It's Gonna Get Worse
Réžia:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrajú:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (viac)Obsahy(1)
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (273)
Celý film mi po formální stránce připadal velice "jednoduchý". Především herecké výkony byly často hodně slabé. Chvíli jsem měl pocit, že sleduji amatérský film. Možná se jedná o záměr. V každém případě je ...a bude hůř svěžím počinem, kdy v návalu tradičních českých komediálně-lidových dramat dostal konečně někdo odvahu prorazit s něčím netuctovým. 70% ()
Pár scén absolutní kurevská paráda (oslava narozenin, fotbal), dalších pár totální odpad a většina průměr, takže je to nakonec přesný střed. Jo, být smažka, bylo by to o něčem jiném, ale takhle se mi kolektiv příliš nezamlouval a koukal jsem na to zčásti se zájmem a zčásti s odporem. Divný film. 50% ()
Za toho komunismu se vlastně žilo fajn. Samej chlast, fet a sex. A když po tobě šli esenbáci, začalo se křičet o svobodě. Nebo o emigraci. Mně tedy přišlo, že sleduju lidi bez cíle a snahy, kteří svou neschopnost hážou na komunistický režim, který jim nedovolí dělat, co by chtěli, jenže oni chtějí jen chlastat, fetovat a souložit. Taková oslava lenochů, co mají ručičky šejdrem a na všechno spoustu keců, proč to nejde. ()
Jedno z obrovských překvapení novodobého českého filmu... a to musím přiznat, že hnutí hippies mne neoslovuje a k hlavním postavám jsem měl během sledování filmu rovněž rozporuplný a proměnlivý vztah, obsahující postupně jak odpor, ironický nadhled, tak lítost či porozumění. Vůbec to tvůrcům filmu ani sobě v roli diváka nevyčítám, naopak je dle mého názoru pouze dobré, že film úplně neadoruje ani hippiesáky, ani bezpečnostný aparát u moci, pouze nabízí řadu pozoruhodných situací odehrávajících se za onoho času. Se zaujetím jsem se zaposlouchal i do undergroundové muziky. Především ale chválím nápad tvůrců zobrazit tohle téma rovněž undergroundovým pojetím. Ten film opravdu vypadá jakoby ho natáčel zručný amatér na černobílý materiál v autentické době 80. let a tenhle styl mu značně přidává na síle a výpovědní hodnotě. Forma a obsah tady do sebe funkčně zapadají, vzájemně se doplňují a vytvářejí fascinující zážitek z řad undergroundových snímků. Dokonce mi nevadilo ani nadměrné využívání vulgarismů. Nevyjádřuju se k hippies, neřeším, zda nebyl jejich život (navzdory tvrdému režimu na pozadí) oproti jiným obětem spíše jen svéráznou selankou, ani zda je možné označit jejich počinání přímo za protest. Pouze smekám před filmem! 90% ()
Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... ()
Galéria (7)
Fotka © Čestmír Kopecký - PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ / Zdeněk Tichý
Zaujímavosti (8)
- Ve scéně po fotbalovém zápase je na škodovce vidět samolepka STOP24. V té době ještě tyhle samolepky nebyly. (KdG)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
Súvisiace novinky
Filmale 2007 (22. 24. 6., Nový Jičín)
Ve dnech 22. 24.6.2007 se v Novém Jičíně uskuteční filmový festival Filmale 2007. V minulém roce byla v Novém Jičíně založena tradice filmového festivalu, který bude mít letos své druhé pokračování… (viac)
57. ročník Německého Berlinale odtajněn!
Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (viac)
Reklama