...a bude hůř

Četl jsem knihu a proto si dovoluji napsat, že je o mnoho lepší, než její filmové ztvárnění. Autoři filmu se příliš vyhýbají věcem, ve kterých si Pelc libuje a tvoří podstatu knihy. Ani černobílé ztvárnění film kýženě nepřiblížilo ztvárnění doby a jejímu duchu, také mi vadila přílišná dokumentárnost filmu a amatérské výkony hlavních postav. Ale jinak chvályhodný počin. (18.02.2012)

Ano, milé děti, tak takhle nějak to bylo...Každý kdo měl dlouhé vlasy, byl automaticky hašišák, čili nekalý živel, jemuž bylo třeba zkontrolovat občanku a trochu ho zprudit, zda řádně pracuje a nenarušuje správný chod národního hospodářství, potažmo nebrzdí budování socialistické vlasti. Ubohým máničkám pak nezbývalo, než svůj žal utápět v nekončících hospodských pařbách, prokládaných nevázaným sexem, mnohdy i hromadným... Slabší povahy, které permanentní buzeraci nevydržely, pak opouštěly milovanou vlast a stávaly se emigranty, kteří v kapitalistické cizině mnohdy živořili úplně stejně jako doma, jelikož se ukázalo, že všude je chleba o dvou kůrkách. Ale to už je, milé děti, zase jiná pohádka... (15.01.2011)

Filmu posloužila kniha Jana Pelce ...a bude hůř. Tento spisovatel tvořil v 80. letech a svou samizdatovou, později exilovou (Francie) literaturou pobuřoval tehdejší režim. Kniha, ač plná alkoholu, sprostých slov a sexu, je důležitou reflexí oné doby z pohledu undergroundu. Na českých středních školách a gymnáziích se však zpravidla tomuto důležítému dílu osnovy nevěnují či ho haní. Zde bych citoval z učebnice pro výuku literatury na středních školách Vladimíra Prokopa, Přehled české literatury 20. století: "..děti vegetující na periférii společnosti, koketují bez zábran s drogami, alkoholem a volným sexem. Toto provokativní gesto vzpoury vysvětlují Pelcovi 'hrdinové' tím, že prý nenávidí komunistický systém, že nechtějí být měšťáky apod. (to je také jeden z důvodů, proč nemohou pracovat). Přitom většina těchto lidí se dostala do svého postavení tím, že nezvládla jisté životní situace, které si povětšinou způsobili sami. Nyní se cítí raněni a poškozeni. Jejich revolta je přitom obyčejnou výmluvou - ukazuje se, že problém tkví zejména v jejich lenosti, částečné primitivnosti a neschopnosti žít v civilizované společnosti..Román je sondou do party slabochů, kteří jsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout. Nebezpečné však je, že Pelcovy sympatie s tímto typem lidí dokážou některé čtenáře přesvědčit, že za normalizace se dalo žít buď měšťácky, či jako promiskuitní opilec a narkoman. Sama kniha šokuje svou vulgaritou a jistým nihilismem. To samo o sobě by nebylo v literatuře nepřijatelné, kdyby román byl alespoň uměleckou výpovědí.." Toto se opravdu o knize člověk dočte v učebnici z roku 1998, tedy 9 let po revoluci. Po zhlédnutí, místy až dokumentárně působícího snímku, jsem se zúčastnil debaty s režisérem Petrem Nikolaevem. Dozvěděl jsem se, že kniha mu nebyla obsahem, nýbrž formou pro zfilmování svých myšlenek. Jeho samotná "undergroundovost" čpí už z distribuce, existuje totiž jedna kopie 35mm a tři kopie 16mm filmového pásu. Promítání probíhá v klubech, letních kinech či hospodách. Během debaty se jeden zúčastnělý divák zeptal na film Báječná léta pod psa. Režisér reagoval smířeně, ale připadalo mi, že režii na tomto snímku si sám nikdy úplně neodpustil. Buď mu ...a bude hůř jistým zaslouženým vykoupením. (30.04.2007)

Drsná pecka a pro mě jeden z nejlepších porevolučních českých filmů. __ Za bolševika se nežilo dobře (skoro) nikomu, natož pak nonkonformním máničkám, pro které představuje možnost svobodného jednání alfu a omegu jejich životů. Zásluhou černobílé kamery, syrově autentického pojetí a obsazení téměř neznámých hereckých tváří dokázal Nikolaev skvěle a bez příkras přiblížit dobu, kterou bych nechtěl zažít, a lidi, kteří sice nejsou zrovna vzorem slušnosti (jsem velice rád, že zde nedošlo k žádné nemístné idealizaci a banda okolo Olina tak nedělá skoro nic jiného, než že pořádá pekelně divoké párty apod.), ale v hlavě to mají srovnané, a které odvaha nepodvolovat se svazujícímu režimu činí nadmíru sympatickými. Kromě občas trošku slabší technické stránky (kvůli zvuku hercům chvilkami není dobře rozumět), která se ovšem dá částečně přisuzovat záměrné punkovosti celého projektu, mě mrzí vlastně jen to, že je tenhle snímek širší veřejnosti v podstatě neznámý (já sám jsem se k němu dostal v podstatě náhodou), což mi přijde hodně nefér, zvlášť když vidím, jaké zhůvěřilosti občas slaví úspěch u diváků i kritiky... 90 % (17.05.2010)

Narozdíl od padesátkové agit-slátaniny Kousek nebe šel v tomhle film Nikolaev až na dřeň a předestřel černobílé plátno plné uvěřitelných postav a syrové atmosféry. Dokonce i postavy komunistů už nepůsobí tak křečovitě karikaturním dojmem a svět androšů a santusáků funguje před vašima očima neobyčejně hladce a působivě. Dokumentární dojem posiluje jak kamera, tak velmi skromně zvolený tón vyprávění, který nic nestylizuje a jde přímo k podstatě. Bezútěšná atmosféra normalizace sama o sobě sugeruje otázky po možnostech existence a nutnosti krajního gesta v podmínkách, které neumožňují svobodnou existenci. Skutečně důležitý film, je skandální, že prošuměl takřka bez odezvy. (29.09.2008)