...a bude hůř

"Byli jste fakt výborný." "Ne, jen jsme nebyli chvilku posraný." Protože mám knihu hodně rád již od raného mládí (myslím si, že jsem jí četl v těch opravdu nejlepších letech), dlouho jsem tuhle filmovou verzi míjel. Ale nakonec to jde. Problém filmu je, že je jen pouhým (nahodilým, přesto smysl dávajcím) výřezem knihy. Když ji znáte, zůstává pocit nenasycení. Chybí toho prostě hodně moc (např. Olinovo rodinné zázemí a rodinné peripetie, které v knize přeci jenom dost generují jeho stav a přístup). Neznáte-li ji, může film na ni nalákat. Protože přes to všechno dokázal alespoň trochu vystihnout atmosféru. Oceňuji syrovost a vizuální stylovost. Vcelku mile překvapivé je obsazení. Ale proto, že znám a miluju předlohu, nemůžu jít do plného. 3.5* (06.09.2018)

V životě bych neřekl že někdo v týhle době dokáže natočit tak originální, sugestivní a autentickou záležitost. Zfilmování Pelcovy knihy rozhodně muselo být oříškem a vybrání prostřední části považuju za dobrý krok. Narozdíl od Pelíšků a jiných úsměvných komedií z období socializmu nám tenhle snímek ukazuje že to zas nebyla taková prdel... (28.08.2007)

Nezávislý snímek, který zpočátku bije do očí svou naivitou, neherectvím a amatérismem, což jsem však po chvíli velkoryse přehlížel a nechal se unášet atmosférou osmdesátých let. Pelcovo dílo zůstává samozřejmě filmem nepřekonáno, nicméně se jedná o velmi vydařený pokus a škoda jen, že nebylo více prostoru, aby mohla být zfilmována větší část románu! (29.01.2008)

Pelcovu knihu jsem četl několikrát (i většinu jeho dalších děl, ale žádné již nedosáhlo takové kvality jako první dvě části …a bude hůř, spousta z nich byly vyloženě sračky), zamiloval si ji a dá se říct, že mě coby pubertálního mladíka výrazně ovlivnila. Nikolaevův film skvěle vystihuje atmosféru, ale až nechutně klouže po povrchu a působí to, že jde opravdu jen o bandu línej ochlastanců! A ne snad?:-) (31.05.2009)

O filme platí zhruba to, čo vraví Egon Bondy k rovnomennej knihe Jana Pelca: "Jadro príbehu nie je o šukaní". Sfilmovaná je prostredná časť knihy nazvaná Děti ráje, začínajúca Olinovým návratom z psychiatrie medzi krčmových vlasatých partiakov. 16 mm kamera, čiernobiely obraz a surový zvuk prispeli k autenticky pôsobiacej atmosfére bezútešných rokov normalizácie, v ktorých vznikla, navzdory boľševickému režimu, osobitná kontrakultúra. Rebelujúce máničky, vymedzujúce sa voči väčšinovej uniformnej spoločnosti, sa prirodzene spájali s ľuďmi podsvetia a tulákmi. Absencia pražských reálií a žehnajúcej ruky intelektuálnych osobností tamojšieho undergroundu (dej sa odohráva na severe Čiech) dodáva celku punc ešte okrajovejšieho okraja. Pohľadom zvnútra komunity, mapuje film jednotlivé jej akcie, veselia, smútky, policajnú svojvôľu, stúpajúcu bezmocnosť a hnev, a seba uvedomenie si nemožnosti žiť slobodne v neslobode. Vyhmatnutie najcennejších častí Pelcovej predlohy, skvelé a typovo presné herecké obsadenie prevažne neznámych hercov, epizódna účasť predstaviteľov undergroundu tých rokov (Vratislav Brabenec, Pavel Zajíček) a v neposlednom rade vynikajúci hudobný sprievod skupiny DG 307, vytvorili dielo presne mapujúce normalizačný marazmus pohľadom rebelujúcej mladosti. Pre mňa osobne jeden z najlepších českých porevolučných filmov. Pozn. 1 Podmienkou premietania filmu sú podniky, kde sa čapuje pivo. Film sa premieta z šestnásťkovej premietačky, v polovičke je pauza na výmenu kotúčov (a vycikanie sa). Ide o ťah tvorcov, dotvárajúci filmový zážitok, odohrávajúci sa nemalou mierou práve v krčmách. Koncert skupiny ...a bude hůř, po koncerte, hrajúcou svoje „píčoviny“ je bonusom navyše. Pozn. 2 Knižná predloha sa stala predmetom veľmi polemických, rozporných názorov výrazných osobností českej kultúry a filozofie už v časoch jej vydania v exilovom nakladateľstve Index v Kolíne nad Rýnom v r. 1984, ako boli napr. Erazim Kohák, Ivan Sviták, Ivan Martin Jirous, Egon Bondy, Rio Preisner. Autor knihy, Jan Pelc, podstatu polemík výstižne zhrnul v rozhovore pre časopis Týden, cit: „Část exilu z r. 1948 i někteří pozdější emigranti nemohli strávit, že v tom krásném masarykovském Československu žijí lidé, kteří chlastají, souloží, fetují a přitom nemají rádi komunisty. S takovými lidmi nechtěli být na jedné lodi.“. (01.04.2007)