Průvodce k rozpoznání tvých svatých

,,KONEC KONCŮ... PŘIZNÁVÁM, ŽE JSEM VŠECHNO OPUSTIL. A VŠECHNY. ALE NIKDO... NIKDO NEOPUSTIL MĚ“..... /// I takhle se dá vyprávět o svým životě. Jen je škoda, že všechno co bylo na srdci, se nepovedlo jazyku dostat mezi vobyčejný lidi. Prolínající se minulost se současností (ve který se –mimochodem výbornej- Shia mění v Roberta), komplikovanost vztahů a složitosti života s jediným cílem - vysvětlit, jak a proč Dito z domu odešel. Žádný přímočarý vyprávění. Spíš pokus o zamyšlení o... o výpověď, vypovídání se, žádost o prominutí, o odpuštění. A i když vlastně řekne všechno co bylo třeba, zajímavý je to až v závěru. Hlavně díky hercům, kteří projeví nějaký emoce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy, který vyprávěj o skutečných lidech. 2.) Než bych řekl bráchovi, že o něj mám strach, tak to ať si ho radši přejede vlak. 3.) Thx za titule ,,pedroo“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.03.2012)

Před minulostí nikdo neuteče … Obhroublá slupka ukrývá citlivý příběh, jehož hlavní hrdina až po mnoha letech poznává sílu opravdového přátelství a soudržnosti. Kdysi dokázal odejít z ghetta, ve kterém vyrůstal - a zabouchl za sebou dveře. Napsal autobiografickou knížku o dospívání ve čtvrti, kde byste rozhodně bydlet nechtěli, ale to podstatné mu paradoxně unikalo. Snímek měl místy dokonale autentickou atmosféru, ale při jeho sledování mě opakovaně vytrhovaly z děje dvě časové linie. Nepřekážely mi proto, že tady BYLY - nemůžete jen tak vyloučit základ, na kterém je příběh vystavěný. Jenomže hlavního hrdinu Dita i jeho kamaráda Nerfa v mládí a v dospělosti představovali různí herci - a jejich vzhled byl tak odlišný, že jsem se s tím až do konce filmu nedokázala srovnat a tahle "maličkost“ mi dost kazila celkový dojem. (02.03.2010)

Pustit i film Průvodce k rozpoznání tvých svatých je asi takový zážitek, jako se kochat hnusným obrazem, který je rozřezán na spoustu cárů plátna, nebo si pouštět Evu a Vaška a k tomu si hrát se zbíječkou.Těma nesmyslnýma přirovnáníma vše ke zpracování, které je vyloženě otravné. Dialogy jsou tak dementní, že jsem několikrát (a to jsem viděl souvislých jen asi 20 minut) nechápal, kdo komu odpovídá, na koho reaguje, nebo co to sakra meleš ty blbej vořechu. Prostě ani takováhle hrůza snad nemůže být autentická, byť má být obrazem čtvrti Queens plné číňanů, portorikánců a podobné verbeže. A nakonec, i když je tam spousta suprových herců, nebaví mě sledovat osudy grázlů, feťáků, spratků a dalších podobných členů hodně ubohé partičky. (05.12.2010)

Tenhle filmový kousek je výrazně pociťový, nedějový snímek, který se z tohoto důvodu dá jen obtížně popisovat. Je to film o hledání svých kořenů a pokusu o zmapování svého dětství a dospívání. Jako příběh je v podstatě o ničem a příhody party výrostků z chudého předměstí amerického velkoměsta se během několika dní úplně vykouří z hlavy, ale ta nostalgická melancholická nálada ve mně bude rezonovat hodně dlouho. Určitě to není špatný snímek a vzhledem k tomu, jak nezkušený režisér ho natočil, ho považuju za více než úspěšný. Nicméně vzhledem k výše uvedenému má své limity, pro které nedám víc než tři hvězdičky. Dito Montiel natočil film, kde vzácně dobře funguje spojení hudby, obrazu a hereckých výkonů. Celkový dojem: 65 %. (12.10.2010)

Reziser se v tomto dramatu snazi ukaz pohled na svuj osobni pribeh z drsneho prostredi newyorske ctvrti Queens, kde vyrustal a kam je nucen se jako dospely vratit. Vyporadat se s chmurnou minulosti v pritomnem case je nekdy nerozlousknutelny orisek. Podobnych pribehu se v Hollywoodu vali stovky. Tentokrat mel nekdo stesti a i mozna trosku vic, ze mu bylo doprano si svuj snovy projekt uskutecnit. 50% (10.08.2010)