Temný rytier

"I'm a man of simple tastes. I like dynamite...and gunpowder...and gasoline! " Po druhém shlédnutí jsem si bohužel potvrdil svoje čtyř a půl hvězdičkové hodnocení. Druhý Nolanův Batman má sice nastartováno vysoko, ale já se prostě nemůžu ubránit těm malým detailům, které tuhle podívanou lehce táhnout zpět k zemi. Přílišná komiksovost druhého vtělení Harvey Denta, zbytečná zápletka s pasažéry trajektu a předvším nižší množství scén, ze kterých mrazí v zádech a kterých bylo v prvním dílu až až. Když pominu tyhle výtky, zůstává nadstandardní podíváná plná absolutních hereckých výkonu (Letger, Bale, zajímavý Roberts, standardní Caine či Eckhart) a dokonalého ztrvárnění. Fakt že nemůžu vpálit jednoznačných 100% mě mrzí hodně. "I won't kill you, because you're just too much fun" (změna na 100%) (20.08.2008)

"Ty mě nezabiješ z nějakého pokřiveného smyslu pro spravedlnost a já tě nezabiju, protože na to je s tebou moc velká zábava." Nolan si svého Temného rytíře vymazlil do podoby, která uspokojí i přísně kritické oko. Já jsem netopýrovy eskapády nikdy moc neprožíval, ale tenhle příběh je příjemně promyšlený, skvěle zahraný a disponuje i dostatečným množstvím efektům, které musí uspokojit i diváka odmítajícího přemítat nad netriviálním dějem. Sice nevlastním řidičský průkaz na skupinu A, ale další projížďku na Batmanově nabušené motorce rozhodně nehodlám odmítnout. (24.07.2011)

Když Vám v kině uteče téměř tří hodinový film tak rychle, že nestačíte říct ani STOP, asi je něco špatně, samozřejmě v tom nejlepším slově smyslu. Christopher Nolan dokázal ve světě filmů zázraky. Fakt je, že mu pomohlo mnoho aspektů, které i tak dobré nebyly, ale jméno filmu udělaly viz. smrt Heathe Ledgera. Kdo by od něj čekal, že Jokera udělá právě tak reálného, poplatného dnešní době, kdo by to kdy čekal, že právě on udělá zrůdu filmového plátna tak zevrubně a dokonale. Škoda, že ještě před premiérou tohoto filmu umřel, tím pádem z této postavy udělal asi největšího nepřítele superhrdinů, kteří kdy měli čest se utkat na filmovém plátně. Temný rytíř je film plný opravdu duchaplných dialogů, které dokázaly nečekaně vyrašit a detonovat divákovu mysl, hlavně tu moji. Ale že je to také film, který se před akcí nezastaví, ve kterém se stále něco děje i když se nic neděje, to už je hlavně umění právě Christophera Nolana. Každá scéna je dokonalá, každá do sebe zvláštně zapadá. Každý herec ve své roli předvádí to nejlepší. I ten obyčejný komparz ví, že je to čest být v takovém filmu a snaží se pro to udělat to nejlepší. Temný rytíř po premiéře na imdb skončil na prvním místě, v době kdy píšu tento komentář je na místě třetím. Fakt, že je to VELKÝ film je zřejmý a netřeba o tom dál rozepisovat. Temnému rytířovi se povedlo všecko a na jedničku, podpořen tím, že velké jméno z eskapády herců zemřelo, a tak ačkoliv nechtěně dostalo ještě větší reklamu než si vůbec kdo kdy mohl dovolit. Fakt že je to velký film to ještě umocnilo o nějakou tu úroveň víš, i když to vůbec nechtěl. Už teď je pro mě právě Temný rytíř legendou, tím nejlepším filmem o superhrdinovy, který jsem kdy viděl, a který se asi nikdy nezmění, ať se bude snažit kdokoliv. Dříve jsem v jeho filmech Batmana příliš v lásce neměl, ale sledovat reálnějšího, smysluplnějšího a života prostého Batmana je přece jen o něco lepší než koukat na neonovou bezduchou zábavu, která s realitou má opravdu pramálo společného. S upřímností můžu říct, že Temný rytíř je to nejlepší, co jsem kdy viděl. Nádherná hudba, fantastická atmosféra, skvělé výkony, fungující příběh, napínavá akce, co víc si můžu přát. Kdejaké názory, že akce je občas nepřehledná, že tomu někdo dá čtyři hvězdičky, to mi hlava prostě nebere. Tenhle film si to nezaslouží, těch pět je taky málo. A netvrdím to jenom proto, že Heath zemřel. To rozhodně ne. Ten film se prostě povedl. Kdo neuvidí, neuvěří. Jen jsem opravdu zvědavý jak to udělají s třetím závěrečným dílem... (14.08.2008)

V gothamské verzi slabikáře stojí, že Bruce Wayne má tajemství, Batman má pomalu víc imitátorů než nepřátel, Rachel má rozdělené srdce, Harvey Dent má Rachel a Gotham má nového bílého rytíře bez netopýří tváře. Ale tak jako jsou bílí rytíři ohroženi potemněním na každém kroku a nejen proto, že v heraldice rytířům tak blízké bílá rovná se stříbrná a černání stříbra je přirozený proces, tak je lidská duše v každém okamžiku své existence ohrožována pokušením, nad kterým se ne vždy dá po wildeovsku zvítězit podlehnutím, protože nejsvůdněji vonícím pokušením je často nejprovařenější, leč stále bezchybně fungující klišé - nebohá paní pomsta, a každá hra i po odkrytí všech karet ohrožována nevyzpytatelností těch, kteří drží karty v ruce; a jak to vypadá, přebývající žolík, karta proklatě divoká, drží v ruce logiku hry a postupně každého protihráče a přinejmenším z poloviny je věrný svému prohlášení, že není zrůda, je jen v předstihu... protože v předstihu je značném. A Batmanovi, unavenému partiemi zločineckými i soukromými, které už nejdou končit s klidem rutinním a karty z toho nevinit, že mezi ním a ní se propast stále hloubí, nezbývá než spojit síly se strůjcem svého štěstí a doufat, že Harveyho trumfové eso s tváří ukončí hru o lidskou duši Gothamu, a oběma nezbývá než zapomenout na pokusy být rytířem důstojným srdcové dámy - jenže zapomenout na dámu je nejen negalantní, ale někdy též osudově chybné. Stejně jako svět řádu, pravidel, příčin a následků nemá na vybranou a musí klopýtat ve stopách pevně řízené anarchie a nelidsky vychytralého šílenství, nemá na vybranou divák, vlečený jako soumar sourozeneckým duem Nolanových a nucený snášet další nálože hry bez pravidel, otázek bez odpovědí a tempa bez oddechu, další nástrahy vtipálka s jaksepatří prořízlou pusou a další pokusy obstát ve světě různě vybarvených rytířů, dam jejich srdce a komorníků střežících s klidem Angličana bílé i temnější lži, který tak skvěle funguje i po přesazení do našeho světa mafiánů, kmotrů, amerických gangsterů a nelítostných soubojů o psích odpoledních ve špinavých ulicích. A divák to snáší ochotně a rád, protože přinejmenším v mém případě věří tomu, že ve světě, kde jsou touha po spravedlnosti a šílenství často jen dvěma stranami stejné falešné mince, vzdor všem, kteří za místo, kde se nalézá současná kinematografie, označují tu část těla, která se nejdůvěrněji stýká se sedadlem, stále vznikají filmy, které inkriminovanou část těla zarážejí do sedačky ještě hlouběji. I když v mém případě se též lehce distancuje od mánie kolem nesporně oslnivého výkonu Heatha Ledgera a dvoj(troj?)jedinou hvězdou snímku je pro ně výkon Aarona Eckharta a osud státního návladního, který se přesvědčí o tom, že nastavení druhé tváře je pojem značně... dvojznačný a skutečnou hvězdu Heatha Ledgera vidí někde úplně jinde. I still believe in Harvey Dent, but it was nice to know you, Ennis Del Mar... (26.09.2008)

Ak sa Vam lubil Batman Begins, pri The Dark Knight budete takmer isto zazivat orgiasticke stavy. Nolan prinasa pokracovanie, ktore takmer kazdy aspekt prveho dielu posilnuje, zintenzivnuje a prekonava. Sice ma stale male medzery v akcnych sekvenciach (do buducnosti tu montaz poprosim este trosicka sprehladnit), avsak ich predohru komponuje majstrovsky. Vsetky emocie, motivacie, pohnutky (ne)konania postav vychadzajuce z (i)racionalneho popudu su presvedcive, hudobne patricne podkreslene a vyborne zahrate. Ano, najvacsim tromfovym esom, motorom a skutocnym Jokerom filmu je Heath Ledger, ktory tu podava (zial) zivotny vykon. Jeho charizma je pozehnanim pre divaka a nocnou morou pre Batmana - ako minimalne rovnocenneho a nebezpecneho protivnika, ktory viackrat samotneho netopiera zatienuje. I vdaka Jokerovi ako i uchu lahodiacim a do detailu vysperkovanym bonmotom, dialogom a preslovom je prva polovica filmu dokonala (speci vsuvka pre zvieratko ZA PLOTOM a Nathalie: vratane srdca chytlavych eye-candy zaberov na Hong Kong) a postupne vo mne vzbudlila vsetky palety emocii - od smiechu, cez nadsenie az po zimomriavky a napatie. V druhej polovici film predstavuje dalsieho "nepriatela" a zaroven spoznavame, ze hlavne o nom, o jeho vzostupe a pade cely film bol. Len skoda, ze si ho Nolan nenechal pre dalsi diel. Je sice vyborny, ovsem na tak malom priestore nemoze byt logicky naplno vyuzity (apropo nevyuzitost hercov - to vazne nemohol Michel Jai White predviest aspon jeden kop, ci uder? Jeho bojovy potencial je velky, vyuzitie v Dark Knight nulove). Ovsem i napriek tomuto malemu kazu a vseobecnej obozretnosti pri truseni "velkohubych" vyhlaseni si dovolujem tvrdit, ze Dark Knight v tohtorocnej comicsovej urode nema konkurenciu a je idealnym predstavitelom letneho hollywood blockbusteru, ktory ma telo i dusu a jeho datum upotrebenia rozhodne nekonci jednym pozretim. UPDATE: Po druhom pozreti je zazitok este intenzivnejsi, a film si podava ruky s terminom dokonalost. (22.07.2008)