený taxikář. Bezradnost vdovce s vedením domácnosti a nejistý pocit vlastní viny a vodítkem je upřímná laskavost. Důležitou postavou je Tonička (příjemná Libuše Havelková), sousedčina služebná s dobrotivým srdcem a pomocnou rukou. Výraznější postavou je Jarda Duchoň (zajímavý Rudolf Jelínek), první Blážino seznamování s počínajícím se probuzením ženské stránky života. Z dalších rolí: Blážina povrchní spolužákyně Ledková (Alma Šachlová), sebevědomý Borův zákazník (Felix le Breux), povýšená zaměstnavatelka Toničky paní Kubátová (Stella Zázvorková), obezřetná profesorka na táboře (Věra Petáková), či budoucí Blážina dcera (Petra Pleskotová). Robinsonka je rodinným filmem se zaměřením na dospívající mládež. Je laskavá, ochranitelská a povzbuzující. Optimističtější vize života je podpořena herci i praktickým uchopením představ v realitě. (21.03.2018)

Povinná školní četba na školácích napáchala v minulosti nejedno nepěkné trauma. Ať už to byl panáčkující Sultán s Tyrlem, či v tomto případě mužatka vzhlížející se v masturbační osamělosti jednoho trosečníka. Ani mistru Kachyňovi se svého času nepodařilo literární dílo Mařky Majerové pro zatuchlé panny obdařit čímsi atraktivním. Pravda, pro vlhké snění televizních diváků v časech normalizace angažoval tehdejší blonďatý vz(d)or sexuální socialistické mládeže Mirku Šafránkovou. A sklidil v kuloárech pochvalné ov(ul)ace, přinejmenším za prosazení sexuality v dobách přísné cenzury. Jaromír Pleskot o téměř dvacet let předtím zrealizoval náhled na tabuizovaný obchod s antikoncepcí, ovšem činil tak velmi nenápadně a decentně a puritánsky, až z toho vybudoval hotovou Tvrz(níkovou) pro pánská přirození. Jeho starší a černobílá verze ovšem pomohla zbavit se strachu z nenáviděné školní literatury, načež mně filmové zpracování nečinilo obtíže, ba dokonce bylo přijatelné a buditelsky koncipované. Ovšem nezmizela ona silná nevzrušivost onoho přeceňovaného díla, která mnohé nedobrovolné čtenáře provází již od školních škamen. Takže obě vzniklé zfilmované verze jistě mají své zásluhy na tom, že trpícím školákům pomohly definitivně rozložit spolykané vytrhané listy z dávivé literatury. 5/10 (03.11.2020)

"Zůstaneš tady sama, jako na pustém ostrově." Ještě než se pustím do svého pojednání, dovolte mi abych zde uvedl, že tento film nebyl prvním zpracováním autorčina románu. Nejstarší verze v režii Milana Vošmika, s Janou Rybářovou v hlavní roli Bláži, byla uvedena v tehdejší Československé televizi, jako první živě vysílaná inscenace, která se však již nedochovala, což je škoda, protože nemohu dobře posoudit, jednotlivé výkony představitelek třináctileté Robinsonky, na kterých stojí úspěch, či neúspěch, všech zpracovaných verzí. Knižní verze, má totiž nespornou výhodu v tom, že představu o dívence Bláže si každý čtenář vytvoří sám a to na základě své fantazie, zkušeností nebo podle lidí ze svého okolí, což film, ani televize neumožňuje. U těchto médií, se divák musí ztotožnit s představou režisera a v tom je ten problém. Žádný z režiserů, zatím hlavní roli Bláži, neobsadil dívkou ve stejném věku, který je zmiňován v románu. Janě Rybářové, Jaroslavě Tvrzníkové i Miroslavě Šafránkové, bylo v době natáčení patnáct, nebo šestnáct let a to je bohužel znát i bez ohledu na fyziologické projevy dospívání, zmíněných hereček. Páni režiséři se prostě báli, obsadit tuto náročnou roli nějakou třináctiletou dívkou, která by třeba neměla dostatek hereckých zkušeností. Tento alibismus se jim však nevyplatil, protože museli hledat starší herečky, s dětským výrazem, ale i se schopností zahrát mladší postavy a to se v případě Jaroslavy Tvrzníkové, ani Miroslavy Šafránkové, vážně nepovedlo. U obou těchto hereček, kterých si jinak velice vážím, totiž došlo k nepřirozenému přehrávání a tím i k pocitu trapnosti. Nehledě na fakt, že Jaroslava má knírek a tudíž na třináct, rozhodně nevypadá. Na druhou stranu, však musím konstatovat, že přehrávala o poznání méně a celé zpracování, této filmové verze, na mě působilo klidnějším a vyrovnanějším dojmem, jako by ve filmu bylo na každou scénu, dost času a musím ocenit i nápad s příběhem, který vypráví Tonička, Blážině dceři. (15.09.2015)

Přiznám se bez mučení, že mám tuto knižní adaptaci radši než tu novodobější s Mirkou Šafránkovou. Libuše Havelková mi tady totiž přišla mnohem vřelejší naž Jaroslava Obermaierová. Taky je to z jejího hereckého výkonu cítit. Role maminek a babiček jí padly jako ulité. Totéž platí i o Ladoslavu Peškovi. Byl laskavost sama. (02.10.2020)

Na spisovatelku a novinářku Marii Majerovou bývá v současnosti nahlíženo až nezdravě kritickým pohledem a její dílo hodnoceno velmi příkrým odsudkem. Objektivní pravdou ovšem zůstává, že Majerová patřila především ve dvacátých a třicátých letech k nejlepším autorkám domácí prózy pro dospělé i mládež. V konfrontaci s její poválečnou bezpáteřní komunistickou tvorbou ještě lépe vyniká výjimečnost některých starších děl. Majerová se globálně zaměřila na téma údělu ženy ve společnosti a z této reflexe vystupuje do popředí drama Panenství a v jiné poloze pak povídka Robinsonka. Na příběhu dospívající hrdinky je načrtnut střet světa dětí a dospělých v okamžiku, kdy dochází k přelomovému zlomu a kdy se s nečekanou razancí přetrhává sen, nahrazený tvrdou realitou syrové šedi dneška. Majerová pak s neobyčejnou silou vystihla tento přerod na pozadí Defoeova románu, kdy se titulní hrdinka ztotožňuje s postavou ztroskotance Robinsona a stejně jako on se pokouší přežít. Exotický ostrov je nahrazen péčí o ovdovělého otce a citovými zmatky probouzejícího se srdce. Autorům filmové verze se s překvapující obdivuhodností podařilo zachovat lyrický půdorys díla a svým způsobem se tak přiblížil další generaci dospívajících diváků. Velký podíl nese vedle Pleskotovy režie i vhodně zvolené herecké obsazení. Pro šestnáctiletou Jaroslavu Tvrzníkovou a dvaatřicetiletou Libuši Havelkovou to byl zároveň filmový debut, s kterým se obě vyrovnaly až překvapivě vyrovnaně. Ladislav Pešek se tu na prahu svých abrahámovin nenápadně přehrál do postav otců a dědečků, které pojímal v jemně tlumených odstínech ryzího člověčenství. V celkovém kontextu doby a Majerové tvorby představuje ROBINSONKA zdařilou sondu do psychicky vypjatého období dívčího dospívání a zároveň nabízí jednu z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat i v té nejtragičtější chvíli a v té nejtragičtější době. (20.11.2009)