...a bude hůř

film mapující český máničkovský underground za dob komunismu a dokonale zachycující tehdejšího ducha pomocí partičky mladých budižkničemů - obzvlášť v první půlce jsem měl pocit, že kameru drží jeden z členů komunity a já sleduji dobový amatérský dokument a ne film z roku 2007. Druhá polovina sice rozvíjí nějaký děj, ale už nefunguje tak dobře jako ta první - ovšem stále se jedná o nadmíru povedený snímek vybočující ze současné české produkce, který mohu s nejčistším svědomím doporučit a u něhož jsem dlouho váhal mezi ****/*****. (09.07.2008)

Knihu jsem četl, a tak jsem s filmem hodně dlouho váhal. Pro mne to je spíše dokumentární drama o době, kdy o všem rozhodovaly komunistický kurvy zaštítěné ruskými okupanty. V tom bezvýchodném čase nesvobody bylo logické, že část společnosti revoltovala, zatímco ta větší rezignovala. A samozřejmě tu byla nezanedbatelná část těch, co profitovala. Asi bych se tu rozepsal o všem tom hnusu, ale nejsem masochista. Zlaté horory! (26.05.2023)

Film se vyhýbá samoúčelnému plkání. Obraz, i přes svou zastřenost, působí ostře jako břitva. Atmosféra není vytvářena uměleckými prvky, které zde ale v žádném případě nechybí, nýbrž chladnou nepřikrášlenou autenticitou. Vulgárnost není účel, ale nutnost podmíněná směsicí krve, zvratků a křivd mísících se v obličejích těchto společenských vyvrženců. Nikolaev bez emocí a zbytečného uměleckého patosu zobrazil svět, který kdysi byl někde tam na východě, někde mimo zraky pracující třídy, někde „v podzemí“. Sugestivní a silně nepodbízivý naturalistický zážitek. (04.04.2009)

Viděno před pár lety na Skalákově Mlejně. Jistého Špínu znám od vidění jako věčně insolventního štamgasta jedné pražské kavárny. Považuji to za shodu jmen, ale kýmsi mi bylo řečeno, že je to opravdu on. Knihu jsem četl až po filmu (a kvůli němu). Jednak mě iritovalo, že se její druhá část tváří, jako by jisté osobní vztahy z první části neexistovaly, jednak mě třetí část unudila téměř k smrti. Taky se hrdinovi nepodařilo, abych přes jeho gerojský řev na soudce neslyšel jeho mlčící svědomí. Jinak se mi dost líbila, přečtena velmi rychle. Její kvality nejsou ani tak vysoké ani tak nízké, jak naznačovala polemika, s níž jsem se v souvislosti s filmem setkával. Ostatně různé zdrcující kritiky jak knihy tak filmu na mě působily přesně tím dojmem jako různé "realistické" výpady vůči tzv. pravdoláskovství coby největšímu nepříteli lidstva. Obzvláště dojemné bylo pohoršování nad "marketingovou zchytralostí" báječného Kopeckého způsobu propagace a distribuce. Můj osobní žebříček A bude hůř: 1. film, 2. ideový projekt filmu, 3. kniha, dlouho nic, 4. kapela. Kniha není sice přímo "generační", ale je krásně subgenerační, přičemž skvěle zobrazuje prolínání hrdinova vnitřního a vnějšího, jakož i nesmírnou blízkost různých vzájemně si velmi vzdálených (sic) subkultur a vrstev a zároveň jejich propastnou vzdálenost od konformní většiny. Film si z knihy bere jen to hezké a převážně jen to vnější a úzké a je krásný. Stejně jako kniha je určen převážně těm, o jejichž mládí trochu pohádkově, ne však zkresleně, vypráví. (02.04.2012)

ZAJÍMAVOSTI K FILMU:Onehdá jsme se procházeli s báglama na čundru Horním Jiřetínem, a zastavil nám J. M. Sieber (ve filmu hraje vychovatele nakupujícího s Olinou v sámošce, jemuž je posléze flaška o hlavu přeražena ), mysle si že stopujeme na Most, kam právě jel. Od něho jsem se dozvěděl že: *** V Horním Jiřetíně se natáčely scény: hosposké interiérové, závěrečný útěk - konkrétně jak ujíždějí v avii, a také scéna nakupování v sámošce (mimochodem ta opravdu vypadá i když se nenatáčí film ze sedmdesátých let jako sámoška ze sedmdesátých let ). ***Místo na kterém ústřední trojice ke konci filmu je na jakési zřícenině v lesích, se natáčely poblíž Hory Sv. Kateřiny v Krušných horách. Vzkaz tvůrcům filmu: Majitel sámošky si stěžoval, že mu štáb nevrátil asi tři flašky šampáňa co si vypůjčil. Doslova cituji: "Tak tyvole Jirko, to se snad nedělá, to je pro mě pětikilo škody, jen ať si zkuse natáčet si tu pokračování, to mě teda nas*ali!" (18.03.2007)