Průvodce k rozpoznání tvých svatých

,,KONEC KONCŮ... PŘIZNÁVÁM, ŽE JSEM VŠECHNO OPUSTIL. A VŠECHNY. ALE NIKDO... NIKDO NEOPUSTIL MĚ“..... /// I takhle se dá vyprávět o svým životě. Jen je škoda, že všechno co bylo na srdci, se nepovedlo jazyku dostat mezi vobyčejný lidi. Prolínající se minulost se současností (ve který se –mimochodem výbornej- Shia mění v Roberta), komplikovanost vztahů a složitosti života s jediným cílem - vysvětlit, jak a proč Dito z domu odešel. Žádný přímočarý vyprávění. Spíš pokus o zamyšlení o... o výpověď, vypovídání se, žádost o prominutí, o odpuštění. A i když vlastně řekne všechno co bylo třeba, zajímavý je to až v závěru. Hlavně díky hercům, kteří projeví nějaký emoce. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám rád filmy, který vyprávěj o skutečných lidech. 2.) Než bych řekl bráchovi, že o něj mám strach, tak to ať si ho radši přejede vlak. 3.) Thx za titule ,,pedroo“ a ,,fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (21.03.2012)

Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye. (10.05.2015)

Queens, bordel, gangy... V tomhle prostředí vztah otce, zakořeněného ve čtvrti a "hodného" syna toužícího po změně. Život v takovéhle čtvrtu asi není úplně pohoda jazz, přesto Guide to Recognizing Your Saints to zdaleka nevěŕím. Nedokážu si představit, že Dito Montiel byl opravdu takový bourák, jak to tady ukazuje a spíše rád kouká na Město Bohů. Na druhou stranu některé fragmenty jsou natočené hodně zajímavé (střihy při otcově kolapsu) a zpětný vztah funguje taky výborně. Takže tak nějak napůl... I'm a fucking piece of shit. And that's who I am. (23.06.2010)

8.2.2010 ~ Tohle je pro mě ukázka festivalovými cenami ověnčeného titulu, který si to, dle mého názoru, nezaslouží. A nezaslouží si to podle mě proto, že není dobrý. A jak jsem to poznal? Jednoduše. Už nemám moc zdání, o co a zda vůbec tam o něco šlo. Jediné, co si vybavuji, jsou ulice plné fakanů. Tak že by za to byly ty ceny...? ~ Film jsem už viděl nějakou dobu zpět a už si ho moc nepamatuji. V nějaké NewYorské zapadlé čtvrti žije parta dětí, hulváti, fakani, králové ulice, ale vyrůstají v tomhle prostředí, suďme je za to. Tyhle huby nevymáchané prožívají svoje životy a směřují ke zdárnému konci shnít ve stejné čtvrti, ze které vzešly. Celou dobu tohle sledujete a říkáte si, kdy už se začne něco dít? A ono stále nic a stále až pak najednou Shia zestárne v Roberta, který se nějak dostal na filmové výsluní a je z něj hvězda, která se vrací do rodné stoky a zjišťuje, jak to tedy nakonec s jeho přáteli dopadlo. A dopadlo to, jak se dalo čekat, nijak extra. ~ Promiňte, ale o čem že ten film byl? Jako sonda do chudších čtvrtí Velkého Jablka? Když budu chtít vidět to, co ve filmu, zajdu si do nějaké odlehlejší Smíchovské nebo Andělské ulice a uvidím to tam a alespoň u toho budu na čerstvém vzduchu. Možná to mělo nějaké poselství, které mi napoprvé hrubě uniklo, ale napodruhé už to zjišťovat nehodlám. Na to je tu spousta zajímavějších snímků. (18.03.2013)

Velmi zajímavý film - taková zpověď Dita Montieliho o jeho vyrůstání a potýkání se s nudným a stereotypním životem v New Yorské čtvrti. Ale přesně takový samotný film naštěstí není - režisér sice možná občas až moc experimentuje, ale většinou skvěle dokresluje atmosféru a hlavně je snímek doslova přeplněný emocemi. Ať už jde o problematický vztah s otcem (který ho miluje, ale neposlouchá), nebo se svým poněkud živočišným kamarádem Antoniem, vždy je film naprosto uvěřitelný, k čemuž ještě přispívají dobře napsané dialogy a skvělí herci (v čele - ano, přesně tak - se Shiou LaBeoufem). K tomu si připočtěte výbornou muziku a máte vynikajcí náladový film. (8/10) (24.09.2007)