...a bude hůř

Už to, že je tato adaptace natočena černobíle naznačuje, že její autoři stáli o to, aby působila autenticky. A ona autenticky opravdu působí. Obraz šedivého normalizovaného československa ostře kontrastuje s touhou několika hašišáků a notorických povalečů po klidu a svobodě - v duchu květinových dětí. Příběh je docela banální, o něj však tolik zase nejde - nejvíce zaujme atmosféra a charaktery jednotlivých postaviček - i přes občas trochu přehnanou vulgárnost mě film zaujal a bavil a dá se říct, že mě těší, že v ČR v přehršli různých Medvídků, Příběhů obyčejných šílenství a spol vzniká taky něco originálnějšího. 8/10 PS: Když už jsme u tohoto literárního proudu, docela rád bych viděl adaptaci některého z románů Jáchyma Topola (třeba Noční práce nebo Kloktat dehet) (29.10.2007)

84 minutová černobílá sonda do života (ne)sympatických mániček, které nemůžu soudit, protože jsem tu dobu prostě nezažil. Před tvůrčím týmem však nelze než smeknout, k tématu zkrátka patří depresivní a neutěšená atmosféra, podtržená undergroundovou distribucí. A abych nezapomněl, tohle dílko natočené na koleně strčí do kapsy většinu "velkých" českých filmů. 70% (20.04.2008)

Interesantní snímek. Říkám si, co mě v tom společensko-nespolečenském snímku s Lesním mužem Gumou (ačkoli pro mě je Radomil Uhlíř jasný český Bud Spencer) zaujalo, co znechutilo či naštvalo, co pobavilo a co nutilo popřemýšlet. Asi všechno a někdy i všechno naráz snad. Rozhodně neudělá chybu ten, kdo se na film koukne... (09.03.2009)

Syrová, upřímná a objektivní sonda do života komunistické mládeže natočená nemainstreamovou a nekomereční formou bez větších aspirací na široký divácký úspěch a prakticky jediný český neorealistický film. To co se nepovedlo Trojanovi o tři roky později v Občanském průkazu se povedlo zde. Nikolaev věděl jak na to. (14.09.2011)

Jedno z obrovských překvapení novodobého českého filmu... a to musím přiznat, že hnutí hippies mne neoslovuje a k hlavním postavám jsem měl během sledování filmu rovněž rozporuplný a proměnlivý vztah, obsahující postupně jak odpor, ironický nadhled, tak lítost či porozumění. Vůbec to tvůrcům filmu ani sobě v roli diváka nevyčítám, naopak je dle mého názoru pouze dobré, že film úplně neadoruje ani hippiesáky, ani bezpečnostný aparát u moci, pouze nabízí řadu pozoruhodných situací odehrávajících se za onoho času. Se zaujetím jsem se zaposlouchal i do undergroundové muziky. Především ale chválím nápad tvůrců zobrazit tohle téma rovněž undergroundovým pojetím. Ten film opravdu vypadá jakoby ho natáčel zručný amatér na černobílý materiál v autentické době 80. let a tenhle styl mu značně přidává na síle a výpovědní hodnotě. Forma a obsah tady do sebe funkčně zapadají, vzájemně se doplňují a vytvářejí fascinující zážitek z řad undergroundových snímků. Dokonce mi nevadilo ani nadměrné využívání vulgarismů. Nevyjádřuju se k hippies, neřeším, zda nebyl jejich život (navzdory tvrdému režimu na pozadí) oproti jiným obětem spíše jen svéráznou selankou, ani zda je možné označit jejich počinání přímo za protest. Pouze smekám před filmem! 90% (26.11.2019)