Průvodce k rozpoznání tvých svatých

Příběhy ulice jsou vždycky zajímavé, pokud se k tomu připočte tuna sprostých slov a tvrdých gest, skvěle se bavím. Tento film nemá téměř žádný příběh, je to vyprávění o životě jednoho chlapce z new yorské čtvrti a to je v podstatě vše. Mě na něm nejvíce bavila psychologie postav. Jejich vnitřní démoni, kteří se odráželi na jejich chování a taky ve většině postav, jejich naprostá naivita a spokojenost. Bavil mě zde LaBeouf, tenkrát neměl cejch mladé hvězdy z trapných blockbusterů a hrál o dost lépe, než v současnosti. Tatumova postava se mi líbila nejvíc ze všech filmů, které jsem s ním viděl. Hrál dobře a konečně jsem v něm rozpoznával člověka, ne jen tupou grimasu, co se snaží odehrát další romantický film pro malé holky. Chvílema mi připomínal Zekeho z Fakulty, ale ten byl mnohem propracovanější postava. Tento film krom pár životních příběhů nic nenabízí, proto se spokojenost diváka bude vyvíjet od toho, jak moc toho od něj čekal. Já nečekal téměř nic a jsem spokojen. 75% 20.08. 2010 (20.08.2010)

Ze začátku mě to moc nebralo a těch vulgarismů bylo až zbytečně moc. Postupně jsem se do příběhu ale dokázal vžít a od druhé poloviny mě to i začalo bavit. Samozřejmě linie z minulosti byla určitě zajímavější. Nejvíce mě bavili scény s Chazzem Palminterim, který hraje opět "chlapa, kterej doma velí". Za zmínku určitě stojí výborný songy včele s New York Groove. A PS - dostat doživotí za tento čin mi přijde dost drsný, nebýt to chudinské dítě ale zbohatlické z Manhattanu, s největší pravděpodobností by se ani před soud nedostal. Zkrátka spravedlnost pro všechny. PPS - tím samozřejmě nechci snižovat Antoniův skutek, který si vězení zaslouží, ale doživotí a v tolika letech? (28.03.2013)

8.2.2010 ~ Tohle je pro mě ukázka festivalovými cenami ověnčeného titulu, který si to, dle mého názoru, nezaslouží. A nezaslouží si to podle mě proto, že není dobrý. A jak jsem to poznal? Jednoduše. Už nemám moc zdání, o co a zda vůbec tam o něco šlo. Jediné, co si vybavuji, jsou ulice plné fakanů. Tak že by za to byly ty ceny...? ~ Film jsem už viděl nějakou dobu zpět a už si ho moc nepamatuji. V nějaké NewYorské zapadlé čtvrti žije parta dětí, hulváti, fakani, králové ulice, ale vyrůstají v tomhle prostředí, suďme je za to. Tyhle huby nevymáchané prožívají svoje životy a směřují ke zdárnému konci shnít ve stejné čtvrti, ze které vzešly. Celou dobu tohle sledujete a říkáte si, kdy už se začne něco dít? A ono stále nic a stále až pak najednou Shia zestárne v Roberta, který se nějak dostal na filmové výsluní a je z něj hvězda, která se vrací do rodné stoky a zjišťuje, jak to tedy nakonec s jeho přáteli dopadlo. A dopadlo to, jak se dalo čekat, nijak extra. ~ Promiňte, ale o čem že ten film byl? Jako sonda do chudších čtvrtí Velkého Jablka? Když budu chtít vidět to, co ve filmu, zajdu si do nějaké odlehlejší Smíchovské nebo Andělské ulice a uvidím to tam a alespoň u toho budu na čerstvém vzduchu. Možná to mělo nějaké poselství, které mi napoprvé hrubě uniklo, ale napodruhé už to zjišťovat nehodlám. Na to je tu spousta zajímavějších snímků. (18.03.2013)

Tatum bol kupodivu veľmi zvládnutá postavička... Shia menej, Chazzovi uverím vždy a všetko, Rozárka klasicky šarmantná... ale najpamätnejší moment filmu je kto iný ako Downey - vyčítajúc fotrovi, že naňho celý život sral... Dokonalé dravé herectvo, hádam aj Robertove najmocnejšie... A o čom ten film celý bol je tiež úchvatné a veľmi rafinovane sa u mňa blíži k "must see" pocitu. (17.06.2013)

Není toho mnoho, co bych na Průvodci mohl pochválit. Film postrádá jakýkoliv dramatický oblouk, jednotlivé volně spolu souvidející scený spolu v podstatě spojuje jenom to, že se v nich sem tam objevují stejné postavy, které spolu cosi mají, a že jsou zpětně vyprávěné hlavním hrdinou (autorem), který se po letech vrací do míst, kde vyrůstal. Někdy je scéna přímo flashbeckem, který příjde v momentě, kdy protagonista přijde k nějakému místu, se kterým se spojují určité vzpomínky, jinak se "děj" odvíjí tak nějak samovolně, hýbou ho scénu od scény postavy jenom s naprosto vágní motivací, takže je z toho holé rozbředlé epizodické neštěstí. Do toho na vás režisér jako bonus přichystal ještě fůru rádoby dramatických scén plných křiklavého patosu, které diváka kvůli nemožnsti se vcítit do motivací postav (žádné nejsou, nebo jsou toho úplně nejprimitivnějšího druhu) nechají naprosto chladným, nebo jej ještě spíš podráždí a bude cítit nutkání scény přetočit (k čemuž se bez ostychu přiznávám); je tu zkrátka plno zbytečných scén a dialogů, jejíchž vypuštěním by se toho na filmu mnoho nezměnilo. Jediné, co tento film zachraňuje, je jeho sebeuvědomělá stylovost v zachycování atmosféry New Yorku přelomu 70. a 80. let, zkrátka nostalgický faktor a dobrá kamera. Pokud máte chuť vidět podobně zaměřený film (rodina, nostalgie), určitě se najde spousta lepších filmů, zejména doporučím filmy Jamese Graye. (10.05.2015)