Boogiepop wa warawanai: Boogiepop Phantom

Mám rád netradičné seriály ale Boogiepop ma veru neoslovil. Vytvoriť zaujímaví príbeh je pekné. Dať mu komplikovanú myšlienku je geniálne. Oseknúť ho, rozsekať ho, rozhodiť ho a na ňom vystavať iný, to je slovo do bitky. A presne toto platí pre nášho bubáka, ktorý si svojím spracovaním podkopáva nohy a človeka, áno, nudí a dopozerať to som sa musel doslova donútiť. A priznám sa ani doteraz nechápem o čo všetko tam vlastne šlo. A dozvedieť sa to ďalej takouto formou vôbec netúžim. Kto vie možno v novele, kde je viac priestoru to funguje dobre, ale... . K postavám sa ťažko vyjadrovať. Na 12 dielov ich bolo dosť. Niektoré majú viac priestoru a sú spracované celkom slušné, iné sú akoby do počtu, len sa v nich strácate. Hlavná postava (teda ak ju možno za ňu považovať) hrá len vedľajšiu rolu a keď sa ukáže len rozhodí viac otázok, než odpovedí. No a tým sa dostávam k deju, ktorého spracovanie som už naznačil vyššie. Miestami to bolo tak rozsekané, tak neucelené(nie žeby som nemal rád veci na zamyslenie) a neustále odkazovalo na, áno, budúce diely (kedže seriál poväčšinou sledujeme po spiatky), že sa v tom stratíte a začínate rozmýšľať či to vôbec má nejaký normálny dej. Druhou chybou deja je nedopovedanosť. A nemyslím tým nadhodenie myšlienok prečo sa to stalo, nato je vodítok plno. Ale stavanie minulosti na nepodstatných veciach, tie podstatné ukážu vo flashbacku s jediným vodítkom, ktoré nevedie nikam a ostatné si cucajte z prsta. Tu vystáva otázka či to domrvili autori, alebo je už taký originál. Čo sa týka kresby aj tu mám výhrady(dnes som fakt kritický x) ). A to konkrétne s filtrom, tou toaletnou rúrkou, čo tam bola celý čas, nie len vo flashbackoch ale aj v prítomnosti kde to v temných uličkách vyzeralo tmavšie ako v .... . Občas meniť pochmúrne filtre za iné pochmúrne filtre nie je zlé, škoda že to autori zrejme nevedia. Jedine k hudbe nemám žiadnych výhrad, ale to seriál neudrží. Bol to mind fuck, ale nie taký, aký by ste chceli, radšej siahnuť po božskej Lain. 5 bodov s prižmúrenými očami a že to už skončilo. (30.12.2012)

Autorem scénáře k Paranoia Agentovi je Seiši Minakami, jenž o pár let dříve napsal scénář ke třem epizodám seriálu Boogiepop wa warawanai. Jsem přesvědčen, že právě jím se ve svém dalším díle inspiroval, jelikož styl vyprávění je prakticky totožný - před pozadím podivných událostí ve městě se odehrává několik menších příběhů, přičemž každému je věnována jedna epizoda. Ku scénáristově cti musím poznamenat, že ani v nejmenším nemám pocit, že by pouze opisoval. Jednak se epizody obou seriálů liší samotným obsahem. Jednak je Boogiepop temnější, což platí nejen o atmosféře, nýbrž i o (poměrně jednoduché) kresbě a hudebně-zvukovém doprovodu (pokud jde o ně, několikrát jsem si vzpomněl na Serial Experiments: Lain). Dále musím zmínit, že Boogiepop je vcelku náročný na pozornost. Mysteriózno a poměrně vysoký počet postav, jež se mihnou ve více dílech, mohou vést k tomu, že se v oněch podivných událostech ve městě, jejich původu etc. více či méně zapletete (to se mi stalo). Nicméně to nebrání vychutnání jednotlivých příběhů. Celkově bych řekl, že komu se zamlouvá Paranoia Agent, tomu by se mohl líbit i Boogiepop. Zkonfrontuji-li je, vychází mi jako těsný vítěz první jmenovaný - více se mi líbí po formální stránce (což nepovažuji za příliš podstatné) a rovněž obsahově mi sedí o chlup více, asi i díky různorodější náladě epizod. 7+/10 (27.02.2007)

Tenhle seriál má netradiční výtvarnou podobu. Ta se skutečně k hororu daného ražení hodí. Vše je temné, nepříjemné, tísnivé. První příběh se mi vážně líbil, i několik ostatních. Ovšem se závěrem jsem měl problém, asi jsem ho správně nepochopil, možná to ani nešlo. Každopádně se hodlám někdy v nespecifikované budoucnosti k tomuto seriálu vrátit s více roztočenými závity a pak, když ten konec přijmu, hodnocení se zvedne. Tak tentokrát jsem vám to asi moc neosvětlil. (27.02.2007)

Páčil sa mi štýl v ktorom bol celý príbeh podávaný, temné farby, civilnosť, hororová atmosféra, pomalšie tempo. Príbeh napínavý, nejasný, postupne sa zauzľujíci, a zauzľujúci. Deprimujúce prostredia striedajú deprimujúce postavy. A takto je to fajn. Lenže divák zrazu zistí, že sa pomali blíži ku koncu seriálu, má kopu otázok, ale odpovede žiadne. Čo nedávalo zmysel, nedáva zmysel stále. Postavy aj niečo povysvetľujú, ale divák tomu nerozumie. A tak sa to vlečie až ku koncu. POZOR SPOILER: A potom príde posledná epizóda, ktorá má zrazu veselé farby, mŕtvy obživnú, všetci sú zrazu šťastný, vyrovnaný so svojimi životnými traumami, a ja sa pýtam: Čo? Prečo? Vysvetlí mi to niekto? Podobný koniec by bol nevkusný, aj keby som všetkému chápal, takto je okrem nevkusnosti, ešte aj zmätený. KONIEC SPOILERU Alebo som možno len menej chápavý. Neviem. (18.12.2012)