Réžia:
Petr NikolaevKamera:
Diviš MarekHrajú:
Karel Žídek, Filip Kaňkovský, Radomil Uhlíř, Pavel Zajíček, Vladimír Škultéty, Karel Zima, Otmar Brancuzský, Jiří Maria Sieber, Michal Gulyáš, Tereza Hof (viac)Obsahy(1)
Tři hlasy nad knihou A bude hůř: Ivan Sviták: Pozoruhodné je právě to, že autoři těchto vulgárností jsou nejen hrdi na svou vlastní stupiditu a jsou pyšni na absenci kultury, ale že povyšují svůj plevel na kulturní hodnotu. Rio Preisner: Manichejský pansexualismus Dětí ráje bych v té souvislosti definoval jako pasivní antipolitičnost (sebe)zotročených mas v konfrontaci s aktivní antipolitičností otrokářské nomenklatury. Egon Bondy: Rio Preisner a snad i jiní nedovedou v Pelcových Dětech ráje asi číst nic jiného než ty partie o šoustání. Věru není v nich jádro tohoto textu. (...) Je to umělecky zvládnutá výpověď o životě nepoměrně těžším, než si kdy dovedli představit všichni Kerouakové, Ginsbergové, Borroughsové a Bukowští. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (273)
Knihu nikdy nemůže překonat, ale když já sem holt na tom vyrostla, dvě hvězdy tedy navíc z nostalgie. Jinak Olin překvapivě sympaťák, Špínu jsem si představovala úplně jinak. Ovšem už jen ta odvaha natočit Pelce, prostě mlask a Špínovy hlášky už mi nikdo z kundy nevymaže:) Ideální film pro letní kino zadara na dece s kelímkem gambáče, pak to není tak velké zklamání. ()
...a bude hůř aneb jak se žilo máničkám v sedmdesátých létech minulého století. Petru Nikolaevovi se perfektně podařilo zachytit onu tísnivou atmosféru knihy Jana Pelce " A bude hůř ". Je to i tím, že ve filmu hrají neokoukané tváře a hlavní představitel v podání Olina je výbornej. Depresivní atmosféru výborně dolaďuje černobílá kamera Diviše Marka a dokonale se hodící soundtrack z písní kapel Plastic people a DG 307. Paráda!! Sice je film oproti knižní předloze hodně hodně očesán, ovšem stojí určitě za shlédnutí a myslím, že i fanouškům knihy se musí určitě líbit. Jsem rád, že mám film na Dvd ve speciální edici, kde je u Dvd vložen i pivní tácek s motivem filmu. Tak to má vypadat! Underground, jak má být. ()
Film se vyhýbá samoúčelnému plkání. Obraz, i přes svou zastřenost, působí ostře jako břitva. Atmosféra není vytvářena uměleckými prvky, které zde ale v žádném případě nechybí, nýbrž chladnou nepřikrášlenou autenticitou. Vulgárnost není účel, ale nutnost podmíněná směsicí krve, zvratků a křivd mísících se v obličejích těchto společenských vyvrženců. Nikolaev bez emocí a zbytečného uměleckého patosu zobrazil svět, který kdysi byl někde tam na východě, někde mimo zraky pracující třídy, někde „v podzemí“. Sugestivní a silně nepodbízivý naturalistický zážitek. ()
V životě bych neřekl že někdo v týhle době dokáže natočit tak originální, sugestivní a autentickou záležitost. Zfilmování Pelcovy knihy rozhodně muselo být oříškem a vybrání prostřední části považuju za dobrý krok. Narozdíl od Pelíšků a jiných úsměvných komedií z období socializmu nám tenhle snímek ukazuje že to zas nebyla taková prdel... ()
Nejdřív jsem se pozastavoval nad podivně undergroundovou distribucí filmu, ale atmosféra hospody k filmu nejen perfektně sedne, ale navíc zážitek z filmu do značné míry umocňuje. Podobně promyšlený je celý film, scénářem a obsazením počínaje, technickou kvalitou obrazu a syrovým zvukem konče. Je to dílo v našich končinách zcela ojedinělé a rozhodně pozoruhodné. ()
Galéria (7)
Fotka © Čestmír Kopecký - PRVNÍ VEŘEJNOPRÁVNÍ / Zdeněk Tichý
Zaujímavosti (8)
- Režisér Petr Nikolaev poprvé četl knihu Jana Pelce už v roce 1984 v Paříži (kde tehdy žil i sám Pelc), ale samotný nápad na její zfilmování dostal až nedlouho předtím, než k němu došlo: "Vrátil jsem se k tomu někdy před třemi čtyřmi lety, ale obloukem. Touha natočit film z doby mého mládí, kdy mi bylo devatenáct a nosil jsem dlouhý vlasy (...) byla dlouhodobější. Dobrých deset let jsem pociťoval touhu mluvit o zvláštním kontrastu, terý nás tehdy provázel: Na jedný straně děsivá husákovská vata, na druhý straně obrovská svoboda úletu. Člověk se s partou ožral a najednou se zdálo všechno možný, prožíval úžasně intenzivní zážitky. O tomhle jsem chtěl mluvit, ale pořád jsem nevěděl jak. Až mi pomohla náhoda. Seděl jsem v jednom divadelním baru s mladým klukem a říkám mu: 'Tady jsem trávil svý mládí, ktady jsme pili. A po revoluci jsme se dozvěděli, že číšník, který tu tehdy fungoval a kterého jsme měli za kamaráda, na nás celou dobu donášel.' A on na to říká: 'No to je úplně stejné jako v ...a bude hůř. Oslovil jsem Pelce, kterého jsem do té doby viděl jen párkrát ve Svědectví u Tigrida, ten souhlasil a navrhl jako producenta Čestmíra Kopeckého, se kterým se znal. Čestmír zareagoval promptně, protože tu látku zvažoval počátkem 90. let a nechtěl, aby mu utekla. Zdálo se mi ale, že byl sám překvapen výsledkem - že má parametry opravdového filmu, že to není snímek jen pro úzký okruh pamětníků." (NIRO)
- Představitel hlavní postavy Karel Žídek se musel nechat ostříhat kvůli závěrečným scénám v Paříži. (Calid)
- Výrobci film nechali před uvedením v kinech promítat v hospodách. Hlavně kvůli tematice filmu. Promítalo se tedy na různých místech, v improvizovaných kinech uvnitř hospod, většinou za 100 korun. (GANOUSEK)
Reklama