Posel klamů

Ve městě se objevil záhadný pouliční násilník, který jezdí na in-line bruslích a své oběti napadá baseballovou pálkou. Dvojice vyšetřovatelů, která po něm pátrá, postupně zjišťuje, že zdánlivě náhodně vybrané oběti mají přece jen něco společného... Zní to jako docela zajímavý detektivní příběh, a prvních pár dílů taky tuhle definici splňuje. Pak se ale začnou do příběhu vkrádat nadpřirozené jevy, sny, sebevrazi, blábolící starci a bůhvíco ještě a vytvoří z toho takový mišmaš, že jsem se až divila. Fantazie je hezká věc, ale tohe mi přišlo poněkud překombinované... Co mi ale vadilo asi nejvíc byla absence nějaké té hlavní postavy. Většina seriálu je totiž rozdělená na epizody, ve které hraje tu „hlavní“ roli každou chvíli někdo jiný – v některých epizodách dokonce hlavní postava vůbec není (viz díl, kde parta ženských řeší drby...). Když jsem si oblíbila záhadnou Tsukiko, najednou byla pryč. Když jsem začala fandit Ichimu, příběh skočil někam jinam atd. Občas spolu některé postavy nějak souvisí, občas ne... Jediným spojovacím prvkem všech epizod pak zůstává Shonen Bat, který ale většinou funguje spíš jako jakýsi stín, který ztěžuje/ulehčuje životy ostatních. Ale abych jenom nekřivdila, musím říct, že na pár místech měl Paranoia Agent opravdu dobrou atmosféru (hlavně to snové město v posledním díle), kvalitní hudbu a palec nahoru za roztomilou figurku Maromi a díl, kdy se dozvíme, kolik lidí je vlastně potřeba na výrobu anime série :) Ode mě to bude za 3*. (24.05.2009)

Hlavnou prednosťou tohoto výtvoru sú zaujímavé charaktery, ktorých osudy sa navzájom prelínajú, pri čom s v každom diely striedajú za nové s výnimkou štyroch hlavných. Paranoia agent sa nedá zaradiť do žiadneho žánru, pretože rôznorodosť dielov je obrovská. Prechádza sa tu od psychicky náročných, až po bláznivo komediálne. Moje nadšenie bolo obrovské, ale pri posledných dieloch som stratil pojem čo sa tam vlastne deje. Tieto časti boli akoby vystrihnuté z úplne iného, supernatural anime. Tvorcovia mali radšej zostať pri mysterióznej kriminálke, ale Japonci si proste neodpustia dať do seriálu niečo brutálne fantasy. V tomto prípade to napchaly do týchto dvoch epizód. Inak veľmi zaujímavý seriál, ktorý by si nemal nechať žiadny animefanúšik ujsť. (15.12.2008)

"Žádná záhada nezůstane navěky nevyřešena. A žádná odpověď není nikdy bez záhady." 12 dílů jsem se nudil, bloudil a hledal neustále co že se to vlastně děje...už už jsem si říkal že tohle byla ztráta času. Ale při začátku závěrečných titulek 13.dílu jsem si uvědomil že bych to strašně rád chtěl vidět celé znova a že tahle těžká nálož byla opravdu těžká. Hódně hluboké anime...přinejmenším co se pojetí bizarnosti děje samotného týče.... (23.04.2012)

Ani pokud byste dosud neměli zkušenost s tvorbou Satošiho Kona, již při úvodní animaci vás asi napadne, že Paranoia Agent nebude běžnou podívanou. Veselá hudba a smějící se postavičky před pozadími zobrazujícími destrukci, shon a extrémní podmínky tomu vskutku nenapovídají. Oč tedy jde? V jisté části Tokia se začnou množit případy, kdy neznámý kluk na kolečkových bruslích zaútočí na někoho basebalovou pálkou, a pátráním po pachateli je pověřena dvojice detektivů. Brzy ovšem zjistíte, že tato zápletka je především pozadím, před nímž se skládá mozaika příběhů lidí, které sužuje nějaký osobní problém (a opravdu nelze říci, že by je autoři šetřili), přičemž celkový obraz vyjevuje společnost ne zrovna lichotivě. Co činí dílo zvláštním (nikoli však v rámci Konovy tvorby), je zpracování. Jednak vcelku realisticky působící, leč v případě potřeby patřičně stylizovaná kresba, jednak oblíbené prolínání reality s fikcí, představami a sny. A k tomu ještě několik výborných nápadů. Konův rukopis je poznat, ale rozhodně nejde o pouhou recyklaci. Mezi epizodami se vyskytuje jedna, jež připomíná Perfect Blue, jiná se zase podobá Sennen džojú, objeví se díl dosti psychedelický, další je velice vtipný a onaký skvěle vypointovaný... Stereotypem tedy Paranoia Agent opravdu netrpí. 8+/10 Edit: Komu se tento seriál líbí, tomu doporučuji okusit Boogiepop Phantoma. (07.12.2006)

Všech třináct episod jsem zhlédl během jediné noci a dodnes si myslím, že to byl jeden z nejzásadnějších filmových zážitků. Celý seriál je vlastně jedním příběhem, který je ale vyprávěný, prohlubovaný a přetvářený jednotlivými postavami. Je to příběh zamotaný, skládající se dohromady jako podrobná mozaika. Některé díly jsou prodchnuté jistou dávkou detektivního žánru, který je následně vystřídán mystériem, to vtipem (byť to zní cynicky, tak u skupiny tří sebevrahů jsem padal ze židle v záchvatech smíchu) a ten spadne do zhnusení nad společností, lidmi obecně. Stejně pestrá je i škála charakterů pohybujících se na obrazovce. Jak už jsem naznačil jde z velké části o lidi a o jejich schopnosti vyrovnat se se zodpovědností za svoje vlastní činy, vyrovnat se se strachem ze sebereflexe. Satoshi Kon (autor) se naštěstí vyhnul tomu moru jménem "moe", takže se dočkáme pěkně vyhlížejících charakterů i prostředí. OST je z pera Susumu Hirasawa, takže vysoká kvalita je zaručena. Co říci na závěr? Složité, v určitém slova smyslu nekompaktní - není to prvoplánová zábava, musíte si ten kus vyrvat, vybojovat, ale výsledek stojí za to. (14.02.2011)